Při sledování servility většiny hodnostářů Katolické církve vůči dnešnímu covidovému a vakcinačnímu diktátu je nutno se ptát: Bylo tomu tak i v minulosti, nebo jde pouze o fenomén současného tzv. aggiornamenta (doslova „zdnešnění“) vyhlášeného papežem Janem XXIII. v předvečer II. vatikánského koncilu?
![](http://www.protiproud.cz/images/textiky/maly.jpg)
Církevní tradice vždycky chápala svůj vztah ke světské moci dle příkladu svatého Jana Křtitele. Když vládce dával veřejné pohoršení nebo když vyhlašoval zákony odporující přirozenému mravnímu zákonu a Božím pravdám, dobří pastýři cítili povinnost ozvat se i za cenu oběti vlastního života. Svatý Jan Křtitel odvážně řekl tetrarchovi Herodovi Antipovi: Není ti dovoleno mít tuto ženu – a přišel o hlavu. Božský Spasitel se veřejně postavil proti nesmyslným rituálním předpisům, jimiž předáci izraelského národa sužovali prostý lid – a skončil na kříži mimo jiné i kvůli tomu.
Proti duchu doby
Následování příkladu Krista a jeho předchůdce Jana Křtitele v této věci mnoha papeži, biskupy, duchovenstvem i laiky se vine jako zlatá niť celou historií Církve. Svatý Ambrož v Miláně ve 4. století zabránil císaři Theodosiovi ve vstupu do chrámu, poněvadž se dopustil v Soluni nespravedlivého krveprolití, jeho současník byzantský patriarcha svatý Jan Zlatoústý vystupoval proti císařskému dvoru na obranu utiskovaných poddaných – a skončil ve vyhnanství. V 7. století byl mučen, odsouzen k smrti a nakonec odeslán do exilu i papež svatý Martin I., když se vzepřel nároku císaře Konstanse II. vyhlašovat dogmata a vnucovat Církvi herezi monoteletismu (tj. že Kristus má pouze jednu přirozenost, božskou, nikoli božskou i lidskou zároveň). Do exilu musel na nějakou dobu v 9. století další papež svatý Mikuláš I., když odmítl legalizovat cizoložství lotrinského krále Lothara.
U nás se moravský metropolita svatý Metoděj o málo let později dostal do konfliktu s knížetem Svatoplukem, poněvadž se nezdráhal veřejně kárat jeho promiskuitní život. Pražský biskup svatý Vojtěch v 10. století odešel po konfliktu s knížetem Boleslavem II. z Čech, protože se nehodlal smířit s pohanským způsobem života mocných a s jejich podporou obchodu s otroky. Papež svatý Řehoř VII. v 11. století zemřel ve vyhnanství, neboť se postavil proti nárokům římskoněmeckého císaře Jindřicha IV. rozhodovat o nominaci biskupů a opatů. V Polsku v 11. století krakovský biskup svatý Stanislav ze Szczepanowa a v Anglii ve 12. století canterburský arcibiskup svatý Thomas Beckett byli světskými vládci zavražděni, protože kárali jejich veřejné hříchy a odvážně čelili jejich úsilí poručníkovat Církvi.
Všichni tito jmenovaní papežové a biskupové jednali proti „duchu doby“, který vyzvedával údajná „práva“ panovníka diktovat Církvi svou vůli s tím, aby duchovenstvo se nevyjadřovalo k nemravnému životu vládců nebo k jejich neetickým nařízením na újmu poddaných. Tak si počínala i naprostá většina těch papežů a církevních hodnostářů, kteří se nesetkali kvůli tomu s pronásledováním, papež Innocenc III. např. na počátku 13. století pranýřoval anglického krále Jana Bezzemka, jenž se stal tyranem lidí.
![](http://www.protiproud.cz/images/textiky/20211128095336_graubner-vakcina890.jpg)
Čtěte ZDE: Další osudová chyba: ČBK tu vyzývá k vakcinaci. Potraty, experimenty a propaganda nevadí. Kolaborace namísto spravedlnosti? V boji za nečisté zájmy. Otevřený dopis arcibiskupovi
Ještě nedávno...
V novověku reprezentace Církve v této linii pokračovala. Papež Klement VII. v 16. století dopustil raději, aby celá anglická církev odpadla od jednoty s Římem, než by souhlasil s nemravným postulátem krále Jindřicha VIII. na rozvod s řádnou manželkou Kateřinou a nový sňatek s Annou Boleynovou, i když renezanční „duch doby“ přál sexuálnímu hedonismu. V 16. století papežové Pavel III., svatý Pius V. a jejich nástupci v dalších staletích se vyslovovali ostře proti otroctví indiánů a černochů, ačkoliv se jednalo také o „ducha doby“. V 16. a 17. století svatý Pius V., Klement VIII. a Innocenc X. vystupovali na obranu obviněných z čarodějnictví, i když toto masové pohanské šílenství převládlo ve většině států Evropy, taktéž i generální inkvizitor Desiderio Scaglia.
V 18. století určovalo „ducha doby“ osvícenství a svobodné zednářství. Papežové rázně proti těmto zvrácenostem vystupovali, především Klement XI. a Benedikt XIV. Pius VI. radikálně odsoudil zvěrstva Francouzské revoluce, jež připravila především věrným katolíkům krvavou lázeň ve Vendée i jinde. Po obsazení Říma napoleonskými vojsky byl deportován do Francie, kde zemřel na zámku Valence. Neuhnul ani o milimetr. Jeho nástupce Pius VII. se rovněž dostal do konfliktu s Napoleonem, mj. i díky svému odporu proti rozvodu tohoto uzurpátora s řádnou manželkou Josefinou a cizoložství s Marii Luisou, dcerou rakouského císaře Františka. I on byl unesen do Francie a držen v internaci na zámku Fontainebleau. Papežové 19. století odvážně čelili módním ideologiím liberalismu a socialismu, zejména Řehoř XVI. a především hrdinný bl. Pius IX., který musel r. 1849 na nějakou dobu do dobrovolného exilu do Ghaety, neboť mu šlo o život.
Ve 20. století svatý Pius X. pranýřoval tzv. laicismus a odluku Církve od státu ve Francii navzdory popularitě, jaké se těšil tento směr zejména v intelektuálních kruzích. Pius XI. kategoricky odsoudil komunismus a německý nacionální socialismus, Pius XII. zorganizoval navzdory mnoha rizikům velkorysou pomoc pronásledovaným Židům. I pokoncilní papežové navzdory výrokům o „aggiornamentu“ měli odvahu vystupovat v některých situacích proti „duchu doby“, např. Pavel VI. r. 1968 ve své encyklice „Humanae Vitae“ odmítl módní trend sexuální revoluce, Jan Pavel II. zase řadou svých dokumentů a veřejných prohlášení vystupoval energicky na obranu nenarozeného života a nerozlučitelnosti manželství, podobně i Benedikt XVI.
Kapitulace
Jenže jak to vypadá s pontifikátem papeže Františka? Má nějaký precedens v historii Církve? Ano, ve 4. století papež Liberius se „přizpůsobil“ tehdy dominantní ariánské teologii a odsoudil svatého Athanasia, učitele Církve a velkého obránce pravověrnosti. Podobně si počínal papež Honorius I. v 7. stol, jenž kapituloval před byzantským císařem Herakliem a přijal „v duchu doby“ herezi monoteletismu (srvn. výše). K tomu lze ještě připočíst zbabělé chování papeže Klementa V. na počátku 14. století, jenž se podvolil francouzskému králi Filipovi IV. Sličnému a souhlasil s upálením templářů a likvidaci tohoto rytířského řádu, rovněž tak bychom mohli ještě uvést souhlas papeže Innocence VIII. z 15. století s trestáním údajného čarodějnictví smrtí. Jinak nenajdeme v dějinách Církve takové chování papežů ve vztahu ke světské moci a dobovým trendům, které by bylo srovnatelné s chováním současného papeže Bergoglia a jeho kapitulantstvím před současnou globalizací, neomarxismem, covidistickou a vakcinační diktaturou.
V duchu tradice Církve, jak jsme se ji snažili výše nastínit, by bylo naopak záhodno, aby papež a Vatikán jednoznačně pranýřovali genderistické tendence směřující k uznání jednopohlavních svazků, sexuální promiskuity a vícera pohlaví. Místo toho se setkáváme s tím, že papež jmenuje do vedoucích dikasterií kurie stoupence těchto směrů. Očekávali bychom právem, že se zastane nerozlučitelnosti manželství a postaví se za monogamní rodinu a její nezastupitelnost, on ale vydává dokument Amoris laetitia a další vyjádření, jež toto všechno zpochybňují, a staví se tak do stejné linie s „duchem doby“. Máme právo žádat, aby papež odsoudil současný náboženský a mravní relativismus a synkretismus, on ale nejenom umístil v aule Pavla VI. Lutherovu sochu, ale uspořádal přímo ve Vatikáně rouhačskou ceremonii s pachamamou a pronesl v Abú Dhabí blasfemická slova, že Bůh si „přeje různost náboženství“. To jsou jen ty nejzávažnější doklady Františkovy kapitulantské linie ve vztahu k duchu tohoto světa, který odporuje Bohu a Kristovu království.
![](http://www.protiproud.cz/images/textiky/20200321215613_kriz-lide-virus.jpg)
Čtěte ZDE: Dva roky teroru a bezpráví: Je čas zintenzivnit modlitby. Duchovní rozměr bitvy. Zrada autority autoritou. Model pekelné společnosti pro náš svět? Všechny národy nechť volají
Hrstka
Vrcholu dosahuje toto „aggiornamento“, které už zdaleka není „zdnešněním“, o němž blouznil Jan XXIII., nýbrž totální kapitulací před duchem tohoto světa, v současné covidistické a vakcinační diktatuře, kdy ministát Vatikán má smutné prvenství v uplatňování psychického teroru proti nenaočkovaným. Navzdory pokryteckým Bergogliovým výzvám k sociálnímu cítění a ohleduplnosti jsou ve Vatikánu nekompromisně vyhazováni z práce zaměstnanci, kteří se odmítají dát naočkovat. Činí tak přitom především z důvodu svědomí, neboť nechtějí se podílet na spolupráci, byť tzv. vzdálené, se zlem potratů, neboť nelze popřít souvislost tzv. vakcín s nimi. Papež František naproti tomu přijímá na audienci prezidenta USA Bidena, potratového zločince, aniž mu jediným slůvkem vytkne jeho jednání (jak nebetyčný rozdíl proti svatému Ambrožovi!), ba dokonce souhlasí i s tím, aby mu při mši, jíž se ve Vatikáně účastní, bylo podáno svaté přijímání a pochválí jej, jaký je prý „dobrý katolík“. Do vatikánské Akademie věd a Akademie pro život bylo už nominováno několik radikálních zastánců potratů, např. pověstný Jeffrey Sachs.
Tak hanebná kapitulace hlavy Církve a naprosté většiny světového episkopátu před duchem tohoto světa, který tentokrát má podobu bezbožecké vakcinační totality a sanitární diktatury, nemá opravdu v dějinách Církve obdoby a není srovnatelná ani s odsouzeníhodným chováním výše zmíněných výjimek mezi papeži. Na základě nadpřirozeného pohledu na dějiny je nutno současný pontifikát hodnotit jako nejhanebnější jidášskou zradu Církve, k jaké kdy v průběhu její dvoutisícileté historie došlo.
Její pošramocenou čest zachraňuje pouze hrstka statečných hodnostářů známých jmen: arcibiskup Carlo Maria Viganó, biskup Athanasius Schneider, arcibiskup Jan Pawel Lenga, američtí biskupové Thomas Tobin, Joseph Strickland, Salvatore Cordileone a ještě by se našli další, o nichž toho příliš nevíme, protože málo publikují, případně vůbec.
Díky Pánu také za to, že nemalá část katolíků věrných Tradici, duchovních i laiků, odmítá vakcinaci a její teror. Jsme sice „malé stádce“, jenže Spasitel začínal s ještě menším.
Proto neztrácejme naději, modleme se, důvěřujme a bojujme!
Zdroj.
![](http://www.protiproud.cz/images/textiky/Podpora_PP.jpg)
Tagy článku