Rozvody a homosexualita – do těchto dvou slov lze shrnout bitvu, odehrávající se v těchto dnech za branami Vatikánu. Již týden zde biskupové z celého světa diskutují o postavení manželství a rodiny v dnešním světě. Jde o jednu z oblastí, pro níž je církev dlouhodobě v nemilosti bezvěrců, liberálů či příslušníků jiných náboženství. Výdobytky moderní sexuální revoluce jsou pro ně stejně tak svaté, jako pro katolíky pravdy víry.
Synoda v područí liberálů
Biskupská synoda o rodině však stojí za zvláštní pozornost nikoli proto, že by tyto příkopy mohla ještě více prohloubit, ale z přesně opačného důvodu – že by je mohla zahladit. Lidé bez víry se dnes totiž nenacházejí jen za hranicemi církve. Působí po mnoho desítek let i v církvi samotné, často i na vysokých církevních postech. Také na právě probíhající synodě jich není zrovna málo – a mnohé z nich (Kasper, Daneels, Schönborn, Forte, Cupich, Maradiaga, Dew, Spadaro a další) pozval osobně papež František. O každém z výše uvedených jmen by šlo popsat stohy papíru, z nichž by bylo zřejmé, že církevní úřady jsou tím posledním místem, kde mohou být něčím užiteční. Všichni svorně navrhují změny v církevní praxi, jež jsou neslučitelné s nerozlučitelností manželského svazku či s učením o protipřirozenosti homosexuálních aktů.
Čtěte ZDE: Dnešním Svátkem Křtu Páně končí doba vánoční: Propukla mezi kardinály „tajná válka?“ Generální útok na nauku církve o rodině a manželství. Zednáři v ofenzivě
Čtěte ZDE: Dopis papeži Františkovi: Pravda je v Kristu, ne v pomíjivé popularitě. Za zbloudilé duše se budete zodpovídat Bohu. Není vše ztraceno. Město Boží září
Barevná revoluce již i v církvi
Bohužel nejsou sami, kdo chtějí v církvi vyvolat barevnou – totiž duhovou – revoluci. Tak například mezi německými, švýcarskými či francouzskými účastníky synody snad není ani jeden biskup, jenž by hájil již jednou závazně stanovenou, a proto i neměnnou nauku katolické církve, týkající se šestého Božího přikázání.
Pokud jste katolíci, popadněte růženec a bombardujte nebesa
Na opačném pólu názorového spektra jsou pak především biskupové z Afriky. Ti se již na loňské mimořádné synodě, manipulované papežem Bergogliem a jeho spřízněnci ze sekretariátu synody (Forte, Baldisseri) ve prospěch „reforem“, prokázali jako nejspolehlivější obhájci tradičního učení a praxe. Spolu s americkým kardinálem Burkem, jehož papež krátce po mimořádné synodě zbavil funkce, která mu zajišťovala účast i na synodě řádné. Zařadit k jedné z těchto skupin jediného českého účastníka královéhradeckého sídelního biskupa Jana Vokála není vůbec snadné – mezi českými a moravskými biskupy je málo tak nečitelných postav, jako právě on.
Čtěte ZDE: Významný vatikanista: Zničující populismus papeže Františka. Bohatí a utopení. Nejen Evropě hrozí kolaps. Afričtí biskupové: “Ožebračujete Afriku. Zůstaňte doma!” Bergogliova Říše divů
Čtěte ZDE: Papežovy ambice hraničí s blouzněním. Nabubřelá prázdnota. Vše katolické bylo vykázáno. František biskupům: Neměňte hříšníky. Kristus apoštolům: Brány pekelné církev nepřemohou
Změna ve strategii manipulace
Že byla loňská synoda manipulována liberálním směrem, o tom nemůže být sebemenších pochyb. Existuje příliš velký počet svědectví z řad jejích účastníků, aby se s tím dalo rozumně polemizovat. Mnohé důkazy o tom, že se na synodě hrálo s cinknutými kartami, přinesl i novinář Edward Pentin v knize „Manipulovaná vatikánská synoda“, jež před několika týdny vyšla v nakladatelství Ignatius Press.
Asi i proto zvolilo vedení synody – opět pod předsednictvím "progresivního" Baldisseriho – novou taktiku, jež by pravověrným účastníkům koncilu znemožnila zvrátit vítězství liberálů. Diskuse na plénu byla radikálně zredukována (příspěvek byl navíc omezen na dobu pouhých tří minut) a přesunuta do třinácti jazykových skupin, z nichž nemají vzejít žádná konkrétní doporučení. Předmětem jednání je tzv. Instrumentum laboris, tedy pracovní dokument, obsahující body, jež konzervativní většina na loňské synodě odmítla. Na každodenních tiskových konferencích, jichž se účastní pouze biskupové pověření generálním sekretariátem, je představován pouze selektivní výsek z názorů, jež v průběhu diskuse zazněly.
Oproti loňské synodě nebude v polovině jednání zveřejněn dokument z dosavadního průběhu – jenž v konzervativnějších kruzích vyvolal bouři nevole a po celý zbytek průběhu synody se liberální kruhy ocitly v pro ně nezvyklé defenzívě – a hlasovat se bude až o závěrečné zprávě. Tu má za úkol zpracovat komise, jmenovaná Františkem téměř výlučně z řad liberálů. A ani ta se prý nemá stát oficiálním dokumentem synody, pouze podkladem pro závěrečnou promluvu papeže Františka.
Čtěte ZDE: Drama ve Vatikánu: Další pokus o zradu katolické nauky zatím zřejmě neuspěl. Boj o rodinu se přenesl do nitra Katolické církve. Cenzura – a kardinál přistižený na hruškách. Co bude za rok?
Čtěte ZDE: Proč je papež František ateistickými médii a zednáři v Církvi tak milován? Upřímně chce dokončit zkázu Petrova stolce. Zde je šest klíčových bodů Bergogliovy revoluce
Temná vize církevního rozkolu
Pokud tedy synoda proběhne předepsaným způsobem, může se stát, že postoje víře věrných biskupů se ve výsledku synody nijak neprojeví. Jak na to konzervativní část účastníků synody zareaguje? Opustí jednací sál na protest proti dalšímu hrubému zkreslení postojů většiny účastníků biskupské synody? Naplní se temná vize prefekta Kongregace pro nauku víry kardinála Müllera, že v souvislosti se synodou hrozí celocírkevní rozkol, podobající se protestantské revoltě z 16. století?
Přinejmenším v Německu, odkud Müller pochází, církevní rozkol již de facto existuje již delší dobu. Jak si jinak vysvětlit slova předsedy Německé biskupské konference kardinála Marxe (nomen omen), že církev v Německu není žádnou filiálkou Říma a že bez ohledu na to, k čemu se synoda přikloní, tak si i nadále budou dělat věci po svém – tedy v rozporu se všeobecně závaznou církevní praxí?
Poslední slovo bude mít František
Nakonec to bude stejně papež František, kdo bude mít rozhodující slovo. Svou vůli ke změnám, prohlubujícím chaos, v němž se dnes církev nachází, ukázal již krátce před synodou: Vydal nová pravidla, výrazně usnadňující anulování církevních sňatků. Zatímco dříve měly církevní soudy za úkol zjistit, zda manželství bylo či nebylo právoplatně uzavřeno, po Františkově „reformě“ mají hledat cesty, jak vyjít žadatelům o „církevní rozvod“ vstříc.
Františkův častý apel na dialog v Církvi a naslouchání všem názorům je ve skutečnosti jen promyšlenou taktikou, jak dosáhnout svého. To je zřejmé již z toho, že katolická nauka o manželství a rodině předmětem diskuse, z níž by mohla vzejít jakákoli její změna, být ani nemůže. Pravdy víry se - světe div se - prostě měnit nemohou. Pokud by tomu tak nebylo, byla by církev jen obyčejnou lidskou institucí, přizpůsobující se duchu doby.
Otazníky nad legitimitou
Pokud tedy synoda, potažmo František, popřou slovy či skutky zásadu nerozlučitelnosti manželství či pod rouškou falešného milosrdenství zrelativizují odmítavý postoj Církve k homosexuálnímu životnímu stylu a „homosňatkům“, způsobí tím sice nedozírné škody, na trvání tradičního učení a z něj vyplývající praxe se však vůbec nic nezmění. Kromě všeobecného zmatku a případného církevního rozkolu se mezi zbylými katolíky ovšem začne vážně diskutovat o tom, zda nelegitimní nejsou jen některé Františkovy kroky, ale i samotné převzetí papežského úřadu. Je to ostatně poprvé v moderních dějinách papežství, co se hlava církve - při tiskové konferenci v průběhu své cesty po Amerikách - ohrazovala proti tvrzení, že je ve skutečnosti papežem falešným.
Do konce synody zbývají dva týdny. Na nějaké hodnocení je tedy ještě velice brzy. Pokud vás zajímají průběžné informace ze zákulisí synody, pak si nenechte ujít zpravodajství a komentáře spolupracovníků a přátel časopisu Te Deum – www.tedeum.cz.
Pokud jste katolíci, popadněte růženec a bombardujte nebesa. Ve hře je totiž víc, než jen osud jedné biskupské synody. A to se – aniž si to většina z nás nejspíš uvědomuje - dotýká opravdu všech.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde