Tomáš Halík, tři moje asociace: vzdělaný, sečtělý autor, kněz, který nadbíhá médiím a v dané době úřadujícímu papeži, metodologický havlista, který o církvi přemýšlí politicky a při srážce různých zájmů v politice moralizuje.
Nikdy jsem nepatřil k jeho fanklubu, ale chápal jsem, že takový fanklub existuje. Viděl jsem, jak mu je mladý český kněz zavázán za největší dar, který mu zprostředkoval, a proto odmítá jeho veřejné angažování komentovat, ačkoli ho pobuřuje. Takových příběhů jsem znal v Praze několik.
Ale sledoval jsem i Halíka, jak se z dědice Kampademie, intelektuálně nejzajímavějšího Havlova období, stává nevkusným a oplzlým kritikem Havlova spoluvězně, jehož nazve "tělnatý prelátem".
Jana z Arku
Tento týden přišel do relace Štěpána Hríba podpořit Zuzanu Čaputovou. Prosím, už se po její bok postavil biskup, proč ne pražský kněz. Spojení liberalismu s některými kněžími je novodobý (nejen) slovenský kolorit, cosi to vypovídá o některých dnešních katolících, cosi o všech zdejších liberálech.
Jenže Halíkovi nestačilo, aby označil Čaputovou za dobrou kandidátku, on z ní chtěl udělat symbol.
"Jsem tak vděčný Zuzaně Čaputové, že s katolickou kartou na nominálně katolickém Slovensku nehraje, že je, jaká je," začala lektura sofismu. Jelikož papež František upozornil, jak zastánci tradičních hodnot "cedí komára a přehlížejí slona", neboť jsou tu jiná vážná témata jako chudoba, spravedlnost, životní prostředí - držte se - Zuzana Čaputová je mnohem kresťanštější než kandidáti, kteří se zaklínají křesťanstvím. Přichází podle Halíka jako "Jana z Arku, se svou statečností, se svou morální integritou".
Nuže, pokud se někdo nazve křesťanem, ještě neznamená, že jím i je. Podobně nebudeme považovat Žirinovského za liberála, nemusíme ani Kotlebu s Harabinem a Šefčovičem považovat za křesťanské kandidáty. Máme s tím zkušenosti i citáty z Bible, viďte. A ta francouzská světice, Panna Orleánská, také něco konkrétně reprezentuje, historicky i nábožensky. Svět paní Zuzany, Halíkem vybájeného erotického, emotivního a moderního Slovenska, to zrovna není.
Čtěte ZDE: Václav Klaus: Halíkův levičácký progresivismus je nebezpečím pro společnost. Odpadlictví kněze v přímém přenosu. Obrana profesora Piťhy a všech normálních lidí
Nestačilo. Jízda pokračuje
Tomáš Halík a Štefan Hríb, který mu mládežnický nadhazoval míčky, potřebovali obhájit, že paní Zuzana vlastně ani není liberálka či dokonce - Bůh chraň - extrémní liberálka. Extrémní mohou být jen ti druzí, áno. Všimněte si používání slova fundamentalismus v relaci. A pokud i paní Zuzana liberální je, tak prý v tom dobrém slova smyslu - jako byl liberální takový Jan Pavel II.
Přijde delší citát, Halík říká:
"Ona dostává nálepku liberál. To je právě ten způsob, jak se zachází s nálepkami bez rozlišení, bez rozmyslu. Můj přítel, velmi konzervativní americký katolický myslitel George Weigel, psal o Janu Pavlu II. jako o liberálním ve velmi pozitivním smyslu slova. Filozof John Gray říká, že jsou dva druhy liberalismu: liberalismus, který otevírá veřejný prostor pro všechny, tam samozřejmě má své důležité místo i křesťanství, církev a křesťanský pohled. Pak je liberalismus jako ideologie, která se chová totalitně a vytlačuje ty ostatní. To druhé je špatné, to první je dobré. Ten liberalismus, který reprezentuje paní Čaputová, je liberalismus prvního typu, prostě otevřený prostor pro všechny a právě tento typ liberální demokracie je podle mého kvalifikovaného názoru, protože tím se opravdu zabývám, to je nejlepší prostor pro uplatnění křesťanů a církve. (...) Liberalismus, to není nějaká nadávka - u nás se říká, že kdo používá cizích slov, je liberál. Je třeba rozlišovat: ten agresivní militantní laicismus - tomu je třeba říci ne. Ale papež František a už papež Benedikt hovoří o zdravém laicismu, o sekuláritě, která je správná."
George Weigel, autor monumentální biografie o polském papeži, psal o Wojtylově obhajobě kapitalismu, zejména v encyklice Centesimus Annus, kde papež hájil kapitalismus ve spojení s právním státem, což mimochodem ten dnešní papež nedělá. Ani jednoho, ani druhého to nedělá méně katolickým, ale to je na jinou debatu. Pointa: Liberalismus Jana Pavla II. a liberalismus Progresivního Slovenska jsou výrazně odlišné věci, pokud už je chceme srovnávat. Polskému papeži by byl bližší Ivan Mikloš nebo Richard Sulík než strana Zuzany Čaputové. Některá z témat progresivního liberalismu nazval Jan Pavel II. kulturou smrti. A to profesor Halík dobře ví, takže jako obvykle s gustem klame.
Důkazem je hned následující odkaz na Johna Graye.
S úsměvem a falší
Když vzpomíná jeho rozlišení dvou liberalismů, jde o knihu Dvě tváře liberalismu (česky 2004), kde Gray rozlišil liberalismus jako hledání modusu vivendi, "projekt koexistence, který lze uskutečnit v mnoha režimech", a liberalismus jako "předpis pro univerzální režim". To první hledá společenskou toleranci mezi různými světonázory, cílem je smír mezi nimi. To druhé má hotový politický program, jak tento smír nastolit a vnutit všem. To první odporuje druhému, " modus vivendi odmítá nárok liberálních hodnot na univerzální autoritu, je nutně v rozporu s filozofií liberální tolerance," píše Gray. "Neexistuje totiž žádný jeden režim, který by mohl být racionálně vnucen všem." (Malá hádanka: který z těchto liberalismů lze nazvat progresivismem?)
Profesor Halík prostě se svou obvyklou lehkostí nedouka otočil význam Grayova argumentu a dezinterpretuje ho. Suverénně, s úsměvem.
Nakonec totéž udělal i s papeži Františkem a Benediktem, zejména ten druhý napsal o rozdílech mezi laicitou a laicismem několik textů. Jde o to, že "křesťanství odepřelo státu právo považovat náboženství za součást svého státního pořádku, protože vyžadovalo svobodu víry," píše na jednom místě Ratzinger. Toto rozdělení a rozlišení státu a církve vysvětluje chápání sekulárního, jde o rozlišení na dvě sféry - světskou a náboženskou, ale ne sekularismus / laicismus. To první vyžaduje svobodné a veřejné prožívání víry, to druhé víru redukuje na soukromou věc a církvím například předepisuje řadu progresivních opatření, kterými zakazuje údajnou diskriminaci, což je nutí zavřít charity, dětské domovy a podobně. Vladimír Palko o tom napsal celou knihu, kterou ten citovaný Benedikt XVI. ocenil.
Profesor Halík ale používá odkaz na papeže přesně naopak, na obranu politického programu paní Zuzany. Dezinterpretuje tím Weigela, Graye, Ratzingera i Bergoglia. Profesory jsme si zvykli spojovat s jinými způsoby.
Čtěte ZDE: Synovské napomenutí Tomáše Halíka: Kristus hovoří zcela jinak. Zloba a lež v plné nahotě. Je třeba katolíky nadobro anihilovat? Cenzura a selektivní dialog dle Lidovek. Rozdíl mezi reformou a destrukcí
Podlaží pod suterénem
I intelektuálové se nám asi mění. Halík se později podělí s tím, jak právě buduje mezinárodní "intelektuální síť" autorů, kteří budou "o myšlenkách papeže Františka dále přemýšlet, rozpracovávat je a vtělovat je do faktických a různých podmínek různých kontinentů". Byly časy, kdy měli intelektuálové (i ti katoličtí) jiné poslání, čelili větším výzvám, jak rozpracovat myšlenky pro praktické potřeby různých kontinentů. Ale prosím. Kdoví, zda nebudou s těmi papežovými myšlenkami zacházet jako s Weigelovými, Grayovými či Ratzingerovými.
Vezeme se dále, další podlaží pod suterénem se jmenuje konspirace. Až tak.
Nebudu vás trápit tím, jak kněz Halík začal obhajovat registrovaná partnerství (cítí v tom opět papeže) či dokonce adopce dětí takovými páry, program paní Zuzany dokázal "rozpracovat a vtělit" s nadhledem veřejného teologa, Mišo Havran musel uznale kývnout hlavou, i Hríb už působí jako jeho mladší bratr.
Halík se pustil dál, ví, co chystá Hádes: "V americké církvi je určitá klika, která je spojena s americkými byznysmeny, kteří papeže Františka nenávidí pro jeho kritiku nespoutaného kapitalismu. Velmi se tam angažuje bývalý Trumpův poradce Bannon, který byl poradcem bývalého nuncia, s pomocí různých skupin, právě i pro-life skupin, kterým tak velmi nejde o ochranu života, ale jde jim o zachování ideologie nenávisti k modernímu světu (!), snaží se vytvářet opozici vůči papeži Františkovi a připravují se na budoucí konkláve. Myslím, že se jim to nepodaří. Kdyby se jim to podařilo, bude to znamenat schizma v církvi."
Inu, taková skupina existovala, nejde v ní ale o Banona, ale o tzv. skupinu ze St. Gallen, jejímž členem byl mj i kardinál Kasper, jehož Halík tak rád chválí. Dále než Bannon zašla i taková Hillary Clintonová, která chtěla měnit učení církve, ale protože ona patří do "století žen" a její program a program strany paní Zuzany ani nevykazuje rozdíly.
Ale třikrát rozvedený Bannon jako Kingmaker nového pontifa, který přinese změnu církve? Čistá a směšná naivní konspirace. I seriálový Mladý papež na HBO byl realističtější.
Povýšeně
Pane profesore, byl to výkon! Měl jsem pocit, že smyslem návštěvy naší erotické země má být vyvrácení nepravd z kázání biskupa Orosche, ale podařilo se vám více. Orosche jste napodobil z opačné strany.
Asi to netušíte, ale případné zvolení Zuzany Čaputové do úřadu prezidenta nebude začátkem velké porážky populismu v Evropě, jak byste si přál. Už proto, v jakém stavu je slovenská opozice, nebude to ani tragédie, natož konec dějin. Bude to politický triumf progresivního liberalismu, což bude mít své důsledky a přirozeně vyvolá jistou reakci, čímž nově oživí politiku. Tak to chodí. Jde o to, jak se v tom politickém zápase chováme, co prosazujeme. Dojem ale nezůstane jen z výsledku, ale také ze hry a faulů.
A jsme u toho. Tomáši Halíkovi se podařilo kromě dezinterpretací a konspirací říci i tuto větu: "V té celé škále je i náš přítel, kterého znám z doby, kdy jsme pracovali v disentu, úžasný člověk Fero Mikloško. Ale jeho čas se přece jen už pominul."
Hríb Františka Mikloška během celé relace nezmínil ani jednou, nepasoval mu tam, tak předstíral slepého-hluchého, ačkoli řešil zejména Oroschovo kázání. Nicméně Halík ho poslal do minulosti.
Neslušně. Arogantně. Povýšeně.
Aby se to sebestřednému panu profesorovi jednou nevrátilo.
Zdroj.
Doporučujeme
Robert Mäder švýcarský katolický kněz nám v textu starém sto let ukazuje, že liberální satanokracie není... více čtěte zde
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde