Zprávy o tom, že Pfizer, největší farmaceutická společnost světa, plánuje koupit za sto šest miliard dolarů firmu AstraZeneca (která sídlí v Británii), vzdát se své americké „státní příslušnosti“ a stát se kompletně britskou firmou, nedávno pěkně popíchly Kongres.
Pfizeru je všeobecně vyčítána neloajalita k „rodné“ zemi a politici se pokoušejí přijít s důmyslnými plány, jak farmaceutického giganta donutit zůstat v USA.
Jenže Pfizer v tom zdaleka není sám.
Útěk z USA
Správci hedgeových fondů velkých korporací, jako je třeba Walgreens, radí svým klientům poohlédnout se po novém sídle pro společnost, aby se vyhnuli 35% americké dani z příjmů právnických osob. V Británii mají korporátní daň „jen“ 20%, takže Pfizer ušetří na daňových nákladech po přesunu zhruba miliardu dolarů.
Říká se tomu přeshraniční fúze. Ve skutečnosti desítky amerických společností kupují své zahraniční konkurenty a „stěhují se“ do zahraničí s nižšími daněmi, což americkou pokladnu stojí pěkné peníze. Pfizer je zatím největší firma, která chce něco takového udělat – proto ten povyk.
Ekonomický masochismus
Skutečná otázka ovšem nezní, jak mohou být americké společnosti vůči Spojeným státům tak neloajální, ale proč je u všech všudy naši politici pořád vyhánějí ze země?
Jen si to vezměte: ve Spojených státech nezdaňujeme charity, církve ani univerzity. A to přesto, že poskytují ekonomice oproti obchodním společnostem minimum pracovních míst.
Čtěte ZDE: Pat Buchanan: Jsme na prahu nového uspořádání světa. Blížící se „eurovolby“ jej ukáží jasně. Náš největší spojenec je národní cítění, ne NATO!
Jestli jsme jako národ „oddáni vytváření pracovních míst“, jak tuhle někdo tvrdil, jakýpak má smysl, že jsme našim nejlepším a největším zaměstnavatelům napařili korporátní daň, která je nejvyšší z celého západního světa?
Není to náhodou ekonomický masochismus?
Proč s tím prostě neskoncovat?
Většina guvernérů amerických států rozumí rovnici, která říká, že když něco ve státě chcete mít, nevyženete to za hranice vysokými daněmi. Naopak to podpoříte magnetem daní nízkých. Na Floridě chtějí, aby se k nim stěhovali lidé z celých Spojených států (nejen) na důchod, takže nezavedli daň z příjmů, majetku, ani daň dědickou.
Jak říkával Ronald Reagan, společnosti stejně žádné daně neplatí. Platí je vždycky občané.
Jack Kemp, americký kongresman a kandidát na viceprezidenta, se celá léta snažil vytvořit podnikatelské zóny v chudých oblastech, jako jsou Benton Harbor, Michigan a Harlan County v Kentucky – tak, že by podniky, které se tam přesunou, neplatily daně z příjmů.
Moje otázka zní – proč neudělat takovou podnikatelskou zónu z celých spojených států?
Růst
Kdybychom zrušili daň z příjmů právnických osob, žádnou americkou společnost by ani nenapadlo, aby se stěhovala jinam. Naopak, nadnárodní a jiné společnosti by se k nám přímo hrnuly.
Byl by to nanejvýš zajímavý vzkaz do firemních centrál po celém světě: Přesuňte svůj podnik – nebo aspoň nejnovější továrnu – do USA, nechte si každý dolar z toho, co vyděláte, a pak ho dál investujte, nebo vezměte „s sebou domů“ – vaše věc.
Čtěte ZDE: Kyjevští pučisté straší Třetí světovou válkou: Strach je však špatný rádce. Jsou konzervativci „asociální“? A proč jsme již zvítězili, i když zdánlivě prohráváme
Proč by to bylo pro Spojené státy výhodné? Jednoduše: Americké společnosti, které by netížilo břemeno daňové povinnosti, by najednou sledovaly, jak jim rostou zisky. Ty by jim posléze umožnily snížit ceny, zvednout platy, investovat a nabírat nové pracovníky. Další pracovní místa by vytvořily zahraniční společnosti, které by k nám přesunuly své podniky a ústředí. Byl by to zkrátka největší balíček na podporu ekonomiky všech dob.
Copak to není to, co všichni chceme? Nebo ve skutečnosti žádná pracovní místa vytvářet nechceme – protože to protiřečí naší přerozdělovací ideologii?
Lobbisté na pracák
Zkusme si spolu projít různé pozitivní důsledky zrušení daně z příjmů pro právnické osoby:
Lobbisty, kteří tráví své dny šlapáním chodeb na Kapitolu a prosazováním daňových „úlev“ různým velkým byznysům a večery na „charitativních“ večírcích, kde přidávají šeky za tisíce dolarů kongresmanům, aby „přehlédli“ díry v daňových zákonech, bychom rovnou mohli poslat, ať se jdou klouzat.
Na podnikatele, kteří zaměstnávají drtivou většinu populace, jsme zřejmě za trest uvalili nejšílenější daňovou sazbu v euroamerické civilizaci. Pak jsme jim pomocí myšlenky „volného obchodu“ vysvětlili, že pokud se jim to nelíbí, chtějí nižší daně a chtějí obejít naše požadavky na minimální mzdy, bezpečnost a zdraví na pracovišti a takzvanou ochranu životního prostředí, mohou se přestěhovat do Číny.
Armády právníků, účetních a pracovníků finančních úřadů by se mohly věnovat něčemu smysluplnějšímu. Společnosti by trávily svůj čas vymýšlením toho, jak vydělat víc, ne jak si v souboji se státem udržet to, co už dávno vydělaly.
Zdá se, že si mnoho politiků myslí, že korporátní daně „trestají“ bohaté a mocné a jsou nezbytnou zbraní při snižování společenských nerovností a redistribuci bohatství. To je neosocialistický mýtus.
Daně platíme my. Vždycky
Jak říkával Ronald Reagan, společnosti stejně žádné daně neplatí. Platí je vždycky občané.
Miliony, které stát dostane z daní společností jako McDonald, nebo Wal-Mart pocházejí z peněz spotřebitelů, kteří jedí u McDonadla a nakupují ve Wal-Martu. Kde asi bere peníze na daně automobilka Ford? Z dolárků, které se přikutálejí od středostavovských amerických rodin, kupujících Fordky.
Daň z příjmů právnických osob v Americe platí jediný subjekt: střední třída.
Jak bychom v rozpočtu nahradili ztrátu daňových příjmů? Docela jednoduše. Daň z příjmů právnických osob loni státu vynesla 273 miliard dolarů, což je méně než desetina příjmů státního rozpočtu. Dovozy, které jsou smrtelnou ranou americké zaměstnanosti, naproti tomu vynášejí nějakých 2,7 trilionu dolarů. Pokud na import uvalíme desetiprocentní daň, budeme zhruba na nule.
Pád impéria
Když se ohlédneme, vidíme jasně, co naše politické reprezentace spáchaly na Americe – kdysi soběstačné „zemi neomezených možností“.
Na podnikatele, kteří zaměstnávají drtivou většinu populace, jsme zřejmě za trest uvalili nejšílenější daňovou sazbu v euroamerické civilizaci. Pak jsme jim pomocí myšlenky „volného obchodu“ vysvětlili, že pokud se jim to nelíbí, chtějí nižší daně a chtějí obejít naše požadavky na minimální mzdy, bezpečnost a zdraví na pracovišti a takzvanou ochranu životního prostředí, mohou se přestěhovat do Číny, vyrábět tam a své výrobky dovézt zcela zdarma zase zpět – čímž zlikvidují „patriotičtěji naladěnou“ konkurenci.
Až jednou nějaký historik v publikaci nazvané „Úpadek a pád Spojených států amerických“ bude rozebírat důvody kolapsu naší země, bude pro něj hračka takovou knihu napsat.
