MInulý týden uplynulo 330 let od jedné z nejvýznamnějších událostí evropských dějin. Muslimská invazní armáda o síle 140 000 mužů, která obléhala Vídeň, byla během necelých 12 hodin zmasakrována asi polovičním počtem evropských bojovníků.
Postup Islámu byl na 300 let zastaven
Postup Islámu byl na 300 let zastaven a následovalo osvobození jižní Evropy. Kdyby bitva u Vídně dopadla obráceně, Vídeň by padla, musulmanské armádě by se otevřela cesta do území dnešního Německa a v dalším kroku do Francie (České země by byly spláchnuty mezi prvními). Nevznikl by kapitalismus s jeho průvodními jevy – technologickým pokrokem, demokracií a lidskými právy. Náš život by určovala bída, despocie, nejhorší formy pseudonáboženského fanatismu, násilí a všudypřítomná beznaděj. Byly by to poměry výrazně horší, než na jaké dnes narážíme v arabských zemích.
Hrdinství tisíců evropských mužů
Za tímhle jediným dnem je hrdinství tisíců evropských mužů z různých zemí, kteří ušli stovky kilometrů jen proto, aby se mohli porvat s přesilou do té doby neporažených muslimů vyhlášených brutalitou a krutostí, a to i na poměry evropského středověku. Ať už osobní motivace těchto mužů a míra dobrovolnosti jejich účasti byly jakékoliv, stali se skutečnými zachránci civilizace. Díky nim mohly další generace Evropanů žít své obyčejné životy, pracovat, milovat, vychovávat děti, pěstovat přátelství a všechno ostatní. Uvědomuju si, že to zní kýčovitě pateticky, ale v dějinách občas nastávají situace, ke kterým to patří.
Říkám si, co by se stalo, kdyby na místě tehdejších vůdců stáli dnešní příslušníci evropských elit. Nejspíš by k nepřátelům vyslali poselstvo, omluvili se za příkoří, předali dotace předtím pracně vytlučené z vlastních obyvatel, přednesli několik projevů o méněcennosti křesťanství a nadřazenosti islámu, přikázali vlastním vojákům složit zbraně a doufali by, že se turecké armáda zastaví. Pokud by se někdo odvážil tento postup zpochybnit, byl by prohlášen za nácka a skončil v hladomorně.
Nesourodá aliance
A ještě jedna poznámka. Poté, co islámským armádám postupně podlehlo několik velkých a organizovaných říší, rozdrtila je nesourodá aliance Rakušanů (včetně Čechů, Maďarů, Slováků a dalších), Poláků, Litevců, Bavorů, Franků, Švábů a Sasů. Koalice, v níž nikdo neměl nad ostatními převahu a nikdo nemohl nařizovat. Každý národ měl své zvyky, svůj způsob vedení války, a dokonce i náboženství byla různá. Nic nebylo unifikováno, o každé jednotlivosti se museli domlouvat, společné vedení platilo jen pro den bitvy. A právě tato různorodost nakonec rozdrtila jednotně organizovanou armádu sjednoceného islámského impéria, jehož byrokratické vedení dělalo zbytečné a hloupé chyby.
Vzpomeňme si na bitvu u Vídně
Až vám zase někdo bude říkat, že se Evropané musí sjednotit, aby dokázali soupeřit s velkými říšemi, vzpomeňte si na bitvu u Vídně. Mimochodem, o více než tisíc let dříve zastavilo ještě více nesourodé spojenectví Římanů, Vizigótů, Alenů, Franků a dalších menších kmenů Attilovy Huny, kteří předtím pokořili dvě velké organizované říše. Můžete si to srovnat s tím, jak snadno dobyly Čingischánovy hordy jednotnou Čínu s bezchybným systémem profesionální byrokracie.
Petr Hampl
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde