Bratři a sestry,
bledé tváře mají ve zvyku posílat si zprávy psané na listech. Tak to činím dnes i já, Lib-o-ri z kmene Šóní. Před velkou slavností, která nás čeká za několik spánků, bych Vám chtěl napsat několik slov, která jsem přejal od moudrých otců.
Před mnoha a mnoha zimami stvořil Velký Manitou tento svět a člověka učinil jeho pánem. Dal mu zemi s tou nejhustší travou a nejlepším dřevem, s prériemi plnými mustangů, antilop a bizonů, lesy plnými jelenů a řekami plnými ryb. Chtěl, aby všechny Jeho děti zasedaly u jednoho poradního ohně a nad jejich obydlími se vznášel kouř z dýmky míru. Jenže ony záhy přestaly naslouchat Jeho moudrým nařízením a nechaly ve svých srdcích vzklíčit semeno nenávisti. Vytáhly na válečnou stezku proti svým bratřím a jejich zbraně byly dlouhé a nože ostré.
Lidé prolévali i krev rodných bratří a sester, takže z mnoha táborů byly slyšet žalostné zpěvy znějící nad padlými. Lidé byli slepí jako štěňata stará sedm spánků. Přestali mít v lásce dokonce i Velkého Ducha, jejich srdce zčernala jako noc, v níž nevysvitne měsíc ani hvězdy, ačkoli jejich slova byla navenek sladká jako zpěv drozda. Dobrý Manitou je ovšem nepřestal milovat a posílal k nim moudré medicinmany. Ale lidé neváhali pozvednout svůj luk i proti nim. Jejich uši byly plné burácejících vod, když k nim tito moudří starci mluvili o možnosti nápravy a o muži, kterého jim Velký Manitou pošle, aby zachránil lidský rod podobající se starému nemocnému a zlomenému stromu, na němž je už jen velmi málo zelených větví.
A tak se také stalo
Před dvakrát tisíci zimami se nejkrásnější květině prérie narodil ve skrovném wigwamu syn, který měl na smrt nemocný lidský rod zachránit. Jeho matce zvané Mir-i-am předpověděl toto narození vznešený orel, který se Jí zjevil, a když tomu nechtěl uvěřit Její snoubenec, poslal k němu ve snu nádherného mustanga, který mu řekl, aby neváhal vzít Mir-i-am i se synem do svého wigwamu. Z dítěte vyrostl statný mladý muž silných paží, přímého pohledu a pevného hlasu jménem Je-šu-a. Putoval od jedné vesnice k druhé a mluvil k mužům lovícím bizony i k ženám vydělávajícím zvířecí kůže a připravujícím pokrm. Jeho slova byla osvěžující jako chladivá voda horských bystřin za parného dne a nad jejich hloubkou užasli i nejmoudřejší starci. Šlo za Ním mnoho mladých bojovníků i žen.
Jenomže ne každý Ho chtěl poslouchat… Lidé Jeho vlastního kmene se Jej chopili, zasadili Mu mnoho bolestivých ran a připravili Mu strašlivou smrt u mučednického kůlu!
Ale právě touto Svou smrtí vykoupil naše viny i viny našich otců, synů a dcer. Zasel do srdcí mnoha lidí símě lásky a pokoje, símě míru a shovívavosti. Přikázal mladým mužům, aby již nikdy nenapjali luk proti svým bratřím a netančili Tanec slunce s tvářemi pomalovanými válečnými barvami. Otupil ostří tomahawků a svolal všechny bratry a sestry opět k jednomu ohni, do jednoho wigwamu.
Čtěte ZDE: Na adventním věnci se rozsvítila čtvrtá svíce: "Blízko, blizoučko Štědrý den..." Odložme chmury a přemítejme o Naději. Léčivá Velepíseň na lásku
Chce, aby lidé byli dobří...
...a mohli tak jednou odejít do věčných lovišť. Nechce, aby se nechávali svést ke špatným činům, i kdyby je konali lidé jejich vlastního kmene. Vždyť musí se každá ryba v řece, kde žijí dravé ryby, živit masem?! Ne! Ale tyto dravé ryby jsou v moci zlého ducha, který má velkou nohu a tu by chtěl položit na zemi, až by měl špičku na východě a patu na západě. Všude, kam vstoupí, prchají bizoni, jeleni, bobři i rychlé antilopy. Odtud má prchat i člověk. Má se však tomuto nepříteli postavit i čelem, stejně jako se z pralesa štvaná zvěř postaví na odpor svému lovci.
Avšak síly bojovníka jsou proti takovémuto nepříteli chabé, bojuje-li sám. Postaví-li se však po boku Velkého Manitoua, zvítězí! Zvítězí, protože On sám řekl, že i kdyby se bizoni přestali pást, i kdyby stromy přestaly stát a vody téct, zůstane s námi, i když se slunce schovalo za mraky, tak jako věrný bojovník, který nikdy neopustí slabé ženy, děti či starce. Chce, aby láska a víra nezmizely z našich srdcí, aby nebyly podobné sněhu tajícímu pod jarním sluncem. Dává sílu naším pažím, i když jsou vyschlé jako větve mrtvého dubu. Dobrotivý Otec nedbá na barvu kůže svých dětí, ale nahlíží do jejich srdcí. Miluje stejně tak Šajeny jako Winnebagy, stejně tak Mohawky jako Seminoly, Huróny jako Delawary. Neopustí nás ani na dobu, kterou potřebuje slunce, aby postoupilo o délku dlaně na své cestě během krátkého zimního dne.
Chce, abychom si vetkli do vlasů orlí pera, pomalovali se válečnými barvami a jednou provždy vykopali válečnou sekyru proti zlému duchu. Ten na nás útočí jako roj lesních včel, které vyletěly ze svého stromu. Jeho slova pronášená rozeklaným hadím jazykem jsou opojná jako ohnivá voda, po které se zdá, že se nebesa dotýkají země. Leč opojení pomine a v srdci bojovníka je pak žal a stud, že svému záludnému protivníku podlehl. Kdo nechá hada naživu, musí počítat s tím, že jej uštkne jeho jedovatý zub.
Protivník je jako dravec,
kterého sice lovec pevně svírá, ale on stále klove a drápe. Živí se lidskou krví a lidským masem, živí se krví a masem lidských srdcí a svůj šat si zhotovuje z lidské kůže. Je plný úskoku, mluví k lidem lstivě a chystá pro ně ustavičně nějaké nástrahy. Stejně jako po krásném ranním rozbřesku přijde bouře, tak i jeho slova, sladší než med lesních včel, přinášejí bolest do lidských srdcí. Ta jsou jako pošlapaná prérijní tráva, zato jeho radost a pýcha z úspěchu stoupají jako kouř nad ohněm a jeho moc se nebezpečně šíří jako požár na prérii.
Musíme stát po boku Manitoua, který jako zkušený bojovník neustále sleduje stopu svého nepřítele, která je pro Něj viditelná jako měsíc na jasné noční obloze. Je silnější než grizzly, rychlejší než antilopa a moudřejší než poradní sbor rozvážných starců. A když zaútočí, podobá se hrdému orlu, který se vrhá na svou kořist. A stejně jako orel roztrhá svou kořist svými ostrými drápy a zobákem, tak i tento Velký Bojovník roztrhá Svými silami Svého nepřítele. A když zaútočí, Jeho nepřítel před Ním vyje hrůzou jako vichřice v měsíci, kdy vítr žene sníh do stanů. Skučí jako podzimní vítr a jako prérijní vlk zalézá do své díry.
Budeme-li poslouchat volání zlého ducha, který je odporný jako smrdutý skunk, budeme rozdupáni jako nerozumná myš, která se chtěla potýkat s velkým grizzlym. Síly zlého ducha budou na konci věků rozváty jako písek ve větru, bude jako šíp starce, který nepoleká už ani srnu. Jemu věrní bojovníci budou bezmocní jako králíci, když je v těžkém měsíci loví hladoví vlci a budou výt hrůzou jako zbabělý kojot, když slyší horského lva. Musíme přitisknout slova Velkého Ducha pevně na svou hruď a zůstat u Něj se svým srdcem jako mustang pevně uvázaný u stromu. Musíme si obléci válečnou košili, vzít do rukou štít z bizoní kůže, pevný luk a ostrý tomahawk a vytáhnout spolu s Ním do velkého boje.
Čtěte ZDE: Blíží se Advent: Reklamní kampaň začíná. Nezaměňujme prostředek za cíl. Rozjímání o vánočním pudingu. Žijeme ve světě stínů: Obrazy a symboly namísto skutečnosti. Svět ovládly třpytivé odměny
Zlý duch...
...bude chtít vejít i do wigwamů našich bratří a sester. Musíme je varovat! Musíme je varovat, že jeho hlas není štěkotem věrného psa, nýbrž vytím vlka oděného v psí kůži. Musíme je varovat, že vlk jednou svou bezbrannou oběť zardousí. Nesmíme nechat vyhasnout naše ohniště a začít si stříhat vlasy za mrtvé bojovníky. Nesmíme ve svých wigwamech sedět nečinně jako stará squaw, ale musíme varovat své bratry a sestry a bránit je tak rozhodně, jako se býci bizonů vrhají zuřivě na toho, kdo ohrožuje jejich krávy. Ale nesmíme ve svém boji ochabovat, musíme vytrvat, musíme vytrvat po vzoru našich otců, kteří v dávných časech také vedli tento nelítostný souboj, protože náš proradný nepřítel má nespočet sil, zbraní a mladých bojovníků. Stejně si počíná i silný lev, když se vrhá do boje se smečkou krvavých vlků. Také počítá s tím, že zabije-li jednoho, skočí na jeho místo mnoho dalších. Postavme hlídky, mějme své luky a šípy neustále po ruce, kontrolujme jejich tětivy a buďme připraveni na to, že se budeme muset stále znovu a znovu bránit před novými a novými útoky záludného nepřítele.
A i když se nám jednou naše záda zkřiví pod tíží prožitých zim, které uvidíme přicházet a odcházet, a budou ohnutá jako napjatý luk, a naše vlasy budou bělejší než padlý sníh, nesmíme vzdávat svůj boj. Aby naše píseň smrti, i kdyby zpívaná u mučednického kůlu, byla písní vítězného statečného a věrného bojovníka, protože věčná loviště připravil Veliký Manitou pouze pro takové lidi.
Ať Vás provází Velký Duch!!!
Zdroj.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde