"Nemám strach ze schizmatu", prohlásil papež František během poslední tiskové konference na palubě letadla. Neměli bychom spíše my mít strach z papeže, který se nebojí schizmatu? V nadcházejícím amazonské synodě, akci, kterou celý Kristu věrný katolický svět očekává se z nepokojením až hrůzou, jsou četné náznaky, že papež a jeho komplici chtějí zneužít toto zasedání k prosazení dramatických změn v nauce a praxi církve. Je připraven rozejít se s Otci naší víry. Je připraven rozejít se se svými bratry. Papež sešel ze své cesty a neohlíží se na cenu, jakou za jeho bloudění církev zaplatí.
Odpor vůči Františkově snaze zničit Církev a její nauku podřídit marxismus, environmentalismu, genderismu a dalším zhoubným ateistickým naukám dneška, roste. Spíše než vysoce postavení preláti se bouří spousta řadových kněží a věřících po celém světě. Jednu z výjimek mezi kardinály představuje kardinál Raymond Burke, jenž sice opatrně a mírnými výrazy, avšak o to naléhavěji na nebezpečí rozkladu všeho, co po II. vatikánském koncilu z katolické církve a její nauky zbylo.
Martin M. Barillas: Nebezpečí apostáze
Kardinál Raymond Burke uvedl v rozhovoru zveřejněném na YouTube, že pracovní dokument nadcházející synody o Amazonii, kterou Vatikán pořádá na přání papeže Františka, se rovná „apostázi“ (odpadnutí či odstoupení od víry - pozn. PP). Na otázku, zda se Instrumentum laboris pro synodu konanou 6. - 27. října může stát definitivním dokumentem Církve, kardinál odpověděl: „Nemůže. Ten dokument představuje apostázi. Nemůže se stát definitivní naukou Církve a dá Bůh, že se celá ta věc zarazí.“
Burke tento výrok pronesl v obsáhlém rozhovoru s katolickým moderátorem Patrickem Coffinem. Hlavní organizátoři amazonské synody jsou kritizováni za to, že tuto událost využívají k prosazování jáhenek a ženatých kněží.
Kardinál v diskusi s Coffinem o politicích a dalších lidech, kteří se veřejně odchylují od zásadních bodů nauky hlásané Církví, definoval herezi a apostázi. „Hereze je vědomé a úmyslné popření některé pravdy víry. Například kněz Arius popíral dvě přirozenosti v jediné osobě našeho Pána Ježíše Krista. Hereze se tedy zaměřuje na konkrétní pravdu, kterou heretik popírá, zatímco apostáze je celkové odpadnutí od víry, opuštění Krista a mnoha pravd víry obecně.“
V jiném rozhovoru Burke komentoval tvrzení, že organizátoři synody navrhují uvolnění kněžského celibátu pro amazonskou oblast. Řekl, že by to mělo dopad na Církev všude ve světě. „Není poctivé“ tvrdit, že říjnové setkání „se bude zabývat otázkou kněžského celibátu jen v této jediné oblasti,“ uvedl kardinál v červnu.
Čtěte ZDE: Papežova tzv. laskavost a otevřenost v praxi: Zastrašování, udávání, podrazy. Kdo se bojí odvety Říma za věrnost Kristu? Síť donašečů funguje spolehlivě. Ničivý démon strachu. První stateční však již zvedají hlavy
Hrůza z Amazonie
V roce 2017 papež František oznámil, že v Římě se v říjnu 2019 bude konat biskupská synoda o Amazonii (ještě o ní uslyšíme - pozn. PP), jejímž účelem má být „dobrat se nových cest k evangelizaci tamějšího Božího lidu, zejména domorodých obyvatel, kteří jsou často zapomenuti a postrádají příznivé vyhlídky do budoucnosti“. Pracovní dokument amazonské synody kritizovali i kardinálové Walter Brandmüller a Gerhard Müller. Kardinál Brandmüller ho nazval „heretickým“ a „apostází“ od Božího Zjevení. Vyzval hierarchii, aby dokument „s veškerou rozhodností odmítla“.
Kardinál Gerhard Müller odsoudil nejednoznačnou terminologii a „falešné učení“ v dokumentu. Zpochybnil také to, co nazval „hermeneutikou vzhůru nohama“. Položil řečnickou otázku, zda je Církev hračkou v rukou biskupů a papežů, kteří ji chtějí přebudovat v nástroj sekulárních cílů, a řekl, že text „představuje radikální obrat o sto osmdesát stupňů od hermeneutiky katolické teologie“. Podle Müllera Instrumentum laboris se namísto zdůrazňování nauky Církve či citování Písma svatého „točí kolem nejnovějších dokumentů magisteria papeže Františka tu a tam s nějakým odkazem na Jana Pavla II. a Benedikta XVI.“
Leonardo Boff, brazilský teolog a laicizovaný kněz, který je obecně považován za „dobře informovaného teologa“ synody a význačného exponenta teologie osvobození, prohlásil, že volbu papeže Františka pokládá za „jaro katolické Církve“. V knize Francis of Rome and Francis of Assisi (František z Říma a František z Assisi) Boff hlásá přesvědčení, že papež František svou údajnou horlivostí pro chudé ztělesňuje teologii osvobození. Boff tvrdí, že výsledkem synody by mohlo být svěcení ženatých mužů. V rozhovoru s Deutsche Welt Boff papeže pochválil za to, že zahájil „revoluci“ v Církvi. Připomeňme, že papež Jan Pavel II. v roce 1985 teologii osvobození výslovně odsoudil za snahu smířit marxistické zásady s katolickou naukou v pod falešnou záminkou údajné pomoci chudým, zejména v Latinské Americe.
Kardinál Burke řekl v rozhovoru s Coffinem, že sekulární i některá katolická média „plesají“ nad tím, že je papež František nazýván revolucionářem. Konstatoval, že papežský úřad není revoluční a jeho primárním úkolem je „chránit nauku víry a disciplínu Církve a být principem a základem jednoty v Církvi“. Dodal: „Kdybyste mi řekl, že papež je revolucionář, velice by mě to znepokojilo, protože to nemá s papežstvím nic společného.“
Čtěte ZDE: Papež s myslí marxisty: K uzdravení pomůže jen zázrak. Perverze intelektu vs. tisícileté učení? Demolice kněžství a podpora imigrace. HIV rozumu a šachy světovládných elit. Světská moc patří jim, Naděje však nám
Dopis schválený nebesy
Znepokojení ze současného ponitikátu stále častěji zazníná, krom jiného, také ze Severní Ameriky. Značné pozornosti se tak před časem dostalo otevřenému dopisu amerického teologa, který (jako mnoho jiných) situaci velmi dobře ilustruje. Je pravděpodobné, že všechny takovéto oprávněné výzvy po Františkovi opět sklouznou, aniž by se jejich pisatelé dočkali odpovědi. Čím kvalitnější argumentace, tím je publicita více tlumena a šance na jakoukoli reakci potlačena. František pouze jednou za čas své oponenty paušálně pozuráží či se pokusí zesměšnit, provede nějakou tu čistku v řeholních společenstvích, kde se ještě katolická víra udržuje při životě - a pokračuje v revoluci.
Thomas G. Weinandy OFMCap patří mezi nejznámější a nejváženější teology; žije ve Washingtonu v komunitě kapucínů, k nimž náleží. Je členem mezinárodní teologické komise, kterou chtěl mít papež Pavel VI. vedle Kongregace pro nauku víry, aby byla výkvětem teologů celého světa. Papeži Františkovi poslal po velmi dlouhých úvahách, modlitbách a Božích znameních otevřený dopis...
Čtěte ZDE: Kanibalismus a zabíjení vlastních dětí: Tajemná moudrost pro novou Církev? Konvertoval František k šamanismu? Nová synoda - nová pohroma. K čemu jsou dnes misie? Integrální ekologie namísto spásy
Svatosti,
píšu Vám tento dopis z lásky k Církvi a v upřímné úctě k Vašemu úřadu. Jste zástupcem Krista na zemi, pastýřem jeho stáda, nástupcem svatého Petra, a tedy skálou, na které Kristus buduje svou Církev. Všichni katolíci, klérus i laici pospolu, musí k Vám vzhlížet s věrností a synovskou poslušností v duchu víry, s nadějí, že je s láskou povedete.
Nicméně, Svatosti, zdá se, že Váš pontifikát je poznamenán chronickým zmatkem. Světlo víry, naděje a lásky není nepřítomné, ale příliš často je zatemněno dvojakostí Vašich slov a skutků. To živí ve věřících rostoucí rozpaky a oslabuje míru jejich lásky, radosti a pokoje. Dovolte mi, abych Vám nabídl několik krátkých příkladů.
Na prvním místě je to kontroverzní 8. kapitola „Amoris laetitia“. Není třeba, abych zde uváděl svoje osobní znepokojení nad jejím obsahem. Udělali to již jiní, nejen teologové, ale také kardinálové a biskupové. Hlavním důvodem znepokojení je způsob, jakým zde vyučujete. Vaše výroky v Amoris laetitia se jeví jako záměrně dvojznačné, a tím způsobem vedou jak k tradiční katolické nauce o manželství a rozvodu, tak k interpretaci, která by mohla znamenat změnu oné nauky. Jak správně poznamenáváte, pastýři by měli provázet a povzbuzovat osoby v neregulérních manželských situacích; ale přetrvává dvojznačnost o pravém významu slova „provázení“. Vyučovat s takovým nedostatkem jasnosti, který se jeví více než chtěný, nevyhnutelně zavádí do nebezpečí hříchu proti Duch Svatému, Duchu pravdy. Duch Svatý je dán Církvi, a zvláště Vám, aby přemáhal hřích, nikoliv aby ho podporoval. Neboť pouze tam, kde je pravda, může se projevovat autentická láska, protože pravda je světlo, a to osvobozuje muže a ženy od slepoty hříchu, od temnoty, která zabíjí v duši život. A přece se zdá, že Vy káráte a dokonce zesměšňujete ty, kteří vykládají 8. kapitolu Amoris laetitia v souladu s tradicí církve, jakoby byli farizeji, kteří nakládají balvany a zavádějí rigorismus zbavený milosrdenství. Takový druh pomluv je svou povahou cizí petrovskému úřadu. Někteří z Vašich rádců bohužel, jak se zdá, zabývají se aktivitami toho druhu. Takové chování vyvolává dojem, že jejich názory nemohou obstát před teologickým pohledem, a proto se s snižují k argumentům „ad hominem“.
Na druhém místě, Váš způsob jednání budí dojem, že deklasujete význam církevní nauky. Opakovaně popisujete nauku jako něco mrtvého a knižního, vzdáleného od pastoračních záměrů každodenního života. Vaši kritici jsou obviňováni, řečeno stejnými slovy, že činí z nauky ideologii. Ale je to právě křesťanská nauka, jemné rozlišování vzhledem k ústředním základům víry, jako je Boží trinitární přirozenost, povaha a cíle Církve, vtělení, vykoupení, svátosti – co osvobozuje osoby od světských ideologií a zaručuje, že hlásají a vyučují autentickému oživujícímu evangeliu. Ti, kdo znehodnocují nauku církve, odlučují se od Ježíše, autora Pravdy. To, co tito lidé mají, je pouze to, co mohou vlastnit: ideologii, která je konformní se světem hříchu a smrti.
Na třetím místě, katoličtí věřící mohou být jedině zaraženi z Vašeho jmenování některých biskupů. Mužů, kteří se jeví nejen jako otevření vůči pohledům, které jsou v rozporu s křesťanskou vírou, ale kteří je přímo zastávají a hájí. To, co pohoršuje věřící a některé kolegy biskupy, není jen skutečnost, že jste zvolil tyto muže, aby byli pastýři církve, ale že také, jak se zdá, mlčíte k tomu, čemu učí ve své pastorační praxi. To oslabuje horlivost mnoha lidí, kteří po dlouhou dobu setrvávali u autentické nauky, často za cenu své cti a vážnosti. Výsledkem je, že mnoho věřících, kteří jsou vtělením „sensus fidelium“, ztrácí důvěru ke svému nejvyššímu pastýři.
Čtěte ZDE: Proč ignorovat papeže: Nechme dětem nevinnost! Život křesťana s noční můrou. Temný Argentinec v bílém. Biskupové jako arogantní nádeníci. Licoměrnost kvete. Bůh si nemůže protiřečit. Budiž nám milostiv!
Za čtvrté, Církev je jediné tělo, mystické Tělo Kristovo a Vaším úkolem od Pána svěřeným je podporovat a posilovat jeho jednotu. Ale Vaše skutky a slova příliš často svědčí o opaku. Vyzýváte k formě „synodality, která dovoluje prosazovat v církvi různé naukové a mravní zájmy, a to může jen zvyšovat teologický a pastorační zmatek. Taková synodalita je nerozumná a ve skutečnosti působí proti kolegiální jednotě mezi biskupy.
Svatý Otče, co mi působí moji závěrečnou starost. Mluvil jste často o nutnosti transparence uvnitř církve. Často jste povzbuzoval, především během dvou posledních synod všechny osoby, zvláště biskupy, aby mluvili otevřeně a beze strachu, co si papež pomyslí. Ale nezaznamenal jste, že většina biskupů tohoto světa zůstává v přílišném mlčení? Proč? Biskupové se učí hbitě, a to, co se mnozí za vašeho pontifikátu naučili, není poznání, že jste otevřený vůči kritice, ale že ji vůbec nesnášíte. Mnozí biskupové mlčí, protože chtějí být k vám loajální, a proto se na veřejnosti raději nevyjadřují; v soukromí je to něco jiného. Mnozí se bojí, že kdyby mluvili otevřeně, byli by odstaveni, ne-li něco horšího.
Často jsem si kladl otázku: „Proč Ježíš připustil, že se toto všechno děje? Na mysl mi přichází jediná odpověď, že Ježíš chce ukázat, jak slabá je víra uvnitř celé církve, i mezi mnoha jejími biskupy. Je to ironie osudu, že Váš pontifikát dal těm, kteří jsou z hlediska teologického a pastoračního škůdci, volnost a bezpečí vystoupit na světlo a předvádět svou zatemněnost, dříve skrývanou. V poznání této temnoty Církve pokorní pocítí potřebu své obnovy, aby tak pokračovali v růstu ve svatosti.
Svatý Otče, modlím se za Vás vytrvale a budu tak činit i nadále. Kéž Duch Svatý Vás přivede ke světlu pravdy a k životu lásky, abyste mohl odstranit temnotu, která skrývá krásu Ježíšovy Církve.
Upřímně v Kristu
Thomas G. Weinandy, O.F.M., Cap.
Zdroj 1, zdroj 2.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde