Všechno začalo v kdysi poklidné stockholmské čtvrti Husby, která stejně jako ostatní předměstí švédských měst patřila, tak jako celá Skandinávie, ke klidným místům Evropy. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že se toto předměstí promění ze dne na den ve válečnou zónu, kde v noci vybuchují zapálená auta a pouliční gangy přistěhovalců terorizují noc co noc vyděšené starousedlíky.
Válečná zóna
Posílené policejní jednotky mají co dělat, aby uchránily alespoň své zdraví a životy před sprškou zápalných lahví a kamenů, které dopadají na jejich vozy a plexisklové štíty. Ani oni nevědí, co se vlastně děje a kde se ze dne na den vzala ta zdivočelá „dětská“ stvoření, operující ve „válečné zóně“ s bravurou partizánských guerill. Tato nová „evropská multi-kulti armáda“, která řídí své akce pomocí nejmodernější techniky posledních tabletů a chytrých mobilů, je kombinací ďábelského koktejlu pouličních barevných gangů a militantních anarchokomunistických bojůvek, prahnoucích po zničení posledních zbytků staré dobré Evropy.
Pod praporem Che-Guevary
Jejich bojové mise pod praporem Che-Guevary s dunícím etnem v uších a levným „speedem“ v žilách nemohou skončit jinak, než rabováním, znásilňováním a podpalováním škol. Těch škol do kterých je nutí chodit a které jsou údajně zdrojem „útlaku“. Bezmocná policie, která má instrukce hlavně nikoho neprovokovat, se pouze brání a odráží na ní létající spršky kamení a molotovových koktejlů. Dokonce i plastikové projektily by prý mohly nezvladatelné výtržníky vyprovokovat k ještě tvrdším akcím, takže policie raději volí ústupovou taktiku.
Kdo to rozpoutal ?
Oficiální verze zní, že "válka" v Husby je odpovědí na policejní zákrok z poloviny května, při němž policisté zastřelili devětašedesátiletého přistěhovalce, který jim hrozil mačetou. Každému soudnému člověku je, ale jasné, že šlo pouze o záminku.
Vadila švédská národní hrdost ?
První auta vzplála v noci 19. května, tedy v den kdy celé Švédsko zachvátila obrovská vlna národní hrdosti, neboť švédští hokejisté vybojovali v nočním zápase se Švýcarskem titul mistrů světa. Zatímco většina Švédů vyrazila s lahvemi šampaňského do centra Stokholmu slavit, někdo měl potřebu zahájit operaci v Husby, aby vlnu národní hrdosti patřičně zchladil. Těžko už dnes zjistíme zda první „oddíl“ se zápalnými lahvemi vyrazil do akce pouze v anarchistickém přesvědčení zničit starý řád, nebo zda „velitele“ první tlupy výrostků vedly k činu i jiné pohnutky.
Po prvním signálu se přidávají další
Ať už je pravda jakákoli. Faktem zůstává, že kdysi klidná Švédská města se za pomoci mistrně namíchaného multi-kulti kokteilu proměnila na opravdovou válečnou zónu. Švédští sociální demokraté i současná „pravicová“ vláda dokázali svým „proevropským“ přístupem k přistěhovalcům a vstřícnou sociální politikou změnit tuto kdysi vzkvétající zemi, vydávanou nám socialistickou internacionálou za vzor pro celou Evropu, na výbušný multikulturní kotel těsně před výbuchem. Události na předměstí Stokholmu a v dalších švédských městech jsou jen předzvěstí masivních nepokojů, které nám současní bruselští multikulturní „věrozvěstové“ svou ideologickou slepotou připravují.
Každá mince má dvě strany
Zapomínají ovšem na to, že každý pohár trpělivosti jednou přeteče. Tak jako měly podobné nepokoje, kdy hořela auta ve francouzských městech, vliv na růst preferencí vlastenecké Národní fronty, tak mají i dnešní ohně ve Stockholmu vliv na vzrůst preferencí švédských Národních demokratů. Podobný trend můžeme očekávat i v dalších evropských zemích, které jen velmi těžko chápou dobrodiní a vznešenost multikulturalismu. Když místo svého auta najdou jen ohořelý vrak, napadne je dříve či později, že každá mince má dvě strany. A začnou přemýšlet méně bezstarostně než dosud.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde