Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Karel Veliký: Slavný panovník a obnovitel evropské civilizace. Promluva pro všechna pokolení stále aktuální. Víra, láska a dobrodiní jsou nutné ke spáse. Křesťanští politici nás zrazují. Obstojíme v tomto boji?

Karel Veliký: Slavný panovník a obnovitel evropské civilizace. Promluva pro všechna pokolení stále aktuální. Víra, láska a dobrodiní jsou nutné ke spáse. Křesťanští politici nás zrazují. Obstojíme v tomto boji?

20. 11. 2016

Tisk článku

Ivan Poledník přináší napomenutí velkého křesťanského panovníka, staré více než 1200 let, o to více však platné a potřebné pro dnešní dobu

Je tomu již dvanáct století, kdy ve svém sídle v Cáchách vydechl naposledy franský císař Karel zvaný Veliký. Jeho velikost se odráží už jen v titulu slova "král", který vznikl ze jména Karel a přešel do vícero jazyků - ruské karol, polské król, maďarské kiróly, turecké kral, cikánské kralis - to vše sahá k zakladateli západního císařství.

Před jedenácti stoletími vládl skoro celé západní Evropě tento jediný muž. Statečný válečník, chytrý politik, mecenáš umění a vzdělanosti se stal vzorem pro všechny další vladaře středověku.

Správce a vojevůdce

Strávil většinu života v čele vojska, podnítil asi šedesát tažení, podrobil si pohanské národy, vyvrátil říši Avarů, bránil Řím před Langobardy, vedl boj proti muslimským Arabům ve Španělsku, bojoval s Dány i s některými slovanskými kmeny. Tuhé a dlouhé boje sváděl zejména se Sasy. Usadil se u Rýna, zakázal pohanské rituály a začal Germány obracet na křesťanství.

Karel Veliký chápal svoji královskou vůdčí úlohu v křesťanském duchu a jako ideál měl na mysli uskutečnění Augustinova "Božího státu" (z této knihy si nechával předčítat u stolu). Vědomě navazoval na křesťansko-antickou tradici a chtěl vedle rozšíření znalosti Písma především zachránit a oživit z antické moudrosti co se dá. Po staletích chaosu způsobeném rozpadem Římské říše a tzv. stěhováním národů se Karel snažil obnovit na Západě právní systém inspirovaný římským.

Ideál křesťanského státu

Pozval ke svému dvoru několik významných osobností, například básníka Alkuina z Yorku, životopisce Franka Einharda nebo langobardského životopisce Pavla Diacona. Střediskem všeho vzdělání v jeho říši byly kláštery. Ve skriptoriích vznikaly třeba opisy nejvýznamnějších děl antických filosofů, např. Aristotela.

S tím vzniklo také nové písmo – karolinská minuskula. Vznikl také systém sedmi svobodných věd – gramatika, rétorika, logika a aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Rozmach nastal i v architektuře.

Karel Veliký byl ochrácem křesťanstva. S ním vstoupilo na scénu dějin západní křesťanské císařství a tato idea jednoty a vlády, především univerzalistických idejí v širokém kontextu evropských dějin, přežila mnohé pády a politické rozkoly. Nepřežila až období duchovního vyhasnutí společenství Západu posledních dvou staletí.

Čtěte ZDE: Král všeho stvoření: Také stát je Boží dílo. Satan si je jen snaží přivlastnit. Falešné cesty náboženských svobod. Kompromis není možný. Každý se musí rozhodnout - zvlášť v dnešní dramatické době

Králova řeč

Unikátním textem, který se nám zachoval do dnešních dnů, je Karlova řeč pronesená v Cáchách roku 802, tedy před celými 1214 lety. Stojí za to si ji připomenout pro její ušlechtilost a stálou naléhavost i platnost pro jakékoli společenské poměry, které zde od té doby panovaly. O to více dnes, kdy se část evropské společnosti snaží ze všech sil vytrhnout ze svých křesťanských kořenů, zatímco druhá - již vytržená - se na ně pokrytecky odvolává, aniž by se jimi důsledně řídila.

Ze všeho nejvíce se to týká tzv. křesťanských politiků, kteří jsou mnohdy ve skutečnosti křesťanství vzdáleni více, než většina zbývající politické scény téměř libovolné evropské země, tu naši nevyjímaje. Proto také jim je určeno napomenutí krále a císaře právem nazývaného Veliký.

Císař a král Karel Veliký: Obecné napomenutí

Slyšte, milovaní bratři!

Byli jsme zde posláni pro vaši spásu, abychom vás napomenuli k věrnému následování Božího zákona a se spravedlností a milosrdenstvím vás pohnuli k poslušnosti zákonům tohoto světa.

V první řadě vás nabádáme k víře v jednoho všemohoucího Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého, jenž je jediným pravým Bohem, dokonalou trojicí a skutečnou jednotou, stvořitelem všech věcí, viditelných i neviditelných, ve kterém je naše spása a od kterého se nám dostává všeho dobrého. Věřte v Syna Božího, jenž se pro spásu světa stal člověkem, narodil se Duchem Svatým z Marie Panny. Věřte, že pro naši spásu vytrpěl smrt, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a sedí po pravici Boha. Věřte, že přijde soudit živé a mrtvé a každému odplatí podle skutků jeho.

Věřte v jednu Církev, která je společenstvím dobrých lidí po celém okrsku zemském, a vězte, že jenom oni mohou být spaseni a že království Boží náleží pouze těm, kdo v této víře Církve a společenství a lásce až do konce vytrvají. Ti, kteří jsou kvůli svým hříchům z Církve vyloučeni a nenavrátí se do ní pokáním, nemohou nikdy konat skutky Bohu milé. Věřte, že se vám křtem dostává odpuštění všech hříchů. Doufejte v milosrdenství Boha, jenž každodenně odpouští naše hříchy skrze zpověď a pokání. Věřte ve vzkříšení všech mrtvých, život věčný a věčný trest pro bezbožné.

Taková je naše víra, kterou budete spaseni, pokud se jí budete pevně držet a naplňovat ji dobrými skutky, neboť víra bez skutků je mrtvá a skutky bez víry, byť dobré, se nemohou zalíbit Bohu. Milujte tedy nadevše všemohoucího Boha z celého srdce svého a ze vší síly své. S pomocí Boží jednejte vždy tak, abyste se Bohu, nakolik je to možné, dle svého úsudku zalíbili. Vyvarujte se všeho, co se pravému Bohu příčí, neboť ten, kdo tvrdí, že miluje Boha, ale neřídí se jeho nařízeními, je lhář.

Čtěte ZDE: Kříž: Nejvznešenější symbol lidských dějin. V čem spočívá jeho význam? Válka proti křesťanství již také na vrcholcích Alp. Jednejme jako rytíři! Boj o základy civilizace v předvečer velkého svátku

Milujte své bližní jako sebe sama a udělujte almužny chudým dle svých možností. Přijímejte ve svých domech poutníky, navštěvujte nemocné a těm, kteří jsou ve vězení, projevujte milosrdenství. Nikomu nečiňte nic zlého, nepřitakávejte zlovolníkům, neboť je špatné nejen zlo činit, ale také s ním souhlasit.

Odpouštějte jeden druhému svoje viny, chcete-li, aby vám Bůh odpustil vaše hříchy. Osvobozujte zajatce, pomáhejte nespravedlivě utiskovaným, ochraňujte vdovy a sirotky. Suďte spravedlivě, nikomu nestraňte, hněvu dlouho nechovejte. Vyvarujte se opilství a obžerství. Nechť mezi vámi vládne pokora a vlídnost. Věrně služte svým pánům. Nedopouštějte se krádeží a křivopřísežnictví a vyhýbejte se těm, kteří se jich dopouštějí. Nenávist, závist a násilí nás vzdalují Božímu království. Usmiřte se co nejdříve navzájem, neboť zatímco hřešit je lidské, tak andělským je se kát a ďábelským v hříchu setrvat.

Braňte Církev Boží a pomáhejte jí, aby se za vás mohli kněží Boží modlit. Nezapomínejte na svůj slib při křtu, že se zříkáte ďábla a skutků jeho. Nevracejte se k tomu, čeho jste se zřekli, ale následujte Boží vůli, jak jste přislíbili, a milujte toho, který vás stvořil a zahrnul veškerými dobry.

Každý nechť na místě, jež se mu v řádu dostalo, slouží věrně Bohu. Manželky ať jsou podřízeny manželům se vší dobrotou a mírností, varují se cizoložství a čarodějnictví a nepropadají lakotě, neboť ti, kdo takto činí, se protiví Bohu. Ať vychovávají své syny v Boží bázni a vždy rozdávají almužny s veselou myslí a dobrou vůlí.

Muži nechť milují své manželky a nemluví s nimi hrubě. Ať dobře spravují své domácnosti a často se shromažďují v kostele. Bez brblání ať druhým vracejí, co jim dluží, a s dobrou vůlí dávají Bohu, co mu náleží.

Synové mají milovat a ctít své rodiče, ve všem je poslouchat a v dospělém věku, pokud se ovšem raději nerozhodnou pro službu Bohu, pojmout za ženu zákonitou manželku a vyvarovat se vražd a cizoložství.

Kněží a kanovníci ať svědomitě plní nařízení svých biskupů a nepotulují se z místa na místo. Nechť se nepletou do světských záležitostí. Ať zachovávají čistotu a četba svatých písem ať jim neustále připomíná o jejich službě Bohu a Církvi.

Mniši mají zachovávat slib daný Bohu, ať se v ničem se neprotiví vůli opatů a nesledují vlastní nízký prospěch. Nechť mají vždy pevně na paměti řeholi s vědomím, že je lépe vůbec žádný slib nesložit, než daný slib porušit.

Vévodové, hrabata a soudci ať jednají s lidmi spravedlivě a k chudým projevují milosrdenství. Nechť nikdy nevymění spravedlnost za peníze a ze zášti neodsoudí nevinného. Ať vždy v srdci chovají slova apoštolova: „My všichni se musíme ukázat před soudnou stolicí Kristovou, aby každý dostal odplatu za to, co za života dobrého nebo zlého vykonal.“ A sám Pán řekl: „Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni.“ To jest: jednejte milosrdně, aby se i vám dostalo od Boha milosrdenství. „Nic není skryto, co nebude odkryto; ani tajno, co nebude poznáno.“ A „z každého prázdného slova, které lidé promluví, budou v den soudu skládat účty“.

Musíme tedy z celých sil usilovat o to, aby všechny naše činy byly Bohu milé, a zasloužili si tak věčnou blaženost ve společenství svatých Páně. Tento život je krátký a hodina smrti neznámá. Nic není důležitějšího, než být připraven. Nezapomínejme, že je hrozné upadnout do rukou Boha. Zpovědí, pokáním a almužnou obměkčujeme Boha a získáváme jeho milosrdenství. Pokud uvidí, že se k němu obracíme celým srdcem, slituje se nad námi a prokáže nám své milosrdenství; dopřeje nám štěstí v životě vezdejším i budoucím na věčnosti s jeho svatými.

Ať vás Bůh zachovat ráčí, milovaní bratři!

Zdroj.

Doporučujeme

Na začátek stránky