Zázrak v hodině dvanácté se udál na Staroměstském náměstí v Praze dne 15. srpna LP 2020 ve dvanáct hodin středoevropského času na svátek Panny Marie Nanebevzaté. To když pan kardinál Duka posvětil repliku mariánského sloupu, jehož originál byl stržen zdivočelým davem 3. listopadu 1918 pouhých několik dnů po vzniku československého státu. Stržený sloup se sochou Panny Marie byl dílem sochaře Jana Bendla a stál zde od roku 1650 na památku uhájení Prahy na konci třicetileté války před Švédy a jako poděkování Panně Marii, na jejíž přímluvu se tak stalo.
Ten osudný den, kdy byl sloup stržen, byla Panna Maria symbolicky vyhnána z Prahy i z nově vzniklého státu. Neslavný konec Mnichovem 1938 byl předznamenán neslavným aktem z 3. listopadu 1918.
Doba šílí
V den, kdy byl nový sloup se sochou Panny Marie posvěcen, slunce sice nevyskočilo ze své dráhy ani netančilo po obloze, přesto všichni ze zúčastněných cítili, že se událo cosi mimořádného. A aniž to někdo vyslovil, to slovo tu bylo mezi námi. A také otázka: jak to, že ani po více než sto letech, po ateistické propagandě první republiky, po dvou ďábelských systémech nacismu a bolševismu ani po třech desetiletích uctívání zlatého telete domnělého blahobytu myšlenka znovupostavení mariánského sloupu nezanikla?
Vytrvalost věrných duší, modlících se za návrat Panny Marie do Čech i prosby našich velkých světců, Václava, Ludmily, Vojtěcha, Prokopa, Anežky, Jana Nepomuckého a dalších, bylo to, co pohnulo Pannu Marii k návratu do Čech. Jistě i přímluvy Jana Husa, velkého ctitele Panny Marie. Toho Jana Husa pohany a ateisty stavěného do opozice k Panně Marii, aniž by rozumbradové věděli, že k ní složil modlitbu.
V době novodobého obrazoborectví, kdy se na západě Evropy zapalují kostely, v Americe i u nás se strhávají nebo odstraňují "nevhodné" sochy a památníky, v časech kdy „doba vymknutá z kloubů šílí“ a Evropě odbíjí dvanáctá, se uprostřed Evropy, v národě, který – a řekněme popravdě – si to ani nezaslouží, se stane zázrak: Ta, která je útočištěm hříšníků, přímluvkyní u svého Syna a ochránkyní v dobách nebezpečí se po staletém „vyhnanství“ slavně navrátila a to navzdory téměř všemocným lóžím i dalším zlovolným silám, zahnízděným všude: v bankovnictví, obchodu, průmyslu, politice,…
Čtěte ZDE: Praha se rozzářila: Mariánský sloup znovu stojí! Čtvrtstoletí bojů a modliteb. Nejušlechtilejší ženská bytost. Výčitka svědomí zavilých nepřátel. Nekončící překrucování historie. Budoucnost našeho národa
Nové náboženství
Jaká síla musela vyvěrat z proseb těch dávných i těch současných prosebníků, že se tak stalo? V době, kdy se rychle stmívá. Její přítomnost mezi námi, je naší nadějí i doufáním; vždyť covid je jen předvojem událostí daleko horších, a ten, který svoji při ztratil už před věky a o kterém mluví prorok, když říká: „Viděl jsem anděla jako hvězdu z nebe padající.“ Ví, že jeho čas se krátí a že v jeho zrychleném běhu covid vše nezvládne. I když po světě je funkčních laboratoří dostatek a covid může mít bratříčků nespočet, je tu časová prodleva. Potom ale ten, o kterém je řeč, musí do projektu zapojit ještě i jiné síly.
V USA ve státě Georgia stojí kamenné desky, do nichž je vytesáno „nové desatero“. Jeho deváté přikázání zní "Dejte šanci přírodě" a desáté: "Udržujte populaci pod 500 milionů!"
Je vás příliš mnoho míní ti, co to s planetou přece myslí tak dobře... Jenže co s tím zbytkem, s těmi sedmi miliardami životů? To není Nerudův slamník! Na konci dvacátého století bylo objeveno „humanitární bombardování“. Od té doby uplynulo dvacet let a technologie raket a bomb se zdokonalila, takže technický problém žádný, ani humánní. Je to rychlé a planeta dostane šanci….
V Orwellově světě šílených mozků a Římských klubů je i tohle možné. Tento druh šílenství je od běžného odlišný tím, že spíše než svěrací kazajku potřebuje exorcistu!
To proto, že princip světa není „ekonomický“, jak si mnozí myslí, a že "ten s kopytem“ není pouhou fikcí teologů, ale „skutečným knížetem tohoto světa“ jak o něm mluví Písmo. Viděl-li Prorok anděla jako hvězdu z nebe padající, pak viděl toho, který ještě naposledy zazářil nebeským světlem, aby se po pádu stal temnou bytostí, nenávidějící Boha, člověka a hlavně Pannu Marii. Tu proto, že ta po svém nanebevzetí byla v nebi korunována na Královnu andělů.
Temné dny
Uraženost a pýcha nejvyššího z andělů byla tak veliká, že vyřknul to tragické „non serviam“, což se stalo tragickým i pro třetinu andělů, která ho následovala. Ale i pro člověka, neboť Panna Maria reprezentuje v nebi celé lidstvo, a proto nemůže-li kníže tohoto světa svoji nenávistnou sílu zaměřit na Pannu Marii, zaměřil ji na člověka. Celé dějiny o tom vypravují!
Zvrátit osud Evropy, a vlastně celého světa už není v lidských silách, neboť ten se symbolikou tří šestek je přede dveřmi a s ním covid, předznamenávající jeho příchod.
„Tady je teď střed Evropy“ řekl kardinál Duka při zasvěcování mariánského sloupu. Nepředstavuje-li ideově vyprázdněný Západ už křesťanskou Evropu ani kulturu jako takovou, natož tu křesťanskou, proč by se střed Evropy neměl nacházet tam, kde je Panna Maria? Kráčí-li svět a zvláště Evropa a Amerika do temných dnů, potom návrat Panny Marie do Čech nám dává naději, že temnota, valící se i do české kotliny tuto nepohltí, a že těžké časy, které jsou před námi, budou přítomností Panny Marie zmírněny.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné…
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde