Patrně jste se již setkali s pojmem „sexuální orientace“. Proniká do mezinárodních „lidsko-právních“ dokumentů i do českého zákonodárství.
Označuje se jím zaměření eroticko-sexuální náklonnosti k mužům, ženám či oběma pohlavím. Za samostatné zaměření se někdy pokládá i přítomnost nebo převaha jiných znaků nebo kritérií, jimiž se dlouhodobě řídí erotická náklonnost jedince, například věk (pedofilie, efebofilie, gerontofilie), případně zaměření na zvířata (zoofilie), též i erotická preference určitých věcí (fetišismus), situací nebo praktik.
Není cílem podávat zde nějakou klasifikaci různých sexuálních deviací (tj. sejití z cesty). Poznamenejme jen, že v dnešní době převládá jejich hodnocení na základě toho, zda vybočují ze stávajících společenských či kulturních norem. Jde tedy o relativistický přístup, který nezohledňuje trvalou platnost objektivně daného mravního řádu ustanoveného Bohem.
Pojem "sexuální orientace" je vadný
Sexuální sklon člověka ovšem neznamená, že dotyčný také koná sexuální skutky. Důkazem toho je i život v celibátu praktikovaný kněžími, řeholníky, řeholnicemi i laiky, kteří mnohdy museli přemáhat pokušení proti 6. a 9. Božímu přikázání. Můžeme dokonce připustit, že někteří mohou bez vlastního zavinění trpět objektivně nezřízenými sklony v této oblasti, jako je homosexualita. Přesto však samotný pojem „sexuální orientace“ je vadný.
Orientace v přírodě představuje činnost, při které se snažíme zjistit, kde se nacházíme a kde jsou jednotlivé světové strany (např. podle vycházejícího slunce) a na základě toho zaměříme cíl naší cesty a vydáme se tím směrem. Jedná se tedy o rozumovou a volní činnost.
Naproti tomu stoupenci pojetí sexuální orientace ji zpravidla považují za neměnnou a danou nezávisle na vůli jednotlivce, a dokonce se mnohdy staví proti psychoterapii usilující o její změnu k normálu. Sexuální orientaci si tedy dle nich člověk nevolí a pouze ji může odmítat nebo přijmout, skrývat nebo odhalit. Jestliže se však jedná o něco daného, ať již od narození nebo získaného v dětství, jde při její odchylce od normálu o nemoc či poruchu. To však nechtějí připustit a pod jejich ideologickým vlivem od takové klasifikace ustoupily i mezinárodní lékařské organizace.
Homosexuální sklon není hříchem, ale pokušením
Homosexuální sklon sám o sobě není hřích, pokud nepředstavuje chtěné zaměření a neprojevuje se jemu odpovídajícímu skutky. Tak jako i jiná pokušení sama o sobě nejsou hříchem, i když mohou být někdy způsobena či posílena dřívějším návykem takto hřešit.
Sexuální orientace je stoupenci takového pojetí presentována jako něco, za co člověk nemůže, co představuje různé stejně hodnotné alternativy. Když se někdo narodí slepý nebo hluchý, tak sice za to také nemůže, ale jedná se o defekt, protože k přirozené výbavě člověka patří smysl zraku a sluchu. Stejně tak zaměření sexuální touhy na opačné pohlaví je přirozené a potřebné pro zachování lidského rodu.
Používání termínu „sexuální orientace“ předstírá hodnotovou neutralitu, klade zdraví a (třebas i nezaviněnou) poruchu na stejnou úroveň a vytváří dojem „normálnosti“ různých „sexuálních orientací“. Je třeba proto hovořit o sexuálních sklonech (chceme-li zdůraznit jejich nedobrovolnost) nebo zaměřeních (chceme-li zdůraznit jejich volbu či dobrovolné přijetí). Nehovořme o „sexuální orientaci“ také proto, že je tento termín zneužíván ke schvalování či tolerování homosexuálních skutků, jakoby ze samotného sklonu vyplývalo jeho projevení se skutkem. Zastírá se přitom rozdíl mezi tím, za co dotyčný případně nemůže, a mezi jeho dobrovolně vykonanými skutky.
Spravedlivá "diskriminace"
V postoji k druhým lidem je třeba rozlišovat, tj. diskriminovat, podle jejich skutků v sexuální oblasti. Těm, kdo nepodléhají svým pokušením, byť sebeohavnější by byla, přísluší úcta a podpora ze strany těch, kdo ji mohou poskytnout. Tak je třeba chápat i bod 2358 KKC z roku 1997 o jejich „přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem.“
Týká se to těch, pro které je boj proti takovým sklonům zkouškou a křížem; přitom je třeba současně mít na paměti, že homosexuální skutky (ne tedy samotné sklony) jsou do nebe volajícím těžkým hříchem a že samotný takový sklon, byť není hříšný, se „objektivně vymyká řádu“, jak Katechismus uvádí. Odvolávání se na bod 2358 KKC nelze tedy zneužívat k argumentaci pro toleranci homosexuálních skutků nebo dokonce k jejich schvalování.
Ten, kdo má takové sklony a chce se zdržovat hříchu, sám si ukládá určitá omezení, aby se pokud možno vyhnul příležitosti ke hříchu. Osoba s homosexuálními sklony nebude se tedy např. zdržovat ve společných noclehárnách, převlékárnách či sprchách určeným jejímu pohlaví stejně tak jako heterosexuální muž neleze do dámských šaten.
KKC na uvedeném místě odmítá nespravedlivou diskriminaci osob s homosexuálními (a mohli bychom to rozšířit i na osoby s jinými úchylnými) sklony. Důležité je tu slovo „nespravedlivý“, protože existuje spravedlivá diskriminace, a dále to, že tu jde o otázku diskriminace osob s těmito sklony, nikoliv o diskriminaci těch, kteří těmto svým sklonům hoví. Katolická církev spravedlivě diskriminuje (tj. činí rozlišení), když nedovoluje, aby muži s hluboce zakořeněnými homosexuálními sklony nebyli přijímáni do semináře a připuštěni ke svěcení.
Ostatně ten, kdo má takové sklony a chce se zdržovat hříchu, sám si ukládá určitá omezení, aby se pokud možno vyhnul příležitosti ke hříchu. Osoba s homosexuálními sklony nebude se tedy např. zdržovat ve společných noclehárnách, převlékárnách či sprchách určeným jejímu pohlaví stejně tak jako heterosexuální muž neleze do dámských šaten. Podobně osoby s pedofilními sklony se mají vyhýbat zaměstnání, ve kterém pracují s dětmi. Měly by také zvážit, zda se nezkusit terapii homosexuality, která může jejich poruchu vyléčit nebo alespoň zmírnit.
Duše a hvězdy
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde