Česká princezna Anežka Přemyslovna zůstává naprosto mimořádným zjevem v duchovních i kulturních dějinách naší země. Podle významného historika Josefa Pekaře Anežka náleží mezi nejušlechtilejší zjevy českých dějin.
Volba
Pokud je tomu tak, pak je tedy duchovním vrcholem, a tím i autoritou a příkladem. Anežčina volba františkánského způsobu života není náhodná. To, že se vzdala nejvyššího společenského vzestupu, je velmi výmluvným svědectvím a jen předznamenává následný prudký duchovní vzestup.
Důležité svědectví o jejím životě podává Legenda svaté Anežky České. Latinský životopis, byl pravděpodobně napsán pro připravované svatořečení Anežky Přemyslovny v letech 1319-1328 na žádost královny Elišky Přemyslovny, jež svou pratetu velmi ctila. Rovněž je možné zamyslet se nad kulturně-dějinnými souvislostmi, nad jejím vztahem k Františkánství, a především nad velmi osobním vztahem mezi sv. Klárou a sv. Anežkou, tak jak se zračí v listech sv. Kláry. Lze tak odhalit určité pohledy, v nichž vyniká svatost Anežčina v poněkud konkrétnějších rysech.
Sv. Anežka se zcela ztotožnila se spiritualitou sv. Františka a sv. Kláry. Jak u sv. Františka, tak u sv. Kláry nejde jen o chudobu, ale spolu s chudobou i o společenský sestup, tedy o minoritu.
„Když slyším přepěknou pověst o vašem svatém chování a životě, která dorazila nejen ke mně, ale skvěle se rozšířila již téměř po celém světě, velmi se raduji v Pánu a jásám. Z toho se mohu radovat nejen já sama, ale i všichni, kdo slouží a chtějí sloužit Ježíši Kristu. Vy totiž, ačkoliv jste víc než ostatní mohla požívat slávy, cti a důstojnosti světa a mohla jste se s velkou slávou zákonně vdát za vynikajícího a slavného císaře, jak by odpovídalo vašemu i jeho majestátu. Toto všechno jste odmítla a celou duší a z hloubi srdce jste raději zvolila nejsvětější chudobu a hmotnou nouzi a přijala jste urozenějšího snoubence, Pána Ježíše Krista, který vaše panenství zachová vždy neposkvrněné a neporušené,“ stojí v listě sv. Kláry Anežce České(celý text zde).
Zrušené zásnuby
Anežka se narodila roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. Její matkou byla Konstancie, dcera uherského krále Bély III. Když jí byly pouhé tři roky, byla poslána se svou starší sestrou Annou do polské Třebnice. Obě byly zasnoubeny synům slezského knížete Jindřicha Bradatého a sv. Hedviky, a proto byly poslány na vychování do tamního kláštera cisterciaček, který sv. Hedvika založila. Za tři roky se však Anežka vrací domů, protože syn vévody, s nímž byla zasnoubena, zemřel.
Po krátkém pobytu na Pražském hradě je poslána do kláštera premonstrátek v Doksanech. Zdejší klášter byl často vyhledáván jako centrum výchovy a vzdělání pro dívky z významných šlechtických rodů. Anežka zde zůstala asi rok a půl. Pobyt v klášteře cisterciaček pod výchovným dohledem sv. Hedviky v polské Třebnici a následná výchova v klášteře premonstrátek v Doksanech položily základy, z nichž vyrostla pozdější duchovní hloubka Anežčina.
.jpg)
Čtěte ZDE: Souvislosti, které havlisté nechápou: Prahou projde procesí s Palladiem České země. U pomníku sv. Václava se shromáždí občané odmítající protiruské sankce. Pojďme oboje podpořit!
Netrvalo dlouho a Anežka byla zasnoubena Jindřichovi, synu císaře Fridricha II. Na přání samotného císaře byla poslána ve svých osmi letech do Vídně, aby zde na dvoře vévody byla vychována jako budoucí císařovna. Pobyt ve Vídni, kde se připravovala na budoucí manželství s Jindřichem, ukázal Anežce podobu dvora, který žil velmi nevázaným způsobem. Anežka chápala, že takový způsob života by ji nikdy nenaplnil.
Zrušení zasnoubení s Jindřichem přijala Anežka evidentně jako vysvobození. 1226-1227 probíhala další jednání o zasnoubení Anežky s anglickým králem Jindřichem III. Roku 1228 dostala sedmnáctiletá česká princezna první nabídku k sňatku od císaře Fridricha II. Svou nabídku císař zopakoval ještě v roce 1233. Zkušenost získaná u rakouského dvora Anežku utvrdila v tom, že smysl svého života musí hledat v něčem jiném než v moci, slávě a bohatství. Poslala list papeži Řehoři IX., v němž prosí o jeho ochranu, protože se chce zasvětit Kristu a odmítnout sňatek s císařem. Papež jí odpověděl listem, v němž ji přijímá jako svou duchovní dceru, a poslal jí četné dary.
Vliv svaté Ludmily
Sv. Anežka se zcela ztotožnila se spiritualitou sv. Františka a sv. Kláry. Jak u sv. Františka, tak u sv. Kláry nejde jen o chudobu, ale spolu s chudobou i o společenský sestup, tedy o minoritu. Tím se také lišili od heretických hnutí své doby, která prosazovala chudobu jako podstatný rys křesťanského způsobu života, zapomínala však na evangelní pokoru. Významný vliv na svatou Anežku měl také příklad svaté Ludmily.
Tento fakt je běžně opomíjen. A přitom je to věc nad slunce jasnější. Vždyť krev není voda. Je jisté, že pokud sv. Anežka žádala nějakého světce či světici o přímluvu, pak jistě často opakovala jméno svaté Ludmily. A svatá Ludmila bez jakýchkoli pochyb bděla svou mateřskou ochranou nad Anežkou. Právě v době, kdy žila sv. Anežka, rozvoj úcty ke sv. Ludmile značně zesílil. Jak vyplývá ze Staroslovanské legendy o svaté Ludmile:
„Vznešená paní Ludmila, po svém obrácení od pohanských bludů každodenními slzami hořce lkala, že dříve modly uctívala. Sama to však v lepší stránku obrátila; stala se totiž matkou chudých, nohou chromých, okem slepých, vlídnou utěšovatelkou sirotků a vdov. Když však řečený kníže Vratislav, dovršiv třiatřicet let svého života, opustil skličující pouta tohoto světa a syn jeho Václav, tou dobou ještě chlapec, ujal se vlády a říše otce svého, matka chlapcova, jménem Drahomiř, setrvala ve stavu vdovském. Tehdy nepřítel lidského pokolení, ďábel, záviděl, že zbožná služebnice Boží Ludmila vynikala tolikapřednostmi. I konala knížecí matka poradu se svými nespravedlivými rádci a jala se míti v nenávisti svou tchyni Ludmilu. Říkala totiž: ´Proč ona má býti takřka mou paní? Zahubím ji, zdědím všechno, co má, a svobodně budu vládnouti. ´ Byl totiž její syn Václav posud mladíček. Jakmile ctná a oddaná služebnice Boží Ludmila seznala takovýto úmysl, řekla své snaše: ´Netoužím vládnouti a nepřeji si mít ani sebemenší částečku tvé moci. Naopak žádám, abys mi povolila nerušeně sloužiti Bohu až do skonání mých dnů ´."
Nabídnout svou lásku Bohu
Svatá Ludmila byla, je a bude vzorem hlubokého přijetí víry v Ježíše Krista, lásky k bližním, péče o chudé a potřebné. Je vzorem i tím, jak uměla vychovávat a předat svou víru. Především je však vzorem svým výrazným odmítnutím zneužívání světské moci. Kněžna Ludmila byla u lidu oblíbená a jistě by snadno získala potřebnou podporu proti své snaše. Podobně tak i sv. Anežka bude vynikat svou láskou k chudým a trpícím. Podobně i ona jednou opustí hrad a odmítne světskou moc, aby mohla „nerušeně sloužit Bohu až do skonání svých dnů“. Životní program obou světic je tedy podobný: nabídnout svou lásku k Bohu a pokoru jako cestu smíření za všechny.
Zdroj.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde