Ve čtvrtek jsme slavili slavnost Těla a Krve Páně, v pátek 3. června nás čeká svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Zatímco mnohé křesťanské svátky a zvyklosti mají dosud svůj odraz i v části naší společnosti od Boha odvrácené - s jistou mírou pochopení, znalosti reálií či významu některých obsažených symbolů - význam těchto svátků se již pro mnoho lidí definitivně ztrácí v mlze.
Nejsvětější Srdce Páně či Nejsvětější Srdce Ježíšovo je symbol Ježíšovy lásky k nám, a jako takové je předmětem veřejné úcty. Slavnost Těla a Krve Páně, lidově Boží Tělo, je svátek, jímž se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka v eucharistii. Jeho slavení je charakterizováno průvodem, v němž je nesena Nejsvětější svátost oltářní, a na čtyřech předem určených místech se konají krátké pobožnosti.
Účast v průvodu je kromě samotného aktu úcty také veřejným přihlášením se ke Kristu před okolním světem. Demonstrací vědomí Boží existence, všudypřítomnosti, velikosti a lásky. Dnes, kdy je naše dříve společně sdílená křesťanská víra vytlačena na okraj společnosti, narazíte na takovýto průvod málokde. I mnohými křesťany je totiž vlastní víra v důsledku vnějších tlaků i hlubokého vnitřního úpadku Církve považována za cosi intimního, vykázaného kamsi do úkrytu. Vždyť i samotné kostely jsou dnes často považovány spíše za veřejná multifunkční zařízení, nikoli za místo modlitby a oběti mše svaté.
Podstata eucharistie
Středobodem slavnostního průvodu je kněz nesoucí Tělo Ježíše Krista. Tělo a krev Ježíše Krista jsou skutečně obsaženy ve svátosti oltářní pod způsoby chleba a vína, Boží mocí proměněnými co do podstaty (transsubstanciovány) - chléb v tělo a víno v krev. Abychom dosáhli tajemství jednoty, přijímáme od něho to, co on přijal od nás.
Jak známo, chléb se při konsekraci mění v tělo Kristovo a víno v Kristovu krev takovým způsobem, kdy zůstávají pouhé případky (accidentia), tedy vnímatelné vlastnosti chleba a vína (tvar, chuť, vůně, barva apod.), ale podstata (substantia) obou živlů „nepokračuje v existenci“ a je nahrazena podstatou těla a krve Kristovy.
Z toho je zřejmé, jakou nevyčíslitelnou a nepochopitelnou hodnotu má jediný sebemenší úlomek proměněné hostie a jakou nekonečnou úctu si zasluhuje. Z minulosti jsou známy případy, kdy lidé chránili vlastním tělem i za cenu mučení a zmaření vlastního života hostii před znesvěcením (například za neblaze proslulé Francouzské revoluce). Po zničujícím modernistickém převratu v Církvi reprezentovaném především II. vatikánským koncilem a následnou liturgickou reformou však došlo k naprosté devastaci eucharistické úcty – samotná nová mše od ní programově odvrací, i kněží ji přestali zdůrazňovat, Tělo Páně je denně znesvěcováno na tisících místech na celém světě. Navzdory zázrakům, k nimž v souvislosti s eucharistií v historii docházelo a stále dochází.
Čtěte ZDE: Otázka hříchu: Ze zla se stala společenská prestiž. Ani zkáza planety či jaderná válka není horší. Ďábelské zmatení pojmů a logická nevyhnutelnost pekla. Tajemství neposkvrněného početí
Čtěte ZDE: Podivný papež jménem František: Proč ho tolik milují, obdivují a popularizují právě ateistická média? Podaří se jeho "revolučním soudruhům" svést věřící na scestí? Naděje v Kristu: Brány pekelné Církev nepřemohou
Eucharistický zázrak
Psalo se 8. století, středověk se teprve probouzel. U nás v té době - podle ne tak úplně neoprávněných pošklebků některých historiků - byl v podstatě ještě pravěk, neboť epocha starověkých kultur se našemu území takřka vyhnula. V italském Lancianu sloužil kněz mši svatou. Měl prý jisté pochybnosti o reálné přítomnosti Ježíše v Eucharistii. Ve chvíli, kdy vyřkl konsekrační slova, změnil se chléb na skutečně rozpoznatelné lidské tělo a víno na krev.
Krev se shlukla do pěti kuliček reprezentujících pět ran Kristových. Kus těla se zachoval do dnešních dní. Profesor anatomie Odoardo Linoli provedl po celých dvanácti stech letech jeho analýzu a zjistil, že jde o stále čerstvou srdeční tkáň beze stop jakékoli konzervace. Stejně tak v případě krve. Dodnes si tyto relikvie můžeme prohlédnout v kostele svatého Františka v Lancianu.
Co je na celé věci ještě zajímavější, je nedávný případ z Argentiny.
V roce 1996 byla v Buenos Aires nalezena na zemi nešťastně upadlá konsekrovaná hostie. Kněz ji dal do sklenice s vodou, aby se rozpustila. O několik dní později se proměnila v krvavý kousek lidského masa. To zůstalo po tři roky beze změny.
Neurofyziolog Ricardo Castanón byl povolán, aby vzorek prozkoumal v laboratoři. Vzal ji do specializovaného pracoviště v San Franciscu. Bylo zjištěno, že jde o částečku srdečního svalu. Další testy ukázaly, že krev byla shodné skupiny s krví na Turínském plátně.
Vzorek byl dále zkoumán na Columbia University v New Yorku profesorem Frederickem Zugibem, špičkovým kardiologem a soudním patologem. Bylo zjištěno, že dotyčný, z jehož srdce vzorek pochází, byl pravděpodobně mučen. A k dovršení celého neuvěřitelného zjištění: vzorek měl nejen stejnou krevní skupinu, ale i shodnou DNA se vzorkem z italského Lanciana!
Zázračně zachované hostie
Eucharistických zázraků se stalo pochopitelně mnohem více. O půl tisíciletí později po Lancianu začala při proměňování v Orvietu (rovněž v Itálii) hostie krvácet na plátno oltáře. To je rovněž dodnes vystaveno v místním kostele.
O další stovky let později, ve starobylé Sieně, bylo na svátek Nanebevzetí Panny Marie v roce 1730 ukradeno zlaté ciborium s větším množstvím konsekrovaných hostií. O dva dny později kdosi vrátil hostie do jiného z místních kostelů. Byly velmi špinavé a od pavučin.
Poté byly s patřičnou úctou vloženy do jiného ciboria a ponechány na místě (s ohledem na jejich ušpinění nebyly určeny ke svatému přijímání). Během několika dalších desetiletí bylo k ohromení všech zjištěno, že jsou hostie nejen v pořádku, ale že jsou čisté a čerstvé. V roce 1914 proběhl odborný výzkum – stěny ciboria byly plesnivé (ačkoli se na nich nenacházel žádný organický materiál), hostie byly zcela čerstvé a čisté. V tomto stavu jsou dodnes, po téměř 300 letech. K vidění v bazilice svatého Františka v Sieně.
Čtěte ZDE: Stigmata: Ani záhada, ani senzace. Krvavé rány jsou vzácným znamením. Přirozené vysvětlení selhává. Spojení se Stvořitelem. Obžaloba povrchnosti. Nevýslovné štěstí obdarovaných. Jak číst Boží zprávu?
Čtěte ZDE: Květen ve znamení svaté Panny orléanské: Povolána k záchraně země a zahanbení zbabělých mužů. Zrazená, opuštěná, zavražděná - a přece nakonec vítězná. Strhující středověká inspirace pro dnešní dobu
V různých dobách na různých místech
V portugalském Santarému přijala žena eucharistii, ponechala si ji však na jazyku a poté tajně vyjmula. Místní čarodějnice jí totiž poradila, že pomocí konsekrované hostie odvrátí manžela od nevěry.
Hostie však začala ihned krvácet. Žena ji schovala, hostie však na sebe upozorňovala zázračným světlem. Žena činu litovala, vrátila zakrvácené Tělo Páně do kostela, kde je k vidění dodnes. Stalo se tak ve 13. století.
V italském Trani fingovala židovka svaté přijímání. Hostii poté chtěla usmažit na pánvi. Z pánve se však začala proudem valit krev ze sklepa až na ulici. Lidé utíkali pro kněze, jenž hostii v procesí přenesl zpět do kostela. Dva kousky hostie jsou dodnes zachovány v místním kostele sv. Ondřeje.
V kostele Santa Maria in Vado ve Ferraře vystříkly v roce 1171 během lámání proměněného chleba tisíce kapek krve na klenbu nad oltářem. Viděli to kněží i všichni přítomní. Na klenbě jsou kapky krve vidět dodnes.
V Morrovalle zachvátil v roce 1560 velký požár místní kostel. Po sedmi hodinách zbyly ze stavby pouze dýmající ruiny. U zbytku mramorového oltáře se našla netknutá proměněná hostie. Morrovalle si dodnes říká „Město Eucharistie“ a každý rok se zde konají na památku této události velké slavnosti.
Eucharistické zázraky nejsou jen věcí dávné historie. Před 15 lety se v indickém Chirattakonam objevila tváři člověka (s největší pravděpodobností Ježíše). Tento zázrak je dobře zdokumentován. Zázrak podobný tomu argentinskému, byl zaznamenán nedávno v Polsku. A tak dále.
Eucharistických zázraků byly po celém světě zaznamenány stovky. Některé z nich byly podobně studovány a uznány za prokázané, jiné byly ponechány bez jasného stanoviska příslušných autorit. Nejsme povinni v tyto zázraky bezvýhradně věřit (podobně jako nejsme povinni plně věřit zázračným zjevením). Některé z nich však skutečně nelze vysvětlit přirozeným způsobem, avšak okolnosti, za jakých se odehrály, by měly přinejmenším inspirovat k upevnění dnes tak katastrofálně upadající eucharistické úcty, ale i víry jako takové.
Budeme ji naléhavě potřebovat.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde