V dětství jsem - jako všechny děti - chodíval sám nebo s rodiči do biografu. Tenkrát se ještě chodilo nejen do kina, ale i do biografu, zejména když jsem tam šel s rodiči. Ti milovali kovbojky. Pochopitelně v komunistickém Československu jich moc nedávali. Pár jsme jich viděli i při cestách do ciziny ve druhé polovině šedesátých let. Viděl jsem i staré kovbojky s Tomem Mixem v Biu Ilusion.
Za senzační se pokládalo uvedení filmu „V pravé poledne“ s Gary Cooperem a samozřejmě „Sedm statečných“. Teprve takto připraven jsem s tátou viděl „Rio Bravo“ s Johnem Waynem. Okamžitě jsme oba propadli kouzlu tohoto herce. Znovu a znovu jsme na ten film chodili, a když se objevilo „El Dorado“, tak i na něj. Teprve od devadesátých let jsem mohl vidět další filmy s Waynem, nejen kovbojky.
Kovbojka a western
Z těch 142 filmů, v nichž hrál hlavní roli, jsem jich viděl jen asi dvě desítky. Nenechám si ujít, když se reprízuje třeba „Střelec“ nebo „Stopaři“. Teprve nedávno jsem zjistil, že John Wayne se vlastně jmenoval Marion Robert Morrison a měl od dětství přezdívku Duke po svém věrném psu. Byl to skutečný křesťan a velký americký vlastenec. Proto vedle kovbojek miluji i jeho „Zelené barety“, v nichž statečně a proti proudu hájil americkou válku proti komunistům ve Vietnamu.
.jpg)
Zatímco „Rio Bravo“ vzniklo v roce 1959, a patří tedy do stejné doby jako „Sedm statečných“, je „El Dorado“ z roku 1966 současníkem prvních tří známých spaghetti westernů, které proslavily Clinta Eastwooda, a jen o dva roky mladší než nejslavnější „špageťák“, jímž je bezesporu „Tenkrát na Západě“. Po zhlédnutí těchto evropských westernů jsem začal rozlišovat mezi „kovbojkou“ na jedné straně a pouhým „westernem“ na druhé. Evropští tvůrci podle mě tento žánr změnili a zkazili. (A to nemluvím o mayovkách a jejich východních napodobeninách.) Vrcholem hrůzy je duo Bud Spencer - Ternce Hill. Bohužel na Evropany posléze navázali i režiséři američtí.
.jpg "pp")
Klasická kovbojka
Skutečná, klasická kovbojka se od pozdějšího evropského (a jak jsem poznamenal, nejen evropského) westernu liší filmově zejména ve čtyřech ohledech. Za prvé je vybudována na velmi jednoduchém příběhu. Za druhé (to souvisí s prvním) naprosto nepsychologizuje. Například slavné detaily očí z westernu „Tenkrát na Západě“ nemají v kovbojce místo. Za třetí se obejde bez hromad nesmyslně „nasekaných“ mrtvol. A za čtvrté, celkový styl je naprosto civilní, neokázalý, bez manýr a hloupých stylizací, zejména při vykreslení charakterů postav.
To, co mě vždy na kovbojkách fascinovalo, bylo jejich sice prajednoduché, ale zato přesvědčivé morální a (omlouvám se za výraz) ideové poslání a vyznění filmu. Pozdější westerny se sice občas snažily v tomto ohledu klasické kovbojky napodobit, ale vinou výše uvedených nedostatků se jim to moc nedařilo. Waynovi hrdinové, jako ostatně sám jejich představitel, byli ryzími konservativci. Za každou cenu stáli na straně jednoduchých životních hodnot.
Konzervativní americké hodnoty
Základním půdorysem například „Ria Brava“ je konflikt pracovitého farmáře se zbohatlíkem. Nejlépe tento boj práce a (kdovíjakých) peněz vyjadřují šerifova slova z úvodní scény „El Dorada“:
„Burt Jason sem přišel na konci války a kapsy měl plný peněz. Nikdo neměl ponětí, odkud ty prachy jsou. Tady byl tenkrát každej švorc. ... Dneska má největší stáda v celým kraji. Jenže mu začíná chybět voda. A ta je tu jen na jednom místě. Ovšem to místo už někomu patří. Asi tak dvacet let. Je to nějakej Kevin MacDonald. Před ním tam byli indiáni a kojoti. MacDonald má čtyři kluky a jednu holku a všichni na tom dřeli. Užili si pěkně těžký časy, a teď když to začíná vypadat k světu, ani je nenapadne prodávat. Takže se držej, Jason tlačí a já stojím mezi nima.“
Co říci více? U nás. Dnes.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde