V posledních dvou týdnech jsme vynechali nedělní rubriku Tea Party. Dostal jsem okamžitě záplavu dopisů, které mě současně těší i přivádějí do rozpaků: Nemůže být pro autora čehokoli lepší zpráva, než že o něj čtenáři (diváci, posluchači) stojí, že jeho „pořad“ jim chybí. Na druhé straně je vše věcí možností. A přestože jsem hluboce konzervativní, vím, že jsou chvíle, kdy malá změna je ku prospěchu věci: Je-li přirozená a vychází-li z měnící se reality.
V jiné periodě
Tea Party – pravidelné nedělní setkání šéfredaktora Protiproudu se čtenáři prostřednictvím dopisů – existovala rok. Nevzdáváme se jí, jen měníme její četnost. Objeví se nejméně jednou za měsíc, aby shrnula hlavní trendy a otázky čtenářů. Důvod změny je dvojí:
Jsme malá redakce s minimálním rozpočtem. Nestojí za námi žádné velké vydavatelství, žádný Babiš ani Bakala. Nedostali jsme milióny jako „odpadlíci“ od Babiše. Přesto naše čtenost předčila již dnes všechna naše očekávání. Máme více čtenářů než mnohé zavedené weby známých týdeníků.
Že nás to naplňuje radostí, optimismem a současně vědomím odpovědnosti, asi není třeba zdůrazňovat. Současně to však ještě podstatně zvýšilo „příliv“ čtenářských reakcí. Pokud bych je chtěl každý týden vyhodnotit jako podklad k Tea Party, musel bych na to mít pomocníka. Zvláštního vysoce kvalitního redaktora, který by se zabýval jen dopisy: Třídil by je, odděloval by podstatné od nepodstatného, prověřoval některé nejisté skutečnosti, zjišťoval pravdivost řady informací – prostě připravil by mi „půdu“.
Otevřeně přiznávám, že na takovou vysoce kvalifikovanou sílu nemáme v našem napjatém provozním rozpočtu peníze. Inzertní blokáda „velkých hráčů“ trvá, proč, to snad není třeba vysvětlovat. Drobné finanční dary a příspěvky našich čtenářů jsou samozřejmě skvělé a nekonečně důležité, ale není jich ani zdaleka tolik, abychom z nich provoz pokryli. Za poctivé proto pokládám sledovat spíše trendy – a to, co bude převažující, se stane námětem Tea Party. Obvykle jednou za měsíc, pokud častěji, pak podle závažnosti čtenářských „zpráv“.
Řev malomocných
Nová rubrika, která se dneškem objevuje, Tea Party nenahrazuje, ale doplňuje. Bude se týkat převážně (ale nejen) světa médií: Výroků, zpráv, názorů různých osobností, událostí, které nás v uplynulém týdnu zaujaly, ale nejsou na samostatný velký článek. Jinak řečeno: O čem jsme nepsali, ale za pozornost a za krátký komentář to stojí. A dokresluje to obraz reality a pomáhá k orientaci v ní.
A proč právě Řev malomocných? Co to je? Otázka pro vás. Soutěžní.
Tak, jako jste v Tea Party hledali několik měsíců autora výroku o smysluplnosti diskuse, základní premisy Protiproudu, nyní zahajujeme novou soutěž: Co byl Řev malomocných? Zatím jen napovím, že to samozřejmě souvisí s naším tématem – světem médií. Českých.
Pojďme se tedy podívat na pár „nezapomenutelných“ okamžiků, které přinesl uplynulý týden:
Ostuda předsedy ODS
Jednu z mediální bouří provázel divoký „řev mocných“ kolem oslav Dne vítězství nad nacismem. Na ambasádu Ruské federace poprvé nepřišel ani prezident republiky, ani předseda vlády. 140 000 padlých sovětských vojáků, kteří zahynuli při osvobozování Československa, tak bylo zabito podruhé. Tentokrát ne Němci, ale v „jejich zastoupení“ zbabělostí české politické reprezentace, která patolízalsky projevila svou „novou protektorátní mentalitu“ – ve vztahu k elitám Čtvrté říše (EU). Psali jsme o tom.
Čtěte ZDE: Karneval ohnutých hřbetů a křupanství: Miloš Zeman „bojkotoval“ oslavy Dne vítězství. Zato vyznamenal německého prezidenta. Rodí se noví disidenti?
Čest naší země zachraňoval vedle dalších „nezastrašených“ především exprezident Václav Klaus – a podle spousty ohlasů, které dostal on i my, to tak většina nezmanipulované části veřejnosti právě tak pochopila. Člověk by předpokládal, že mezi nimi najde i nové vedení ODS, nebo alespoň jejího předsedu Petra Fialu. Ten však v médiích reagoval „postaru“, aby ukázal, že kromě tváří se v ODS nic nezměnilo. Nic nepochopili. Tupost, tupost, tupost:
„Každý politik musí odpovědně zvažovat, zda v mezinárodní situaci, ve které jsme, a při způsobu, jakým se chová Ruská federace ve vztahu k ukrajinské krizi, je vhodné přijmout takovéto pozvání. Já si myslím, že ne.“
Karel Schwarzenberg šel jen o malý krůček dál, když ty, kdo se nebáli mediální skandalizace v protiruském hysterickém bláznění a na oslavy vítězství nad Německem přišli, označil za „kolaboranty“. Poslanec Jaroslav Foldyna (ČSSD) navrhoval, aby předseda TOP 09 byl za to sesazen z funkce předsedy sněmovního zahraničního výboru. A co na to ODS ústy Petra Fialy?
„ODS by určitě nepodporovala výměnu Karla Schwarzenberga na pozici předsedy výboru. Jsme rádi, že bývalý ministr zahraničí, člověk s velkými zkušenostmi ze zahraniční politiky, který se také těší respektu našich zahraničních partnerů, stojí v čele tohoto výboru.“
Schwarzenberg se udal
A kdo že je tento velikán naší zahraniční politiky? „Práskl“ to na sebe sám. Opět ve sněmovně. Opět při střetu s Jaroslavem Foldynou, který mu připomněl jeho dvojí metr k ukrajinské krizi a americkému bombardování Srbska (respektive k uznání nezávislosti Kosova). Takto pravil Schwarzenberg:
„Rád bych prostřednictvím pana předsedajícího upozornil pana poslance Foldynu, že nasedl falešným informacím. Já jsem nikdy nepodporoval bombardování Srbska. Naopak, to si dobře pamatuju, těsně před tím, než to začalo, bylo zasedání Trilateral Commision ve Washingtonu a tehdy byli tři, bohužel pouze tři přítomní, kteří se postavili proti plánu zahájit bombardování Srbska. To byl, budete se divit, Henry Kissinger, byl to nynější ministr zahraničí Království švédského Karl Bild a potom jsem byl já v té diskusi. Je něco jiného, když ta válka proběhla a Srbsko ztratilo nadvládu nad Kosovem a nebyla nejmenší naděje možnosti, že by ji získalo zpátky, že jsem uznal Kosovo jako nezávislou zem. Ale bombardování Srbska jsem opravdu nepodpořil. Děkuji mnohokrát.“
Děkujeme mnohokrát především my, pane bývalý kancléři Václava Havla. Nejenže na sebe prozrazujete, že jste členem Trilaterální komise. Pro ty, kdo nevědí: Tato „komise“ je dcerou Bilderbergu. Nikým nevolených „vyvolených mocných“, jejichž jednání je vždy přísně utajeno. Protože za zády veřejnosti domněle demokratických zemí Západu, rozhodují podle instrukcí a zájmů mocných finančních skupin o strategii a taktice vedoucí k totalitní světovládě.
Čtěte ZDE: Řídí současnou krizi na blízkém východě a politiku Bruselu Ilumináti? Jakou v tom hraje roli Rada pro zahraniční vztahy?
Tentokrát ale neříkáte, že se na těchto setkáních jen tak „nezávazně“ žvatlá, že o nic nejde. Dokonce nás informujete, že „tehdy byli tři, bohužel pouze tři přítomní, kteří se postavili proti plánu zahájit bombardování Srbska.“ Jaké jste měli oprávnění, jakou „demokratickou legitimaci“, kdo vám dal mandát hlasovat o tom, zda má americká vláda pod zástěrkou NATO zahájit (slovy Václava Havla) „humanitární bombardování“ suverénní země, v níž probíhala občanská válka?
Jako v koze
Kdo ve skutečnosti jste, Karle Schwarzenbergu? Co všechno, kromě těch zavražděných Srbů, máte ještě na svědomí? Hlasoval jste tentokrát v Trilaterální komisi pro či proti zahájení „operace Majdan“, která vedla ke státnímu převratu a občanské válce na Ukrajině? Soudě podle vašich návštěv Kyjeva těsně před svržením legitimního prezidenta a vlády a nastolení pučistických loutek, které dnes vraždí ve východních regionech země, ani nemusíte odpovídat. To raději počkejme, až se zase jednou nečekaně probudíte a dezorientován nám řeknete, jak to vlastně „tam mezi vašimi“ doopravdy proběhlo.
Co proti zájmům naší země pečete s Miroslavem Kalouskem je vaše věc – přesněji věc zmanipulovaných levicových havlistických voličů, kteří „váš boj“ legitimizují. Že ale tuhle jednoduchou pravdu ani po trpkých zkušenostech ze „spoluvládnutí“ nepochopí umírající ODS, musí být pro zbývající frustrované a rozptýlené voliče pravice poslední ranou:
Předseda Fiala to řekl jasně: Je rád, že stojíte v čele zahraničního výboru. Oba jeho výroky jsou skandální. Ten první je přímo namířen proti Václavu Klausovi, jenž ho před tím „mírně podporoval.“ V naději, že umírající ODS pod novým vedením třeba ještě najde poslední zbytky pudu sebezáchovy, a začne se chovat jako suverénní pravicová strana. Ten druhý další komentář nepotřebuje.
Soudím, že pokud Václav Klaus uvažoval, zda by v eurovolbách přece jen po čase opět neměl hodit „Fialově“ straně svůj hlas, byl opět rychle vyléčen ze snění. Pan Fiala skončil dřív, než začal. A jistě ne jen on. V ODS je ta sněť havlismu prostě jako v koze.
Halík správně uviděný a uchopený
Velká sláva stále pokračuje. Pro takovou Českou televizi to opět byla téměř hlavní zpráva dne, jen mírně zastíněná obvyklou porcí lží o Ukrajině: Tomáš Halík, údajný katolický kněz (jeho vysvěcení je stále víc než sporné), hlavní „duchovní“ mediální hvězda havlistického mainstreamu, si dojel pro svých „pětatřicet stříbrných“ (miliónů liber) do Londýna.
Čtěte ZDE: Tomáš Halík si Templetonovu cenu zaslouží: Svobodní zednáři ocenili svého člověka v Praze. Milióny jako štědré kapesné pro havlistického politika v masce kněze
Také jsme o tom psali. Že to však popíše správně i český novinář z Babišova mediálního impéria – to je už stojí za zaznamenání:
Kněz Tomáš Halík chápe Templetonovu cenu jako odměnu za svůj postoj k praktikám prohlubování duchovního světa bez Boží účasti, vysvětlil čtenářům MF Dnes Karel Steigerwald.
Steigerwaldova „Cesta tam a zase zpátky“ (mezi havlisty a pravicí) je dávno uzavřena. Není divu, že poté, co Andrej Babiš koupil MF Dnes a odešel odtud šéfredaktor a další „jména“, Karel Bilbo Steigerwald zůstal. A poctivě slouží. Jako vždycky. Teď už ale opravdu mezi svými. S Tomášem Halíkem. Bez Boží účasti.
Temelín vždy až na prvním místě
„Premiér B. Sobotka se na podzim pravděpodobně setká s americkým prezidentem B. Obamou, bytˇ to zatím není potvrzeno,“ jásala K. Šafaříková v Lidových novinách, podobně jako její ostatní mainstreamoví „soudruzi ve zbrani“. Vždyť pokud někoho přijme „černý prezident“, je to nejen pocta, ale především „legitimace“, že patříte mezi elity Nového světového řádu. Nevím, zda také toto schvaluje Trilaterální komise a jestli Schwarzenberg hlasoval proti. Podstatné je něco jiného:
Co že bude tématy (případných) rozhovorů Babišova zástupce v Bílém domě? Samozřejmě „spolupráce v NATO“ (zvýšení odvodů z daní českých poplatníků do rozpočtů amerických zbrojních firem, pozn. PH), „perspektiva vzniku energetické unie v EU“ (bez komentáře, pozn. PH) a „možný nákup amerického břidlicového plynu“ (lež jako věž, nic takového nikdy nebude, ostatně také jsme o tom psali, pozn. PH).
Čtěte ZDE: Břidlicový plyn z USA jako zbraň proti Rusku: Absurdní součást propagandy EU k uklidnění veřejnosti. Bílý dům o plynu lže, nebo je obelháván. Snění v rovině sci-fi
A potom, světě div se – Temelín! Kdo by se toho nadál, když kvůli tomu kromě jiného padla Nečasova vláda!?
Správně se proto obává K. Šafaříková: »A právě Temelín setkání Sobotka - Obama ohrožuje. Část americké administrativy totiž vnímá nenadálé zrušení tendru jako vodění spojenců za nos.«
Aby ne. „Částí administrativy“ myslí jistě tu napojenou bezprostředně na americké tajné služby – čili tu nejdůležitější (jiná neexistuje). A vodění za nos je to zjevné. Tedy bude, pokud v obnoveném „tendru“ nezíská Temelín Westinghouse. To by byla sprosťárna a nevděk. Vždyť kdo loni v létě uvolnil cestu ke vzniku Babišovy (Sobotkovy) vlády: ruská, nebo americká rozvědka?
Pravičák jako řemen
Roman Joch je správný hoch. Už coby šéf Občanského institutu prokázal, že s pravicí nemá nic společného – nanejvýš jako Miroslav Kalousek či Karel Schwarzenberg a jejich TOP 09 – plod mediální mystifikace. Liberalismus samozřejmě patří k levici (viz americká Demokratická strana Baracka Obamy), zatímco konzervatismus k pravici (žádný takový příklad bohužel na americko – evropské scéně po smrti ODS už v živé podobě nenajdeme).
Pan Joch tedy právem „radil“ premiéru Petru Nečasovi, než ho smetli Jochovi milovaní Američané. Jenže když poradil svému chlebodárci, že Václav Klaus je „kremlofilní bába“, musel teplé místo opustit. Tak přešel k panu primátoru Hudečkovi (TOP 09) na ještě teplejší místo, z něhož mu poradil, aby svou záštitou podpořil festival homosexualismu v pražských ulicích.
Čtěte ZDE: Primátor Hudeček otevřel svou rezidenci podivné společnosti. Proč? Akce D.O.S.T. vyzývá k účasti na demonstraci před francouzskou ambasádou a bojkotu „teplého“ piva.
Nyní píše obvykle na Babišově České pozici. Tam se pěstuje pravičáctví jako řemen. Před pár dny to předvedl názorně. Vyučoval:
„... politické strany, jež usilují o zrušení základních přirozených lidských práv, lze legitimně rozpustit a nepřipustit k volbám. A navíc svoboda (politického) projevu není absolutní. Má-li totiž člověk přirozené právo na život, pak já ani nikdo jiný nemá právo ho zavraždit. A ani právo obhajovat jeho vraždu.
Ti, kdo prosazují a požadují porušení práva na život či svobodu jiných lidí, mohou sice být tolerovaní (pokud usoudíme, že nemohou uspět), ale nemají právo šířit či prosazovat své názory. Svobodná společnost má plnou moc omezit či suspendovat jejich právo na svobodu projevu, pokud hrozí, že jeho obsah – zmaření životů či svobody jiných lidí – je možné uskutečnit. Na základě toho lze u nás zakázat projev, jenž obhajuje porušení práv skupiny občanů.“
Také jsem si nejprve – jako asi mnozí – pomyslel, že jde o komentář k situaci na Ukrajině. Že tím nečekaně statečně reaguje na projevy paní Tymošenkové a dalších kyjevských pučistů, kteří vykřikují, že je nutné vyvraždit Rusy – a to třeba atomovými zbraněmi. Domníval jsem se, že pan Joch šel konečně do sebe a pléduje pro to, vyřadit všechny tyto „demokraty“ z účasti na chystané frašce zvané „prezidentské volby“ na Ukrajině.
Ale ne. Nic se nestalo. On ve skutečnosti psal o českých Národních demokratech a jejich nejprve zakázaném a poté povoleném předvolebním spotu do eurovoleb.
Tymošenková YES, Bartoš a Národní demokracie NO. Jsou to prý antisemité. Narozdíl od nácků z Majdanu. Je proto třeba Bartošovu stranu NE BRUSELU demokraticky zakázat!
Tomu lze porozumět. Co když bude Národní demokraty volit – navzdory mediální blokádě či skandalizacím – nečekaně hodně Ódéeskou „opuštěných pravičáků“, jako jsem třeba já? Zakázat je jistota.
A ještě vtip na závěr
Je sice trochu smutný, ale zase natolik příznačný, že stojí za to. Týká se – jak jinak – Ruska a Ukrajiny. Respektive slibu, který kdysi dostal od Západu Gorbačov, když souhlasil s opětovným sjednocením. Slibu, že NATO nepřijme za členy země, ze kterých odejdou vojska rozpuštěné Varšavské smlouvy, zvláště pak ty, které přímo sousedí s Ruskem, protože to by takový akt vnímalo jako své fatální bezpečnostní ohrožení: Polsko, Litva, Estonsko...
Západ nikdy neporušil slib o nerozšiřování Severoatlantické aliance po sjednocení Německa, protože takový slib prý nikdy nedal, vyplývá podle TASS ze zprávy výzkumného centra NATO Defense College (NDC).
Holt ta věda, ti výzkumníci, ta historie! Kdepak, na ně nemáme! Už se těším, až konečně definitivně vyzkoumají, že také platnost „Mnichovské dohody“ nebyla nikdy přerušena, takže nějaké Benešovy dekrety jsou tak jako tak historický nesmysl. „Klausova výjimka“ sem, nebo tam, je to jedno. Sice mu „eurostátníci“ slíbili, že ji přijmou (byl jsem u toho), ale vědci z NDC brzy zjistí, že tuto pojistku proti sudeťáckým majetkovým nárokům v českém pohraničí ani Klausovi nikdo neslíbil.
Bude to jistě brzy. Vždyť sté výročí bolševické revoluce 1917 je za dveřmi, a na její oslavu jistě „vědci z NATO“ přijmou v Bruselu několik významných socialistických závazků. Snad je přežijeme. A nezapomeňte: soutěžíme! Tak hodně štěstí a pište!
Požehnanou neděli a celý příští týden všem přátelům Řevu malomocných Protiproudu!
