„Po čtyřiadvacet let existence samostatné Ukrajiny byl luhanský lid pro oficiální Kyjev buď druhořadými občany, nebo loutkou v jeho politických hrách. Lhali nám, zneužívali nás, zrazovali nás, přezírali a nakonec nás začali i zabíjet,“ prohlásil představitel nové Luhanské republiky na shromáždění po referendu, při vyhlášení samostatnosti „nové republiky“. Západ ta hořká slova nebere vážně. Nic pro něj neznamenají. Stejně jako lidová hlasování a jejich výsledky.
Pat není remíza
Je to patová situace. Kyjevští pučisté, navzdory masakrům ve východních regionech, nejsou s to zlomit odpor tamního povstání. Proto je západní protektoři donutili zorganizovat takzvaný Kulatý stůl, k němuž měli být „jakoby“ přizváni i zástupci „opozice“. Představovali je lidé ze Strany regionů svrženého prezidenta Janukovyče, kteří ovšem východ země už dávno nereprezentují. Prohlásili to ostatně sami, když „jednání“ skončilo pochopitelně bez výsledku.
Závěr? Kyjevské pokrčení rameny: Vzbouřenci prý nemají svého jednoznačného „lídra“, takže není s kým jednat. Ve skutečnosti vraždění obyvatelé východu se už v referendech jasně vyjádřili – a o ničem dalším s pučisty jednat nechtějí. Vědí, že by dělali jen „křoví“ zájmům západních „dobyvatelů“ nového trhu a nástupiště pro NATO v tlaku na Rusko. Tento pat, předstírající snahu o „urovnání problémů jednáním všech "zúčastněných“ je známou západní zdržovací strategií: Místní figurky hrají podle předepsaného scénáře, kterým chce zahraniční režisér pouze získat čas pro další dějství absurdního krvavého dramatu.
Není to remíza. Po referendech a jejich výsledcích – a „kyjevské odplatě“ – ani být nemůže.
Masakr ve Slavjansku
I když se jasný výsledek lidových hlasování očekával, přesto svojí jednoznačností západní stratégy zaskočil. Ukázalo se totiž, že vraždění vlastního obyvatelstva, které za podpory neonacistických bojůvek a amerických žoldnéřů Kyjev organizuje, přimělo i značnou část ukrajinsky hovořících občanů východních regionů hlasovat pro odtržení. Poslední kapkou se stala „trestná výprava“ a upálení stovky lidí v Oděse.
Kyjevská “trestní“ komanda po vyhlášení samostatnosti obou regionů pokračují v „protiteroristické operaci“, jak ve shodě se zažitými západními vzory nazývají vraždění civilního obyvatelstva. Tomu vydatně pomáhají i soukromé armády oligarchů, kteří spolu s vládními silami nastoupily cestu toho nejtvrdšího teroru a zastrašování obyvatel.
Armáda šla dokonce tak daleko, že porušila dohody s OSN, když u Kramatorsku nasadila vrtulníky s jejími poznávacími znaky. V této oblasti probíhají momentálně nejkrvavější boje. Právě zde byl 13. května na okraji vesnice Okťjabrske domobranou napaden konvoj vojenských pučistických jednotek a byly mu zasazeny citelné ztráty. Právě tam dnes vede proto Kyjev nejtvrdší „odvetné trestní operace".
Ostatně armáda spolu s Národní gardou a Pravým sektorem zahájila hned ráno po hlasování dělostřeleckou palbu na Slavjansk. K obklíčenému městu byly podle očitých svědků přemístěny i raketové baterie GRAD. Těmito „novodobými Kaťušemi“ se Kyjev rozhodl zlomit názor voličů. Jaké může mít důsledky použití těchto zbraní „masového ničení“ ve stotisícovém městě, si asi umí každý představit. Zpravodajové z místa bojů hlásí, že je pobořeno či zapáleno mnoho domů a zničeno velké množství aut. Počet zavražděných civilistů dosud není znám.
Vyhlášení nezávislosti v Luhansku a Doněcku
V Luhansku se naproti tomu i přes hrozbu útoku tanků a děl oslavovala nezávislost. Na hlavním náměstí se konalo shromáždění s koncertem a byly zde také oficiálně vyhlášeny výsledky referenda. Podobné shromáždění s koncertem se konalo i na centrálním náměstí v Doněcku.
„Chci se obrátit ke všem obyvatelům Luhanské oblasti. Jsem hrdý na to, že mám tu čest obrátit se k velikému národu, lidu Luhanska. Vybrali jsme si svou vlastní cestu, cestu nezávislosti na svévoli krvavého diktátu kyjevské chunty,“ znělo z úst „vítězů“. Jsou to slova nadnesená, ale lidsky pochopitelná.
Podobná slova pronesl v Doněcku i představitel Doněcké lidové republiky Denis Pušilin, který oznámil přítomným občanům, za nadšeného potlesku, že Doněck dnešním dnem vyhlásil nezávislost. Nově „nezávislý“ Doněck podle něho požádá o vojenskou podporu spřátelené Rusko, aby ochránilo jeho civilní obyvatelstvo.
Později došlo k jednání mezi představiteli obou samostatných republik o jejich spojení a vytvoření nového státního útvaru Nového Ruska. Černou můrou Západu dnes je, že příklad Luhanska a Doněcka mohou následovat i další regiony východní Ukrajiny, a zajistit tak Rusku pozemní spojení s Krymem a odříznutí Kyjeva od průmyslových zón Donbasu a od břidlicového plynu ve Slavjansku. Plyn je totiž jednou z hlavních příčin proč Kyjev na Slavjansk tak nelítostně útočí.
Ruský gambit
Rusko se zatím nenechává přímo vtáhnout do konfliktu. Ministr zahraničí Sergej Lavrov nicméně zopakoval, že Rusko si je vědomo vážnosti situace: "Když Ukrajinci zabíjejí Ukrajince, tak je jasné, že se Ukrajina přiblížila k občanské válce jako dosud nikdy," prohlásil a dodal, že na východě a na jihu země už je "válka, skutečná válka".
Zdá se, že jak Spojené státy (o EU raději nemluvme), tak Rusko vyčkávají, jak dopadne komedie zvaná „prezidentské volby“ po státním převratu, který smysl demokratických voleb zcela popřel. Opatrně to vyjádřil předseda dolní komory ruského parlamentu Sergej Naryškin, když zapochyboval, o legitimitě budoucí hlavy státu. "Samozřejmě, míra legitimnosti režimu prezidenta zvoleného 25. května, pokud se volby uskuteční, podle mého názoru nebude úplná," prohlásil.
Oběma stranám dává čas zbývající do volební frašky jistý prostor k rozhodnutí, která rozhodně nebudou vytrubovat médiím. Lze o nich proto jen spekulovat:
Čekání na Godota?
Je jasné, že návrat do časů Ukrajiny „před Majdanem“ není možný. Země se změnila. Ovšem jinak, než plánovali stratégové ve Washingtonu. Ti opět potvrdili, že tomu, co se děje patnáct námořních mil za východní hranicí Spojených států, vždycky fatálně nerozumějí. Jejich další postup lze proto vcelku dobře odhadnout: Síla. A když to nepůjde? Tak síla.
Zásadnější proto bude sledovat postoj Ruska. Premiér Medveděv nečekaně vyjádřil ochotu jednat o cenách za plyn pro Ukrajinu. S kým ale? S kyjevskými loutkami těžko. Tuší snad Moskva, jak „prezidentské volby“ dopadnou? Není to vyloučeno. Ukrajina je svět, kterému ze všech zúčastněných nepochybně nejlépe rozumí. Pokud už dokonce s budoucími „vítězi“ jedná, může dojít k nečekanému rozuzlení celé krize. A Západ bude zírat s otevřenou pusou. A nakonec možná jím nadiktované „prezidentské volby“ sám neuzná.
Budiž však řečeno, že to je pouze spekulace. Pravděpodobnější je, že Rusko chce vědět, co respektive koho od „voleb“ očekává Západ. Je-li však šéfem diplomacie zkušený a inteligentní Sergej Lavrov, nepochybně to ví: Západ jako vždycky čeká na Godota. To je ten pán ze slavné nudné hry absurdního divadla, který nikdy nepřijde.
