Ve své nejnovější knize Via Sindonis nabízí sindonoložka Emanuela Marinelliová aktualizovaný přehled historicko-vědeckých důkazů, díky nimž se plátno shoduje s Ježíšovým Sudariem, spolu s novou knihou Via Crucis, která vychází z kontemplace ran otisknutých na svatém plátně, s meditacemi dona Domenica Repice a doplněnými 15 ikonografickými tabulkami.
Užitečný nástroj k prožívání Svatého týdne.
"Může být muž z rubáše Ježíš? Na odpovědi na tuto otázku se podílí nejméně třicet různých oborů: anatomie, antropologie, archeologie, botanika, biologie, chemie, římské právo, eidomatika, biblická exegeze, fyzika, fotografie, ikonografie, informatika, matematika, soudní lékařství, mikrobiologie, mikroskopie, numismatika, paleografie, palynologie, patologie, radiologie, tkáňové vědy, spektroskopie, statistika, historie, dějiny umění, teologie, traumatologie, židovské pohřební zvyky".
Hlavní historicko-vědecké objevy těchto oborů jsou díky pečlivému a důkladnému průzkumu mnoha studií provedených různými odborníky precizně shromážděny v nedávném svazku Via Sindonis. La Passione di Cristo documentata dal Sacro Lino (Ares 2022, str. 342) od mezinárodně uznávané sindonoložky Emanuely Marinelli. Svazek, který vychází z rozjímání o ranách vyrytých na svatém plátně, nabízí také dosud nepublikovanou Via Crucis s meditacemi dona Domenica Repice doprovázenými 15 ikonografickými deskami.
Knihu otevírá stručný historický exkurs, který sleduje některé významné indicie o přítomnosti plátna od prvních staletí a sleduje etapy jeho poutě od jeho objevení se v Lirey v polovině 14. století až po jeho současné uložení v turínské katedrále, přičemž prochází tragickým požárem v roce 1532, který ho těžce poškodil, když plameny vypukly v kapli Sainte-Chapelle na zámku Chambéry.
To je jen jedna z mnoha proměn jeho historie, která také přispěla k jeho středověkému datování pomocí radiokarbonových testů, jejichž výsledky byly vyvráceny novějšími vědeckými výzkumy. Vzorky odebrané pro test z roku 1978, které vědecký časopis Archeometrie v roce 2019 vyhodnotil jako "nehomogenní a nereprezentativní pro celé plátno", totiž nebraly v úvahu oheň, přítomnost plísní a bakterií ani skutečnost, že při veřejném vystavování bylo plátno podepřeno rukama, "což způsobilo, že rohy více podléhaly opotřebení".
Analýzou svatého plátna lze získat nesčetné množství informací o způsobech římského bičování a ukřižování a v tomto konkrétním případě nalézt "rány na hlavě způsobené trnovou korunou, zranění na tváři, stopy po hojném bičování", odřeniny, které na ramenou zanechalo vodorovné břevno kříže (patibulum), stopy po pádech, otvory po hřebech v zápěstí a nohou, rána kopím do boku, která dokumentuje příčiny smrti, jež byla pravděpodobně způsobena infarktem a následným hemoperikardem".
Konkrétní "zkoušky ukazují, že krevní skvrny vznikly přímým kontaktem, zatímco obrazy těla jsou jakousi projekcí a nemají jasné ohraničení, protože barva na okrajích postupně bledne", ačkoli "jemnost odstínů je na fotografickém negativu mnohem patrnější než naživo". Judaistická pohřební praxe je patrná z rybího tkaní plátna, nálezu oleje helichrysum, aloe, myrhy a 58 druhů pylu, z nichž "38 se v Evropě nevyskytuje, 17 je typických a častých pro Jeruzalém a jeho okolí, zatímco 13 jsou halofyty velmi charakteristické nebo výlučné pro Negev a oblast Mrtvého moře", což podporuje tezi, že plátno bylo přítomno v Jeruzalémě předtím, než se dostalo do Evropy.
Čtěte ZDE: Velký pátek: Tajemství Spasitelovy smrti má i svůj velmi fyzický rozměr. "Reportáž" z Golgoty na Turínskémn plátně. Kristovou obětí ateistický Západ už opět pohrdá - a vede tak civilizaci Kříže ke zkáze
Lidská krev na Svatém plátně, krevní skupiny AB (stejná jako krev ze zázraku v Lancianu a Sudária v Oviedu), byla rovněž vystavena ultrafialovému záření. Vyplývá to ze studií vědců z ENEA ve Frascati, kteří na základě "virtuální pitvy" potvrdili, že "je jisté, že tělo zůstalo v látce jen několik hodin a vtisklo jí svůj mimořádný obraz". Na tělese nebyly nalezeny žádné známky hniloby a "zůstává nevysvětlitelné, jak se kontakt mezi tělem a plátnem přerušil, aniž by se změnily vytvořené obtisky". Stačí říci, že "obvykle asi třicet hodin po smrti se z ústní dutiny začne uvolňovat čpavek. Pokud by k tomu došlo, bylo by kolem otisku rtů vidět tmavé aureolu, která zde není, zatímco lze pozorovat lineární nedeformovanou labiální štěrbinu".
Díky trojrozměrným obrazům svatého plátna byly na úrovni obočí nalezeny také stopy po pravděpodobných nápisech a mincích, což je "pohanský zvyk, který se mohl dostat do židovských zvyků". Potvrzení jeho pravosti však vyplývá především z překvapivé shody mezi výsledky sindonických studií a údaji o umučení Krista, které se objevují v evangeliích, počínaje stopami hematidrózy, jež lze vysledovat v potu krve v Getsemanech, a následně jsou znázorněny v Kristově ikonografii.
Ve svých úvahách o křížové cestě ve světle plátna otec Repice zdůrazňuje, že "v obraze tváře muže z plátna jsou četné rány, které lze přirovnat k těm, o nichž vyprávějí evangelia: obličej byl zasažen holí, jejíž stopy jsou patrné na pravé tváři a na nose; pravá lícní kost má otok; na levém očním víčku je krevní sraženina; z nosu vytékají dva pramínky krve; pod horním rtem jsou další krvavé skvrny; nos je pohmožděný a zdá se, že jeho špička je mírně vychýlená; obočí je poraněné; na očních víčkách jsou ekchymózy". Stejně tak je evidentní, že kromě "stovek ran způsobených bičováním a nešením patibolu jsou na obraze rubáše dostatečně zřetelné známky, které lze vysledovat až po pádu. Kolena jsou odřená a na levém koleni jsou stopy krve a hlíny. Také nos je vyražený a objevují se v něm stopy zemitého materiálu." A znovu: "Na zádech je pás krve, který vytékal z rány na boku a který se takto nahromadil v důsledku pravděpodobné přítomnosti tkáně umístěné na úrovni hýždí, která zakrývala nahotu".
Odtud otec Repice opakuje, že "přijmout Kristův kříž znamená také odvážně čelit životu, bez zbabělosti, proměnit nevyhnutelné těžkosti existence v energii, projevit ochotu přijmout do svého života podobu kříže, logiku kříže, proměnit svět", v živé touze "interpretovat rány naší existence ve světle ran Kristových, v prostoru Mariiny lásky. Krucifix jak zdroj síly a duchovní energie, zjevuje nekonečnou lásku, která dává hodnotu všem pracím a utrpením."
Na základě toho, na co v tomto svazku podrobně poukázali sindonoložka Marinelli a don Repice, se plátno skutečně představuje jako "páté evangelium umučení, napsané samotnou Kristovou krví" a podle Jana Pavla II. jako "tiché svědectví Kristova umučení, smrti a zmrtvýchvstání, ale zároveň překvapivě výmluvná výpověď" o Lásce, která si nic nenechává pro sebe, ani píď vlastního těla. To se stalo horoucí ranou nekonečné lásky za život světa.
Zdroj.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde