V panelu diskuse, která nesla název „Pravice na Záhořově loži. Vstane ještě?“ vystoupil vedle výkonného ředitele Institutu Václava Klause Jiřího Weigla a sociologa Petra Hampla také místopředseda konzervativní Akce D.O.S.T. Petr Bahník, publicista Radek Velička a novinář a šéfredaktor EUportálu.cz Lukáš Petřík.
Čtěte ZDE: Vstane pravice ze Záhořova lože, kam byla současnými „lídry“ uvržena? Co nastane po volbách a jakou roli v tom může sehrát Václav Klaus?
Večer moderoval šéf konzervativního sdružení a ředitel Institutu svatého Josefa Michal Semín, který v úvodu konstatoval, že základní hodnoty jako manželství, rodina či národ jsou v dnešní době ohrožovány mediálním a levicovým džihádem.
Bez VK bychom se teď neměli o čem bavit
Podle středoškolského pedagoga Petra Bahníka jsou dnes lidé zmateni už jen tím, co to vlastně pravice je. Nelze přijmout zpochybnění pravice z pozice různých osvícenských korporativistických autoritářů. Vyzval k ostražitosti vůči vnějším vlivům, jako je multikulturalismus či nekontrolovaná imigrace, a připomněl známá slova Margaret Thatcherové, že neexistuje nic jako společnost. Jsou pouze lidé, kteří ji tvoří.
Čtěte ZDE: Co je to vlastně politická pravice
„Nebýt Václava Klause a jeho založení a vybudování ODS, neměli bychom se dnes o čem bavit a zmatení pojmů o tom, co je pravice, by bylo ještě větší,“ zdůraznil Bahník. Zásluhu bývalého prezidenta na vytvoření autentické pravicové strany zopakovalo několik dalších řečníků.
Druhým dechem však dodávali, že dnešní ODS už se stranou, kterou Klaus založil, nemá společného skoro nic. Šéf euroskeptického webu EUportál.cz Lukáš Petřík jen dodal, že v ODS zbývají už jen osamocení poslední bojovníci, jako je europoslanec Ivo Strejček.
Proč lidé chtějí pečovatelský stát
Ředitel Institutu Václava Klause (IVK) a bývalý hradní kancléř Jiří Weigl patrně vyjádřil mínění celého sálu, že stav pravice a zvláště pak nadcházející povolební situace je pro autentické pravičáky zdrojem frustrace.
„Levice tu přitom za uplynulých dvacet let explicitně vládla jen osm let a to ještě měla na začátku nasazenu ohlávku v podobě opoziční smlouvy, takže to také nebyla zcela dominantní levicová vláda,“ dal k tomu do poměru Weigl.
Podle jeho slov většina české veřejnosti požaduje po státu péči a faktické zbavení se vlastní odpovědnosti, což je důsledkem čtyřicetileté vlády komunistické strany.
„Komunismus za čtyřicet let vlády zlikvidoval podmínky pro existenci pravice. I vlivem kolektivizace je dnes i venkov paradoxně levicový. Tato doba prohloubila i ateistický charakter české společnosti. Lidé si navykli požadovat od státu péči a jsou zvyklí na státní dirigismus,“ je přesvědčen ředitel IVK Jiří Weigl.
Čtete ZDE: "Správné rozhodnutí ve správné chvíli,“ říká k rozhodnutí Václava Klause nekandidovat v nadcházejících volbách přímý účastník jednání o vytvoření nového pravicového subjektu
Je nám vštěpován názor, že privatizace byla nějaká velká krádež
Ten také zopakoval, že Václav Klaus má v naší zemi unikátní zásluhu na vybudování systému politických stran a vzkříšení pravicových myšlenek s důrazem na jejich reálné prosazení ve společnosti.
Při diskusi o pravicových pozicích v 90. letech přišla řeč také na stále omílanou, kritizovanou i vychvalovanou privatizaci. Jiří Weigl soudí, že veřejnosti je vštěpován názor, že privatizace byla jedna velká zlodějina, krádež a korupce. „Tohle není náhoda. Říká se, že je potřeba všechno tohle změnit a tehdejší aktéry dehonestovat. Je to záměr na likvidaci pozitivního vnímání této zásadní transformační fáze,“ uvedl šéf Institutu Václava Klause.
Weigl zmínil i důležitou myšlenku, že pravici a kapitalismus nelze udržet bez národního kapitálu. „Prosperující ekonomika nemůže existovat, když celé naše hospodářství bude v rukou zahraničního kapitálu a my budeme jen jeho zaměstnanci,“ konstatoval.
Cesta ze současné situace se podle něho nabízí. „Přijde katarze podobná roku 1989, kdy pravicová témata znovu získají svoji váhu. Cesta ze současného stavu je v oddanosti konzervativním hodnotám a vlastenectví. Jedině tak může v budoucnu pravice znovu oslovit veřejnost,“ dodal Jiří Weigl.
Jsme někde v roce 1975, změny jen tak nepřijdou
Sociolog Petr Hampl poukázal na již zcela vymazané rozdíly mezi politickými stranami. Kdybychom prý na jednu hromadu hodili lídry současných stran a poté je náhodně vytahovali a vraceli k jiným stranám, než odkud pocházejí, téměř bychom to až na drobné rozdíly nepoznali.
Nynější rozložení obyvatelstva je podle Hampla také zajímavé. „Máme tu lidi, kteří žijí z evropských dotací a jejich děti aspirují na místa v Evropské komisi. Pak jsou tu naopak lidé, kteří by se dali nazvat totálními `lůzry`, a nedivím se, že volají po návratu před rok 1989. Pro ně tento režim nic nepřináší,“ soudí Hampl.
Ten podobně jako Weigl nastínil určitou podobnost s minulou dobou. Při srovnání s komunistickým režimem se teď nacházíme někde v roce 1975 a cesta ke změně bude tedy trvat zhruba čtrnáct let. Tehdy se dobereme k obdobě událostí roku 1989, nebo alespoň tomu, co tyto události přinesly.
Evropská unie je jako satan
Publicista Radek Velička zdůraznil, že je potřeba odhalit úhlavní nepřátele pravicového myšlení. Překvapivě to prý není levice, ale pseudopravice. Ta se v důsledku údajně dá označit za nemarxistickou levici.
„Evropská unie je jako satan, který chce zlikvidovat naši společnost. EU chce vytvořit nového člověka, Evropana. O to se ale snažili už nacisté,“ připomněl Radek Velička. Pravice podle něj musí tyto snahy odmítnout stejně tak jako homosexualismus a naopak podporovat tradiční rodinu a další prověřené konzervativní hodnoty.
Libertariánství je utopie
Podle novináře a šéfa EUportálu.cz Lukáše Petříka je důležitá samotná definice pravice. Mnoho lidí podle jeho příspěvku žije v iluzi, že libertariánství, které v České republice reprezentuje především Strana svobodných občanů, je ryze pravicové. Se skutečnou pravicí podle Petříka nemá však mnoho společného.
Pravice totiž musí podporovat rodinu, obec a národ. Tedy společenství, bez kterého by se nikdo nedobral ani individuální svobodě a suverénnímu rozhodování. Libertariánství podle Lukáše Petříka v extrémním případě hlásá, že rodiče mají svobodu nechat i vlastní děti zemřít.
„Člověk se nerodí jako dospělý v jednadvaceti letech a není schopný sám o sobě rozhodovat. I tak velcí libertariáni jako Murray Rothbard, Ludvig von Mises či Petr Mach byli nejprve bezbrannými nemluvňaty, která se pokakávala do plínek,“ dal jednoduchý příklad Petřík.
Základem společnosti proto podle jeho slov není jedinec, ale rodina, která novým lidským bytostem dává život a výchovu. K tomu by prý pravice měla směřovat. Libertariánství je podle Lukáše Petříka utopie, která vede k anarcho-kapitalismu a popírá pravdu o člověku.
Bojovat za elementární občanské svobody
Lukáš Petřík v závěru varoval před široce přijímaným omylem, že žijeme v liberální a demokratické společnosti. „Chystají se tady totální sledovací projekty typu INDECT, kamery na ulicích budou rozpoznávat naše obličeje, v autech prostřednictvím systému eCall budou monitorovat náš každý pohyb a všude budeme odposloucháváni. Dnes je potřeba bojovat za elementární občanské svobody,“ doplnil důrazně Petřík s tím, že nad tím by se měli všichni pravičáci, byť s rozdílným pohledem na některé aspekty, sjednotit.
Podle Jiřího Weigla začnou lidé masověji reagovat až ve chvíli, kdy poznají, že je ohrožen standard jejich života. Jinými slovy ve chvíli, kdy začnou mít hlad a bude ohrožen způsob jejich dosavadní existence.
Vystoupení Jiřího Weigla na Hovorech na pravici
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde