Od té doby, co arcibiskup Vigano, kdysi číslo čtyři ve státním sekretariátu, za sebou zanechal Druhý vatikánský koncil, všechnu jeho "nádheru" a všechny jeho skutky, jsou některé jeho poznámky týkající se papeže Bergoglia tak sžíravé, že se někteří katolíci ptají, jestli "uchvatitele pontifikátu" arcibiskup ještě vůbec stále považuje za papeže.
Vigano se ale nepřidal se do řad „sedesvakantistů“, tj. těch katolíků, kteří Petrův stolec považují za uprázdněný od chvíle, kdy tento prokletý koncil (fakticky nepřátelské převzetí Zednáři, pozn. PP) napáchal tolik škody katolické Církvi. A mnozí nepodvolení se ptají, zda je možné, že tomuto koncilu a jeho následkům předsedali skutečně katoličtí papežové?
Tento problém je mučivý, protože tímto koncilem se vatikánská autorita oddělila od katolické Pravdy a přinutila katolíky úplně nebo částečně opustit jedno nebo druhé, protože nelze následovat oboje. Katolíci buď přilnuli k Pravdě a víceméně byli „neposlušní“ toho, co se jim předkládalo jako katolická autorita, nebo přilnuli ke zfalšované „autoritě“ - a byli více či méně nevěrní neměnné Pravdě.
Co se týká arcibiskupa Vigana, po desítky let po koncilu (1962–1965) byl věrný svým kolegům a druhům na nejvyšších místech církevní autority, protože dle svého vlastního doznání, „nemohl uvěřit, že mají v úmyslu zničit Církev“.
Ve Spojených státech amerických, kde byl papežským nunciem, a také ve vatikánské Kurii se však v roce 2018 setkal s takovým zkažením, že byl nucen hledat příčinu zkázy - a nalezl ji v koncilu. A její nejotevřenější výraz pak nalezl v dosud posledním pokoncilním papeži, „argentinském jezuitovi“, jak ho nazývá, o němž se vyjadřoval tak jízlivě, že mnozí pozorovatelé se začali ptát, zda arcibiskup stále věří, že Bergoglio je právoplatným papežem.
Pojďme k tomu, co arcibiskup Vigano řekl 9. prosince.
Sledujte ZDE: Jsme uprostřed dvojité krize: Naplňují se proroctví? Infiltrace: Spiknutí ke zničení zevnitř. Je peklo prázdné? Ďábelské koncepty od sebe navzájem opisují. Blíží se apokalypsa? Kdy přijde poslední den? Naděje neumírá, ale bude to bolet
Podívejme se na „Komentář eleison“ z minulého týdne (č. 860 z 6. ledna), respektive šestibodový souhrn toho, co řekl, čemuž odpovídá následující tučně zvýrazněné číslování. Úplný původní text v angličtině je možné snadno najít na internetu.
1) Za posledních deset let byla katolická Církev vydána napospas revoluci a chaosu.
2) Kardinálové a biskupové by měli toto ničení blokovat, jsou však sami příliš koncilní na to, aby to dělali.
3) Takto ochromená církevní autorita je vysvětlitelná pouze „působením klamu“ předpovězeného pro konec světa.
4) Z Bergoglia to dělá uzurpátora Petrova trůnu. Je falešným prorokem. Nemusíme ho poslouchat.
5) Nemáme však žádnou autoritu schopnou oficiálně prohlásit, že není papežem, takže v tuto chvíli neexistuje žádné lidské (pozemské) řešení.
6) Celá tato bitva ostatně neprobíhá jen mezi lidmi. Myslet si to znamená přivolávat další vážné problémy.
To je nejstručnější kostra arcibiskupovy bohaté argumentace – opakuji, podívejte se na originál, ať si může každý utvořit vlastní názor – ale postačuje to jako náznak, že Vigano se drží stranou veřejného „sedesvakantismu“. Poté, co vystavěl svou kauzu proti tomu, koho ve své promluvě většinou nazývá už jen „Bergogliem“ (1–4), dochází k vrcholnému bodu, kde navrhuje své vlastní řešení (5).
SLEDUJTE: Protiproud TV v pondělí 22. 1. 2023 od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelné setkání šéfredaktora Protiproudu s věrnými čtenáři a diváky - v jednom z mála necenzurovaných prostředí - nad aktuálními i obecnějšími otázkami naší doby. Do rozhovoru můžete vstupovat prostřednictvím chatu, a to i s předstihem před zahájením vysílání.
Každý může sám sdílet přesvědčení mnoha seriózních katolíků, že ten či onen pokoncilní papež počínaje Janem XXIII. až po Františka, nebyl pravým papežem.
Ale toto přesvědčení, ať už ho sdílí jakýkoliv počet z nich, se nikdy nemůže rovnat oficiální církevní deklaraci. A jakákoliv taková deklarace bude muset počkat, dokud se Matka Církev nezotaví ze současného smrtícího útoku ze strany modernismu, což je něco jako těžko léčitelná duševní choroba.
Tato zjevná zastávka arcibiskupa Vigana na cestě k sedesvakantismu je velmi rozumná. V katolické mysli a srdci zajišťuje jistou míru úcty k nejvyšší katolické autoritě (Petrovu stolci), která by jinak mohla zůstat zcela stranou.
Běda katolické Tradici či jejímu „odpůrci“, které by ztratili veškerou úctu ke katolické autoritě, protože tato autorita je Boží a musí se vrátit. A jednoho dne se bezpochyby vrátí v plném rozsahu, stejně jako Slunce po zatmění před koncem světa.
Kyrie eleison!
Zdroj.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde