Na semináři se svými příspěvky vystoupili amerikanista Miloš Calda z Fakulty sociálních věd UK, profesor a režisér Jiří Svoboda a Ladislav Nagy z Filosofické fakulty Jihočeské university. Václav Klaus seminář moderoval. Protože však musel z programových důvodů odejít dříve, dal účastníkům k dispozici svůj text, v jehož úvodu napsal:
„Neaspiruji na souvislý projev nebo text o Aldousu Huxleym, chci spíše extendovat roli moderátora semináře, který se snažil připomenout půl století od Huxleyho smrti, a říci alespoň pár slov o tom, co mými předřečníky nebylo zdůrazněno dostatečně, resp. co bych chtěl – výrazněji než oni – zdůraznit já.“
Roku 632 po Fordovi
Aldous Huxley se narodil v samotném závěru 19. století (v roce 1894) a zemřel ve věku 69 let 22. listopadu 1963, několik hodin poté, co byl v Dallasu zastřelen John F. Kennedy. Ač byl Angličanem každým coulem, ve Velké Británii od roku 1923 už téměř nežil, de facto tam tedy jen prožil dětství a studoval tam – na Etonu a Oxfordu. Jako celá jeho generace byl i on výrazně ovlivněn I. světovou válkou. U něho se k tomu ještě přidal strach z americké dominance světa, která v důsledku této války nastala.
Aldous Huxley (1894 - 1963)
Zaujala ho masová pásová výroba automobilů, uvedená v život Henry Fordem. Proto se také jeho slavná antiutopie neodvolává na Marxe, Lenina či Stalina, ale na Henry Forda. Jeho hypotetický Brave New World měl nastat v roce 632 po Fordovi – tak Huxley ve své knize strukturoval lidské dějiny. (Do závorky dodávám, že se jedna z hlavních ženských hrdinek knihy jmenovala Lenina, ve vedlejší roli tam vystupuje i Polly Trotská.)
Spanilý nový svět
Jeho kniha je nejčastěji srovnávána s Orwellovým 1984. Orwell samozřejmě Huxleyho knihu znal, napsal o ní dokonce recenzi (a srovnával ji se Zamjatinovými „My“), ale nijak skvěle o ní nemluvil. Aldous Huxley ve své knize Brave New World Revisited z roku 1958 mluvil o Orwellovi daleko lépe, než ten mluvil o něm. Říká v ní, že George Orwell „brilantně vykreslil budoucí diktaturu“ (str. 3).
Václav Klaus a Michal Semín na semináři akce D.O.S.T.
S Huxleym jsem se nejprve setkal jako s romanopiscem a velmi mne upoutaly jeho knihy „Kontrapunkt života“ a „Raněný slepotou“. Byly trochu jiné a z literatury dostupné v komunistické éře se vymykaly. V roce 1970, jako pozůstatek závěru našich 60. let, byl v nešťastném období počátku posrpnové normalizace prvně v češtině konečně vydán jeho Brave New World, nazvaný u nás tehdy „Konec civilizace“. Byla to interpretace či dořeknutí názvu, nikoli překlad názvu. Česky ono leckdy používané „Krásný nový svět“ nezní dostatečně výstižně. Před týdnem jsem byl v Polsku a dozvěděl jsem se, že se tam kniha překládá jako „Spanilý nový svět“, což je asi ve svém nádechu jisté ironie lepší.
Naše domácí „Alfy plus“
Kniha nás tehdy nesmírně zaujala, ne-li okouzlila. V beznaději tehdejší doby to byl záblesk naděje, že jistá možnost intelektuální diskuse snad u nás přece jenom možná bude. Ve stejné chvíli nás podobně oslovovaly – cenzurou nějak záhadně „proklouzlé“ – velmi jednoznačně ideologicky, resp. antitotalitárně koncipované biografie Stefana Zweiga, mezi nimi zejména Joseph Fouché, Triumf a tragika Erasma Rotterdamského, Svědomí proti násilí.
Pro mne se od té doby Huxleyho alfy, bety, gamy, delty (ale byly tam i delty minus) a epsilony, a zejména jeho alfy plus staly součástí mého slovníku. Bál jsem se, a bojím se dodnes, všech těch alfa plus v jejich dnešních převlecích za pátera Halíka, za podle svých vlastních slov velkého matematika Janečka, za moderátora-manipulátora Moravce (jak historické jméno!), za údajně světového ekonoma Sedláčka, za demiurga-baviče Krause, atd. Mimochodem, Huxley udělal – v knize – pokus vytvořit na Kypru (což je také docela hezká náhoda) společnost složenou ze samých alfa plus. Tento pokus samozřejmě velmi rychle totálně zkrachoval.
Dříve, než si myslíme
Byla to jedna z nejvýznamnějších knih, jaké jsem kdy četl. Když jsem si ji přečetl znovu před měsícem, nezklamala mne. A vůbec nezestárla. Někdy v 70. letech mi někdo přivezl o 27 let pozdější Huxleyho knihu Brave New World Revisited, která není románem, ale sociologickou či sociálně-psychologickou studií. Spíše „teoretizuje“ a domýšlí některé souvislosti. Huxley v ní také v jistém smyslu původní knihu vysvětluje. Zamýšlí se i nad její realističností. V jedné z mnoha předmluv původní knihy, kterou připravil pro vydání v roce 1946, Huxley řekl, že se mu po pouhých patnácti letech zdá, že Brave New World nenastane až 632 let po Fordovi, ale během jednoho století. V roce 1958, když „znovunavštívil“ svůj hypotetický svět, napsal tuto větu: „27 let po napsání původní knihy jsem ohledně budoucnosti daleko méně optimistický, než když jsem ji psal“ (str. 3).
Pak už jsem četl jen jeho poslední, a evidentně nejpesimističtější knihu Ostrov, která je z roku 1962. Přiznám se, že už mne její čtení moc nebavilo.
Je to tady
Pro ty, kteří snad Huxleyho knihu nečetli, jen telegraficky pár – pro mne – mimořádných tezí, i když by jich jistě mohlo být uvedeno daleko více:
- Jakákoli forma řádu (či pořádku) je lepší než chaos.
- Klíčem k řádu je stabilita (je pozoruhodné, jak často dnes toto slovo opakují přední politici Evropské unie!).
- Minulost je zlikvidována (byly zakázány všechny knihy vydané před rokem 150 po Fordovi).
- Nemáme staré věci. Ani když jsou krásné? Právě když jsou krásné!
- Fordovský princip masové výroby aplikovaný na biologii a výrobu lidí.
- Šlechetnost a heroismus jsou symptomy politické neefektivnosti. V řádně organizované společnosti nemá nikdo příležitost být šlechetný nebo heroický.
- Hezká hříčka slov: „můj Forde – můj Freude“.
- Každý patří každému (myšleno sexuálně).
- Brave New World vyžaduje nepřetržité rozptylování každého jedince nikdy nekončící zábavou (často za pomoci drogy nazvané soma).
- Vládcem Evropy v roce 632 po Fordovi je Mustafa Mond (což Huxley vymyslel dlouhá desetiletí před „střetem civilizací“, před Tálibánem a Al-Káidou), atd, atd.
Diktátoři – vymývači mozků
Huxley v roce 1958 vyslovil zajímavou hypotézu, že budoucnost, které se velmi obává, bude spíše vypadat jako jeho Brave New World, než jako Orwellův 1984. Myslí si, že budoucí diktátoři nebudou zakládat svůj systém na principu krutého trestání lidí, ale spíše na systematickém manipulování lidí – metodami biologického inženýrství, specifickou výchovou a výukou (Huxleyho hypnopaedia, neboli učení ve spánku, oficiálně zavedená v roce 214 po Fordovi) a pravidelným rozdáváním somy – směrem k žádoucímu chování. Děsí se proto role moderních propagandistů, manipulátorů a vymývačů mozků. Děsí se nikdy nekončícího rozptylování lidí prázdnou zábavou (nevím, mohl-li předvídat naše dnešní zcela prázdné televizní programy?), ví, že uniformita (jak vidíme v současné EU) vylučuje svobodu, a že horší než lež je zamlčování pravdy (z předmluvy z roku 1946).
Spoustu Huxleyho úžasných myšlenek jsem musel vynechat, některé jsem jistě zapomněl, jiné jsem asi ani neobjevil či nepochopil. S málo věcmi nesouhlasím, nejvíce snad s tím, že podle Brave New World Revisited brzy nastane éra přelidnění, což u jinak originálního Huxleyho odráželo odraz módního uvažování padesátých a šedesátých let (už v původní knize je ženami povinně používán „malthusiánský pásek“).
Aldous Huxley nám všem svým dílem dal obrovský dárek. Musíme ho umět přijmout. A pochopit a domyslet.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde