Spor o papeže: Arcibiskup Carlo Maria Vigano připouští nepravost Františkova pontifikátu. Kdy ztrácí papež mandát? Je Bergoglio právoplatným papežem? Hereze ani apostaze k sesazení nestačí? Co dělat? Braňme Církev proti bludům!

Je František nepravým papežem? Na toto téma měl velmi pod­nět­nou před­náš­ku v pol­ské sou­kro­mé ka­to­lic­ké te­le­vi­zi pch24TV pu­b­li­cis­ta Pawel Chmie­lewski. Otáz­ka to je sku­teč­ně hákli­vá. Ně­kte­ří tra­dič­ní ka­to­lí­ci tvrdí, že he­re­ze­mi, které tento papež hlásá, ztrá­cí svůj man­dát. Je tomu oprav­du tak?

Zapeklitá otázka

K zod­po­vě­ze­ní je třeba od­su­nout emoce stra­nou a zjis­tit, jest­li ne­na­jde­me ně­ja­ké vy­svět­le­ní v nauce Církve. Moc toho není. Nej­vět­ší pro­stor po­sky­tu­je to­mu­to té­ma­tu na pře­lo­mu 16. a 17. stol. cír­kev­ní uči­tel a kar­di­nál sv. Ro­bert Bellar­min. Píše, že papež, pokud upad­ne do schi­zma­tu, he­re­ze, nebo když úplně od­pad­ne od víry (apo­sta­ze), ztrá­cí au­to­ma­tic­ky svůj man­dát, a stává se ne­pra­vým pa­pe­žem. To je ovšem sou­kro­mý názor te­o­lo­ga, ni­ko­li nauka Magis­te­ria Církve, která se k to­mu­to jeho po­sto­ji nikdy zá­vaz­ně ne­vy­já­d­ři­la.

Redaktor Chmie­lewski k tomu při­po­ju­je sta­no­vis­ko ny­něj­ší­ho bis­ku­pa mons. Atha­na­sia Schne­i­de­ra z Ka­za­chstá­nu, po­va­žo­va­né­ho svým způ­so­bem za ikonu tra­dič­ních ka­to­lí­ků. Ten kon­sta­tu­je, že Bellar­mi­no­vy de­duk­ce jsou hlu­bo­ce pro­pra­co­va­né a ne­ma­jí ani lo­gic­kou, ani te­o­lo­gic­kou chybu, schá­zí jim ale od­po­věď na to nej­dů­le­ži­tě­jší: Pro­hlá­sit pa­pe­že za ne­pra­vé­ho musí ofi­ci­ál­ně uči­nit ně­ja­ký cír­kev­ní orgán. Který by to měl být? Na to sv. Ro­bert Bellar­min již ne­dá­vá od­po­věď.

Při­ro­ze­ně se na­bí­zí, že gré­mi­em, jež by mělo roz­hod­nout, je kon­cil. Jenže mons. Schne­i­der upo­zorňuje, že to bychom se do­pus­ti­li bludu kon­ci­li­a­ris­mu, od­sou­ze­né­ho Magis­te­ri­em ně­ko­li­krát v mi­nu­los­ti, neboť podle učení Církve kon­cil ne­sto­jí nad pa­pe­žem, a nemá proto žád­nou pra­vo­moc pro­hlá­sit jej za ne­pra­vé­ho.

Čtěte ZDE: Papež František se přihlašuje k revoluci: Je povinnost uchovat posvátnou tradici. Skončí nostalgičtí zpátečníci znovu na popravištích? Satan je původcem všech revolucí v dějinách. Kontrarevoluce spojená s modlitbou. Pán včas zasáhne

Je Bergoglio notorik?  

Tento za­ča­ro­va­ný kruh se po­ku­sil nějak uvol­nit papež Jan Pavel II. Za jeho pon­ti­fi­ká­tu bylo vy­dá­no ně­ko­lik do­ku­men­tů, které dá­va­jí v pří­pa­dě výše uve­de­né pa­pe­žo­vy he­re­ze, schi­zma­tu nebo apo­sta­ze ko­le­giu kar­di­ná­lů mož­nost pro­mul­go­vat jej na zá­kla­dě těch­to sku­teč­nos­tí za ne­pra­vé­ho, neboť tím ztra­til svůj man­dát.

Jenže ani toto pro­blém ne­ře­ší. V sou­čas­ném kar­di­nál­ském sboru mají pře­va­hu osoby, které Fran­ti­šek jme­no­val, jsou to jeho pří­vr­žen­ci – a ti nikdy ne­zpo­chyb­ní pra­vost jeho pon­ti­fi­ká­tu.

A je tu ještě další potíž. Bellar­min říká, že he­re­ze, schi­zma nebo apo­sta­ze muse­jí být u pa­pe­že zjev­né a no­to­ric­ké. Ber­go­g­li­o­vy bludy jsou na­pros­to zjev­né, ale těžko bychom do­ka­zo­va­li, že i no­to­ric­ké, tj. ne­u­stá­le se opa­ku­jí­cí.

Zednářský agent?

Známý ar­ci­bis­kup mons. Carlo Maria Viganó, další velká po­sta­va ka­to­lic­ké Tra­di­ce, při­pouš­tí ne­pra­vost Ber­go­g­li­o­va pon­ti­fi­ká­tu na zá­kla­dě před­po­kla­du, že se ne­chal zvo­lit a za­po­čal svůj úřad s úmys­lem ni­ko­li Církvi slou­žit, ale zni­čit ji podle po­ky­nů zed­nář­ské lóže. Jenže tady jsme opět na ten­kém ledě: do Fran­tiš­ko­vy duše kromě Pána nikdo ne­vi­dí, ne­mů­že­me spo­leh­li­vě vědět, s ja­ký­mi úmys­ly vstu­po­val do kon­klá­ve.

Čtěte ZDE: Výkřik na duchovní poušti: Oživme ducha křížových výprav! Evropa přežila díky víře předků. Zrada duchovních autorit a kapitulantský dialog s ďáblem. Vzplanou ještě naše srdce?

Oci­tá­me se tak v si­tu­a­ci, kdy tezi o ne­pra­vos­ti Fran­tiš­ko­va pon­ti­fi­ká­tu ne­mů­že­me o nic kon­krét­ní­ho opřít. Nota bene i v mi­nu­los­ti se vy­skyt­li pa­pe­žo­vé bluda­ři, hlá­sa­jí­cí své mylné nauky zjev­ně, ale Cír­kev, i když je poté od­sou­di­la jako he­re­ti­ky, nikdy ne­zpo­chyb­ni­la je­jich prá­vo­plat­nost.

Li­be­rius I. ve 4. stol. ex­ko­mu­ni­ko­val obrán­ce nauky o Bož­ství Kris­to­vě sv. Atha­na­sia, čímž se de facto při­hlá­sil k Ari­o­vu bludu, Ho­no­rius I. v 7. stol. ob­ha­jo­val blud mo­no­te­le­tis­mu (Ježíš Kris­tus měl pouze jednu vůli, tj. Bož­skou, ni­ko­li zá­ro­veň Bož­skou i lid­skou), Jan XXII. ve 14. stol. po­pí­ral sou­kro­mý soud člo­vě­ka po smrti. Přes­tože tito pon­ti­fi­ko­vé byli jako he­re­ti­ci po­smrt­ně od­sou­ze­ni, Cír­kev nikdy ne­zpo­chyb­ni­la plat­nost je­jich pon­ti­fi­ká­tu, takže v se­zna­mu řád­ných pa­pe­žů stále fi­gu­ru­jí.

Může ze svých herezí učinit dogma?

Chmie­lewski i Schne­i­der proto vidí jako mož­nou cestu obra­ny proti Ber­go­g­li­o­vým bludům pouze toto: ne­po­přít prá­vo­plat­nost jeho pon­ti­fi­ká­tu, ale ne­upo­slech­nout ho tam, kde hlásá a pro­sa­zu­je ne­o­mo­der­nis­tic­ké bludy. A nejen ne­upo­slech­nout, ale také se ve­řej­ně proti nim ozvat a upo­zor­nit své okolí, že tento papež není v do­tyč­ných bo­dech nauky pra­vo­věr­ný. Právě tuto me­to­du uplat­ni­lo 5 kar­di­ná­lů svými dubii (otázky předložené papeži, na něž má podle tradice odpovědět pouze ano, nebo ne), jak jsme ne­dáv­no psali.

Čtěte ZDE: Útok na Tridentskou mši: Předstupeň jejího zákazu. Cesta k herezi. Skuteční katolíci jsou hrozbou? Pro Bergoglia a jeho lemury určitě. Bitva mezi Kristem a satanem. Přicházejí zkoušky. Budeme dosvědčovat, že patříme Kristu

Je zde ale ná­mit­ka, že pokud uzná­vá­me Fran­tiš­ka za pra­vé­ho pa­pe­že, jsme vá­zá­ni po­sluš­nos­tí, on má přece pl­nost Ducha Sva­té­ho a je ne­o­myl­ný. Tento ar­gu­ment však vy­plý­vá z ne­zna­los­ti ka­to­lic­ké vě­rou­ky. Papež je ne­o­myl­ný pouze tehdy, když vy­hla­šu­je ex cathed­ra ně­ja­ké dogma, tj. činí tak slav­nost­ním způ­so­bem dá­va­jí­cím na­je­vo, že chce za­vá­zat celou Cír­kev. Tomu ří­ká­me v te­o­lo­gii mi­mo­řád­né Magis­te­ri­um. Fran­ti­šek ale dosud žádné dogma ne­vy­hlá­sil, tudíž jeho vý­ro­ky nejsou ne­o­myl­né.

Ale i kdyby ně­ja­ké dogma vy­hlá­sil, tak platí ná­sle­du­jí­cí: pokud by bylo v sou­la­du s do­sa­vad­ní nau­kou Církve, pak by byla naše po­vin­nost víry pod po­sluš­nos­tí je při­jmout, neboť tady by papež vy­stu­po­val jako ne­o­myl­ný. Na tom nic ne­mě­ní, že v ji­ných bo­dech jeho pro­hlá­še­ní jsou blud­ná.

Že by vy­hlá­sil za dogma ně­ja­kou svoji he­re­zi, toho se oprav­du obá­vat ne­mu­sí­me. Papež si totiž ne­mů­že sta­no­vit dogma­ta podle toho, jak jej mo­men­tál­ně na­pad­ne. Kon­sti­tu­ce I. va­ti­kán­ské­ho kon­ci­lu Pas­tor Ae­ter­nus r. 1870 o tom ho­vo­ří jasně. Papež musí do­lo­žit, že tak, jak on za­va­zu­je k víře všech­ny vě­ří­cí, Cír­kev vě­ři­la po sta­le­tí. Pokud by toto ne­do­lo­žil, tak ne­vy­stu­pu­je z po­zi­ce ne­o­myl­nos­ti a jeho slova ne­ma­jí žádný stupeň zá­vaz­nos­ti. Papež Fran­ti­šek by např. nebyl nikdy scho­pen pro­ká­zat, že Cír­kev vždyc­ky vě­ři­la v Boha, který si přeje růz­nost ná­bo­žen­ství (jeho pro­hlá­še­ní z Abú Dabhí s mus­lim­ským imá­mem Ta­y­ye­bem), neboť toto od­po­ru­je už vý­ro­kům Kris­to­vým.

Čtěte ZDE: Třetí fatimské tajemství: Zrušení mše svaté. Antipapež, který bude heretikem. Žádná synoda nemá moc změnit formu svátostí. Zednáři a falešná Církev. Ďábelské zmatení v církvi i ve světě. Nebojte se! Já jsem přemohl svět

Kdy nesmíme papeže poslechnout?

Kromě mi­mo­řád­né­ho Magis­te­ria však exis­tu­je i tzv. řádné Magis­te­ri­um, tj. to, co papež běžně učí. To není ne­o­myl­né, ale pro ka­to­lí­ky zá­vaz­né – a to různě podle stupňů své dů­le­ži­tos­ti. Papež může tady rušit i měnit vý­ro­ky svých před­chůd­ců, ale pouze v těch bo­dech, které se ne­tý­ka­jí ne­měn­né vě­rou­ky a mra­vou­ky. To je ka­to­lík za­vá­zán při­jmout.

Pokud však papež for­mou řád­né­ho Magis­te­ria ve své nauce je v roz­po­ru s tím, co Cír­kev zá­vaz­ně vždyc­ky učila, pak nejen­že ka­to­lík smí ne­po­slech­nout, ale do­kon­ce nesmí po­slech­nout – a má po­vin­nost hlá­sat pra­vou nauku i na­vzdo­ry pa­pe­ži. To se týká např. jak výše uve­de­né­ho vý­ro­ku, že Bůh si přeje růz­nost ná­bo­žen­ství, tak i teze, že Mar­tin Lu­ther je „vel­kým re­for­má­to­rem Církve“, vý­ro­ku, že „hřích je od­puš­těn ještě dříve, než je spáchán“, po­ža­dav­ku udě­lo­vat sv. při­jí­má­ní oso­bám ži­jí­cím ve smil­stvu a ci­zo­lož­ství, de­ho­ne­stu­jí­cích slov na ad­re­su tra­dič­ní mše sv. aj.

SLEDUJTE: Protiproud TV v pondělí 23. 10. 2023 od 18:00 vysílá v přímém přenosu další pravidelné setkání šéfredaktora Protiproudu s věrnými čtenáři a diváky. Do rozhovoru můžete vstupovat prostřednictvím chatu, a to i s předstihem před zahájením vysílání.

V jednotě?

Zá­le­ži­tost je tedy jasná. I papež Fran­ti­šek je pro mne řád­ným pa­pe­žem, i když učí v ně­kte­rých bo­dech ne­o­mo­der­nis­tic­ké bludy. Ve všem jsem mu za­vá­zán po­sluš­nos­tí s vý­jim­kou si­tu­a­cí, kdy hlásá he­re­ze nebo anu­lu­je hřích tam, kde jej Cír­kev vždyc­ky ve svět­le Písma a Tra­di­ce vi­dě­la. Tam na­o­pak platí známé bib­lic­ké „je lépe po­slou­chat Boha než lidi“.

Ta­ko­vý by měl být po­stoj ka­to­lí­ka. Jako lai­ko­vi mi vůbec ne­pří­slu­ší řešit otáz­ku plat­nos­ti či ne­plat­nos­ti Fran­tiš­ko­va pon­ti­fi­ká­tu, k tomu nemám žád­nou kom­pe­ten­ci, nota bene ne­ma­jí ji ani kněží.

A ještě na závěr zbývá dot­knout se ná­mit­ky, že kněží, i ti, kteří ne­sou­hla­sí s Ber­go­glio­vý­mi bludy, v ká­no­nu mše sv. jsou nu­ce­ni říkat for­mu­li „una cum papa nos­tro Fran­cis­co“, čili „v jed­no­tě s naším pa­pe­žem Fran­tiš­kem…“.

Jenže tento papež je bludař, jak mohu tedy být s ním „v jed­no­tě“?

Velmi nás těší, kolik z Vás chce dát najevo svoji příslušnost k hnutí odporu a solidaritu s pronásledovanými nepodvolenými médii.

Trička Protiproudu ve velikostech L a XL, si můžete objednat na adrese: redakce@protiproud.info. Možnost po dohodě vyzvednutí osobně v redakci, nebo zasíláme poštou na dobírku. Cena 300 Kč + poštovné. Pro osobní odběr volejte na redakční telefon 737 461 817. Po dohodě vám trička připravíme k vyzvednutí v Praze v Opletalově ulici.

Dobrá otáz­ka, ale když si pře­čte­me text po­čát­ku řím­ské­ho ká­no­nu po­zor­ně, tak zjis­tí­me, že jde o mod­lit­bu za ochra­nu Církve, a aby to bylo kon­kre­ti­zo­vá­no, tak té Církve, která je ve vi­di­tel­né jed­no­tě s řím­ským pa­pe­žem a míst­ním bis­ku­pem. Jedná se tedy v tomto pří­pa­dě jasně o jed­no­tu ju­risdikč­ní, ni­ko­li dogma­tic­kou. O té velmi často ne­mů­že­me mít jis­to­tu, neboť ani u pa­pe­žů, je­jichž do­ku­men­ty jsou pra­vo­věr­né, ne vždyc­ky víme, jest­li takto i vnitř­ně smýš­le­li, ne­vi­dí­me do je­jich nitra. Ko­nec­kon­ců i v pří­pa­dě výše zmí­ně­ných he­re­tic­kých pa­pe­žů ni­ko­mu ne­při­šlo na mysl vy­ne­chá­vat je­jich jména v ká­no­nu.

Tento text ká­no­nu ho­vo­ří také o jed­no­tě s míst­ním bis­ku­pem. Mnoho jich v mi­nu­los­ti bylo zjev­ný­mi he­re­ti­ky, jako u nás v době Jo­se­fa II. krá­lo­vé­hra­dec­ký bis­kup Jan Le­o­pold Hay. Přes­to nikdo z pra­vo­věr­ných kněží si ne­do­vo­lil vy­ne­chat jeho jméno v ká­no­nu, i když jinak proti němu na obra­nu pravé nauky vy­stu­po­va­li.

Tak by tedy měl vy­pa­dat po­stoj tra­dič­ní­ho ka­to­lí­ka vůči bludům sou­čas­né­ho pa­pe­že. Ni­ko­li od­lu­čo­vá­ní se od vi­di­tel­né Ka­to­lic­ké církve, po­ne­chá­vá­ní ji na po­spas vlkům, ale zů­stá­vat v ní a brá­nit proti ne­o­mo­der­nis­tic­kým útoč­ní­kům.

Ta­ko­vá je vůle Je­ží­še Kris­ta, tak nej­lé­pe na­pl­ní­me jeho po­ža­da­vek lásky k jeho Mystic­ké­mu Tělu – Církvi svaté.

Zdroj.

Doporučujeme

Autor Pána prstenů byl tradiční katolík: Tolkien zásadně nesouhlasil se závěry II. vatikánského...

Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde

Zvolení Trumpa prezidentem: Opatrný přístup k potratům. Rozhoduje Deep State a zednářské...

Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde