Šéfredaktor Protiproudu byl hostem slovenského svobodného rádia, kterému téměř dvě hodiny odpovídal na otázky moderátora a posluchačů. Přinášíme přepis několika otázek a odpovědí, a poté následuje nezkrácený záznam celého rozhovoru. Je vlastně pozoruhodné, že u nás žádné takové rádio nemáme. Nezbývá, než abychom se nad tím i my v Protiproudu zamysleli. Popravdě řečeno, už na to nějakou dobu myslíme.
Česká média Vás nemají ráda, protože jste ve své knize kritizoval Václava Havla a tu pracně vybudovanou legendu jste shodil jako domeček z karet. Je to tak ?
Asi ano. Je ale spravedlivé říci, že Václav Havel byl nepochybně silná postava a prožil si v 70. a 80. letech docela složité okamžiky. Ovšem ve chvíli, kdy režim padl, stal se naprosto nepřípadně symbolem tohoto pádu. (...) Šílení mainstreamu, že jsem vše nazval pravým jménem, bylo vlastně pochopitelné. Když někomu boříte pracně vybudovaný mýtus, takže se ocitá v jakémsi vzduchoprázdnu, nebude vás mít rád. Proto když se kniha Smrt v sametu dostala ven, byla skandalizována, neboť prý Václava Havla pomlouvala. Nebylo to tak.
Já v té knížce pouze řekl, a na tom naprosto trvám a je to doložitelné, že Václav Havel měl jednak vnitropoliticky svoji koncepci socialismu s lidskou tváří, nikoli kapitalismus, a na druhé straně – a to byl jeho hlavní zájem – stály jeho ambice mezinárodní, světové. (...)
On byl prostě vybrán, aby se stal tváří pádu bipolárního systému. Byl vybrán, aby se stal symbolem mystifikace o spontánní revoluci proti komunismu ve východoevropských zemích, kterou v očích západní veřejnosti vedl. Tuto svou absurdní roli brzy pochopil a rozehrál ji. Zpočátku snad i lehce oponoval, třeba když chtěl zrušení obou vojenských paktů, jak Varšavské smlouvy, tak NATO. Bylo mu však řečeno že tudy cesta nevede. Pokud se chce stát tím, kým se nakonec stal, tak musí hrát podle předepsaných not. Byl posedlý svou světovostí - jako autor i jako politik. V obojím byl přitom slabý průměr. Leč média... (...)
Postupně se z toho zdánlivého pacifisty, stal jestřáb, který klidně označil brutální a nelidské bombardování země spřáteleného srbského slovanského národa za humanitární pomoc. To prohlásil na adresu národa, ke kterému máme zásadní historické vazby a za mnohé mu vděčíme. Ať již vzpomínáme na rok 1938 nebo 1968. Jediní, kdo se nás skutečně zastali, byli právě Srbové. Jenže to mu bylo zcela jedno. Hrál za ty, kdo z něj dělali planetární hvězdu první velikosti. Tak se chtěl vidět.
V knize popisujete, že Václav Havel byl představitelem korporativistického systému a tedy vlastně směřoval k fašismu. Byl to také důvod, proč se do Vás média tolik pustila?
Václav Havel byl především zásadním odpůrcem demokracie. Byl přesvědčen, tak jako většina levičáckých neomarxistických elit, že ví lépe než ten hloupý lid, co je pro všechny dobré. Bylo mu vlastní elitářské přesvědčení, že především intelektuálové a umělci, sami sebou vyvolení, mají říci tomu hloupému lidu, jaká je jeho správná budoucnost. Proto začal vtahovat tyto všechny lidi a skupiny do politiky a nazval je občanskou společností. Což je slavné slovo nic neznamenající, neboť občanskou společností jsou všichni občané. On tím ale myslel relativně malé nátlakové skupiny s obrovským mediálním prostorem a vlivem. Nevolení vyvolení.
Proti tomu stála koncepce klausovská, která říká, že jedinou cestou jak zjistit a zajistit, co si lidé skutečně přejí, jsou svobodné volby a z nich vzešlá politická reprezentace. Pokud lidé mohou svobodně volit, ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě nakonec vždy zvolí správně – protože autenticky. Byť s mnoha zákrutami, omyly a dokonce i slepými cestami. Tomu se říká demokracie. Zatímco Havlova koncepce takzvané občanské společnost – respektive korporativistického státu – je v zásadě modernizovaným opisem fašismu z předválečné Itálie.
Považujete také korporativistickou Evropskou unii za fašistickou?
EU je především nedemokratická. A jsou tam fašistické tendence. Ale to není její největší aktuální problém. Tím je nelegitimní vládnutí. Parlament, v němž není opozice a tak dále. Co ale především: Vzala historickým státům tímto nelegitimním způsobem významnou část jejich suverenity. Občané nejsou pány svých osudů, svých zákonů. Ano, v EU mají silný vliv korporace včetně oné havlistické občanské společnosti. Tak vznešeně se nazývají například politické homosexuální, genderové či zelené lobby a mnoho dalších skupin, které nemají už vůbec žádnou demokratickou legitimitu. Přesto jejich zájmy se mění v zákony jako na běžícím pásu. Takto plíživě se mění demokracie v totalitu.
Co si myslíte o celém tomto systému práv homosexuálů a dalších menšin, které jsou možná zneužívány politiky. Není to něco na způsob rozděl a panuj?
Je to tak pouze zčásti. Ono je to dokonce ještě hlubší. Abychom si rozuměli. Není problém homosexuál. Není problém žena, která chce být respektována a mít v řadě ohledů rovnoprávné podmínky se všemi ostatními ve společnosti. To opravdu není problém. Problém je okamžik, kdy se z toho stává politické hnutí, které se tváří, že stojí mimo politiku. Nad ní. Homosexualismus, genderismus, a všechny ty ostatní NGO tvoří jen zástěrku pro velkou politiku. Ve jménu takzvané tolerance a pokroku se ničí tisícileté tradice, inženýrsky se vytváří úplně nová společnost podle levičáckých vizí. Ničí se křesťanské morální a mravní hodnoty, rozebírají se na malé součástky tak cenné věci jako je identita jednotlivých národů. To všechno má jediný cíl, a to cíl mocenský. Ptáme-li se tedy na to, zda jsou to fašistické tendence, řekl bych, že z hlediska historického bychom to tak nazvat mohli, ale z hlediska perspektivního, jde o světové vládnutí. Je to předstupeň Nového světového řádu. Toho, co nazývám totalitou, která tu ještě nebyla.
Celý rozhovor si můžete poslechnout zde: Rozhovor s Petrem Hájkem
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde