Mainstreamová média jásají: Irské referendum bylo pro Církev totálním Waterloo, zničující porážkou, dvě třetiny pro změnu ústavního dodatku zakazujícího potrat – to je tedy pořádný nářez!
To vše se žel dalo předvídat. Jenže co mne nejvíc ranilo, byly jásající davy v ulicích po ohlášení výsledků referenda, a u mnohých dokonce slzy radosti… Radosti nad čím? Nad tím, že teď bude možno beztrestně vraždit nevinné lidské bytosti? Kdo tady dokáže projevit nadšení až k slzám, ten nezasluhuje žádnou úctu, je to amorální zmetek. Jak jinak možno totiž nazvat člověka, který jásavě křepčí nad tím, že teď bude mít možnost legálně zabíjet? Takovou radost projevily snad jenom esesácké kreatury po ohlášení „konečného řešení“ židovské otázky, nebo podobné bestie z řad sovětské komunistické tajné policie po vytyčení hesla „zostřujícího se třídního boje“.
Kdo selhal nejvíce
Mezi mladými lidmi od 18 do 24 let činil počet hlasujících pro potrat dokonce 80 procent. Právě těch bylo nejvíc vidět na záběrech z nadšených manifestací po ohlášení výsledku referenda. Děsím se toho, až tato generace bude jednou vládnout Irsku – tito autentičtí nositelé „kultury smrti“.
Jenže kdo je vychoval? Samozřejmě víme o genderismu a neomarxismu, jež prostupují celou výchovu mladé generace v Evropské unii, o tom již na tomto webu bylo napsáno dost. Nemá na tom ale vinu i Katolická církev? V situaci, kdy stále ještě formálně 80 procent Irů se hlásí ke katolickému náboženství? Jak je možné, že irští biskupové nevydali před referendem náležité upozornění věřícím, že kdo hlasuje pro zrušení dodatku ústavy, podléhá exkomunikaci ipso facto a přistupuje poté svatokrádežně ke sv. přijímání? Proč se episkopát omezil pouze na nezávazná prohlášení o ochraně nenarozeného života? A pojďme ještě výš: Proč papež František na téma irského referenda před jeho konáním zarytě mlčel? Proč Vatikán tady nepublikoval jediný závazný hlas?
Objevuje se „vysvětlení“, že Církev v Irsku je zparalyzována a leží na lopatkách kvůli nedávno mediálně propíraným skandálům duchovních zneužívajících sexuálně mladé lidi. Jistěže je toto odsouzeníhodné a pokud někteří irští biskupové tyto případy kryli, hanba jim a nutno je náležitě potrestat. Jenže je toto důvod k mlčení o mnohem závažnější tématice, o životě a smrti?
Čtěte ZDE: Hrstka věrných: Papež a preláti jsou spojenci kultury smrti! Zlo zůstane vždy zlem. Bojovat za víru a rodinu Františkovi navzdory. Ochránci nenarozených skládají slib. Hrozí selhání: Pustíme deviace přes práh?
Nezbývá než...
Ne, tady neplatí žádná omluva. Jestliže mlčení nebo nicnedělání vůči sexuálním aférám kněží je trestuhodné, pak kardinál Martin v této linii plně pokračoval, když před lety před referendem na téma „manželství“ homosexuálů řekl, že on sice bude hlasovat proti této zvrhlosti, ale věřícím nebude dávat žádné rady a ponechá jim plnou svobodu. Podobně se chovali irští pastýři i před referendem o potratech. Žádná systematická kampaň ve prospěch prolife ve farnostech, žádné poučování věřících, že hlasovat pro potraty znamená exkomunikaci, prostě nic, jen nezávazné deklarace.
V prvotních dobách křesťanství bránili Kristovi vyznavači každý nevinný lidský život, nenarozený i narozený s tělesným nebo duševním postižením. Stejně si počínali katoličtí představitelé vůči zločinům nacismu a komunismu. Jestli dnes kapitulují ve jménu ekumenismu, tolerance a milosrdenství, pak se nelze divit, že i z katolického prostředí vychází mládež podobná těm 80 procentům irských podporovatelů potratu. Většina jich byla přece katolického vyznání a chodila do katolických škol. Jak je tam vychovali, jaký hodnotový systém jim vštípili? Budou-li v důsledku kapitulantství Církve před tímto světem vycházet z katolických millieu takoví pseudověřící, pak nás chraň Pán Bůh a Panna Maria!
Teď už nezbývá, než spoléhat na jejich zásah. Ten ale nepřijde, když budeme sedět a čekat. Čím více se budeme ozývat a statečně bojovat proti všem genderistickým zlům – a podepřeme to účinnoui modlitbou – tím rychleji tento zásah přijde.
K tomu nám Pán pomáhej!
Zdroj.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde