Jaký má být katolický postoj k imigrantům z muslimských zemí? Víme, že evropská společnost se zmítá mezi většinovým odmítáním a menšinovým nadšeným přijímáním, zastávaným hlavně liberálními a levicovými intelektuálními elitami.
U nás v posledních dnech (text byl sepsán v srpnu 2015, obsahově je však stále a znovu aktuální - pozn. PP) zveřejnily cca 2 tisíce univerzitních pracovníků svou výzvu proti údajné „xenofobii“ a dostalo se jim pokárání od prezidenta Zemana (resp. od jeho mluvčího Ovčáčka). Jak se ale mám k této problematice postavit já, český katolík, jemuž jsou drahé Písmo sv. a nauka Církve?
Pomáhat či nepomáhat?
Neposkytnout pomoc bližnímu, který je v nouzi, je hřích, kvůli němuž mnozí nebudou spaseni, jak vyplývá zejména z 25. kapitoly Matoušova evangelia a z listu sv. Jakuba. Jenže jsou ti, kteří se k nám a poté dále do Evropy masově hrnou, opravdu těmi bližními, kteří potřebují pomoc?
Mimo jakoukoliv diskusi je poskytnutí pomoci iráckým, syrským a jiným křesťanům, kteří utíkají před pronásledováním a dokonce před hrozbou kruté smrti. Teroristický Islámský stát už řadu Kristových vyznavačů surovým způsobem popravil. Ujmout se toho, kdo je ohrožen na životě, zdraví a majetku, kdo je pronásledován z náboženských, politických, rasových, národnostních nebo třídních důvodů je reálným aktem pomoci bližnímu a křesťanského milosrdenství. Proto nelze než plně souhlasit s naší ČBK, která chce katolická charitativní zařízení otevřít přednostně křesťanům ze zemí ohrožených teroristy Islámského státu. Samozřejmě se nejedná pouze o křesťany, ale o všechny, kterým nespravedlivě kvůli pouhým názorům hrozí vězení a smrt.
Jenže těch křesťanů, přicházejících do naší vlasti a potažmo do Evropy, je mezi utečenci opravdu poskrovnu. V drtivé většině převažují muslimové. A tady nutno si položit otázku: Jsou to opravdu bližní, potřebující pomoci? A pokud ano, je právě Evropa, resp. Česká republika, tou zemí, která je schopna nebo dokonce morálně povinna jim ji udělit?
Čtěte ZDE: Muslimové v Česku: Teď už se nebojím. Zodpovědnost za život a budoucnost je pouze strach z neznámého. Eman to ví nejlépe. Také již stavíte minaret? Ženě bude hidžáb slušet. Sem s další propagandou
Postrádá logiku
Není ani třeba číst nejrůznější internetové stránky, kde se mísí pravdivé informace se zkreslenými nebo nepravdivými, stačí jen pozorně poslouchat rozhovory našich televizních stanic (víme dobře, v koho službách jsou) s uprchlíky, abychom si sami udělali obrázek. Jestliže mladý muslim na kameru říká, že odešel z Iráku do Evropy proto, poněvadž je nezaměstnaný, tak se logicky nabízí otázka: A v Evropě snad nezaměstnaní nejsou? Nejsou snad i v České republice?
Muslimská rodina z téhož Iráku zase uvádí: Prcháme před válečnými hrůzami. Dobře, ale válka přece nepostihuje celé území Iráku, pouze sever, kde řádí Islámský stát. Proč tedy podstupuje tato rodina dlouhou, namáhavou a nebezpečnou cestu do Evropy, když jí stačí pouze se přestěhovat do Bagdádu nebo dále na jih v rámci téhož Iráku? To přece postrádá logiku.
A ještě další závažný argument: Proč tito muslimští běženci neatakují masově místo evropských břehů hranice se Saudskou Arábií a s dalšími ropnými státy na Arabském poloostrově, jako jsou Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Katar, Dubaj atd.? V těchto zemích je klid, jejich životní úroveň je srovnatelná s evropskou, navíc se tam domluví svojí mateřštinou, existuje zde stejná kultura a stejné náboženství. Proč tyto bohaté ropné státy neotevřou hranice těmto uprchlíkům, mluvícím tímtéž jazykem, vyznávajícím totéž náboženství a tutéž kulturu?
Proč USA, EU, OSN a další státy a nadnárodní organizace nevyvíjejí tlak na ropné magnáty Arabského poloostrova, aby právě oni uprchlíky přijímali, jsou to přece jejich bratři ve víře i v jazyku, tam by jim bylo určitě lépe než v Evropě, kde existuje odlišné náboženství, odlišná kultura a musí se učit zcela neznámé řeči. Po pravdě řečeno Saudská Arábie např. nepřijímá uprchlíky, ale bere s otevřenou náručí zájemce o práci v ropném průmyslu, ať už pocházejí odkudkoliv. Proč muslimští běženci tam nejdou, aby si vydělali? Nebo snad nechtějí pracovat, nýbrž žít ze štědrých evropských sociálních dávek?
Čtěte ZDE: Riziko migrace pro Česko: Diskutujme vážně. Máme zde totiž víc imigrantů než leckde na Západě. Proč je tu ještě relativní klid? Poučme se z fatálních chyb jiných. Podceňovat či zužovat problém se nevyplatí
Jeden závěr
Evropa tudíž nemá žádnou morální povinnost poskytnout azyl a materiální pomoc muslimským uprchlíkům, když existují jejich zámožní bohatí souvěrci. Povinnost pomoci spočívá proto výhradně na nich a je nutno, aby to mezinárodní organizace systematickým tlakem od nich vymáhaly. V katolických zemích středověku a na úsvitu novověku vždycky platil princip subsidiarity: Když se někdo ocitl v materiální nouzi nebo v nebezpečí v důsledku války, potom byl povinen poskytnout mu pomoc jeho nejbližší příbuzný, teprve v případě, když neměl k tomu potřebné prostředky, nastoupila pomoc obce, charitativních institucí atd. V případě muslimských imigrantů tento „bohatý příbuzný“, schopný poskytnout pomoc, tady existuje: jsou to státy Arabského poloostrova.
Jenže ty se k tomu vůbec nemají, velmoci a nadnárodní organizace rovněž tak nevyvíjejí žádný nátlak na ně. Naopak se vede mezi muslimskými obyvateli Iráku, Sýrie, Libye, Afghanistánu, ale i jiných mohamedánských států, kde se neválčí, mediální kampaň nabízející Evropu jako „eldorádo“, kde málem „létají pečení holubi do huby“. Zajisté mnozí z migrantů přišli ve válce o domov a majetek, což lidsky chápeme, jenže přednostní morální povinnost pomoci mají jejich muslimští souvěrci v bohatých ropných státech. Pak jsou tady tzv. ekonomičtí emigranti, kteří prchají za lepší životní úrovní – a mnozí si nežili doma špatně, když jsou schopni platit pašerákům-převaděčům nehorázné sumy.
Všechny tyto údaje tak vedou k jednomu logickému závěru: Emigraci muslimů do Evropy někdo záměrně chce a diriguje. Někdo, jenž ze zákulisí řídí světovou politiku. Někdo, jemuž záleží na zničení evropské civilizace a jejich křesťanských kořenů islámem. Někdo, jenž vyzbrojuje Islámský stát a podporuje jeho výboje (Islámský stát ve své tehdejší podobě je minulostí, nástroje jsou nové - a budou další, snahy podporovat migraci trvají - pozn. PP). Bagdádí a další předáci IS se již několikrát vyjádřili, že do řad migrantů nasazují své lidi, kteří zformují v Evropě teroristické buňky, jež budou střílet a odpalovat nálože.
Čtěte ZDE: Jak omezit příval migrantů: Stačí se poučit u protinožců. Vzkaz "No Way!" zafungoval. Proč je Evropa tolik neschopná? Je třeba zastavit lodě. Nelidskost a krutost vs. pomýlený altruismus? 700 tisíc čeká teď v Libyi
Požadavek sebezáchovy
To všechno prostí Evropané včetně českých občanů vnímají. Tady jde o jejich bezpečnost, proto se bojí. Pokud signatáři výše uvedené výzvy akademiků tvrdí, že tento strach je „uměle vyvoláván“, jestliže toto prof. Hořejší prohlásí v televizní debatě, tak to znamená dělat z českého člověka pitomce. Ne, český občan není tak hloupý, aby mu někdo musel implantovat strach. Má svůj úsudek a sleduje, co IS dělá a jak si počíná, ví také o špatné zkušenosti občanů jiných evropských zemí s muslimy (ve Francii a velké Británii policie nedoporučuje vstupovat do jejich čtvrtí), někteří mají své nepěkné zážitky také s muslimy žijícími u nás. Proto plně dávám za pravdu prezidentovi a jeho mluvčímu, když označují vyjádření akademiků za projev intelektuální nadřazenosti a domýšlivosti.
Ostatně z omylu je usvědčí následující srovnání: V 90. letech zasáhla naši zem vlna imigrace Vietnamců, po r. 2000 Ukrajinců. I tady se vyskytly xenofobní mediální reakce, obyvatelstvo však zůstalo klidné a beze strachu. Z jednoduchého důvodu. U obou těchto etnik byla kriminalita srovnatelná s českou a z jejich řad nikdo neprováděl pumové atentáty a vraždy motivované nábožensky. U muslimů však právě toto hrozí, resp. oni sami tím hrozí, i když netvrdíme, že všichni muslimští imigranti jsou teroristé a vrazi, jenže kdo rozezná slušného od zločince?
Bránit se proti vlně muslimských uprchlíků je tak nejen požadavkem sebezáchovy, ale i lásky k bližním, jimiž jsou naši krajané, především pak členové vlastní rodiny. To si však učení páni „akademikové“ neuvědomují. Ochrana hranic před náporem uprchlíků je aktem oprávněné sebeobrany. Samozřejmě tím neříkáme, že když se přesto podaří nějaké muslimské rodině dostat na naše teritorium, tak jí nesmí být poskytnuta pomoc. Dát těmto lidem najíst, napít a poskytnout základní hygienické služby je jistě v rámci požadavku lásky k bližnímu, jenže azyl jí poskytnout nelze a s výjimkou případů, kdy těmto lidem hrozí kriminál nebo smrt kvůli jejich víře, rase nebo politickému přesvědčení, není jiná možnost než vrátit je do země jejich původu, případě je „vnutit“ jinému muslimskému státu. To už jsou ale technické detaily.
Jestliže se čeští akademikové tváří, že žádné nebezpečí neexistuje a tvrdí, že strach české veřejnosti je uměle vyvolán, tak se podobají nezodpovědným projektantům mostu, u něhož každý vidí, že je blízký svému zřícení, oni však ujišťují, že jízda po něm je absolutně bezpečná. Co řeknou, až na most vjedou auta a dojde k tragédii? Tutéž otázku kladu i já slavným akademikům. Co řeknete, až tady spáchá nějaká teroristická buňka IS vraždy? Pomysleli jste na to?
Zdroj.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde