Tak jsme si zase jednou mohli všichni pořádně oddechnout: premiér Andrej Babiš konečně rozhodl, kdo bude Českou republiku reprezentovat v Evropské komisi, a jeho osobnímu otloukánkovi Bohuslavu Sobotkovi opět nezbylo, než jeho rozhodnutí respektovat, a ještě to vydávat za obrovskou výhru pro naši zemi, jackpot, o kterém se nám doposud ani nesnilo.
Óda na... pohlavní znaky
Při čtení všech těch ód, které na adresu ministryně Věry Jourové teď pějí veškeří politici, nezávisle na tom, zda jsou z koalice, či opozice parlamentní (Okamura, TOP 09, ODS), či opozice vnitrostranické (hlasitou chválou nešetřil ani Michal Hašek) marně přemýšlím, kde jsme vlastně my všichni udělali chybu, když jsme tuto zakopanou hřivnu dodnes nedocenili? Coby úplně nejlepšího kandidáta ze všech označili doposud nevýraznou (hodnotíme-li podle výsledků a nikoliv podle mediálního obrazu) ministryni i prezident Miloš Zeman a současný eurokomisař Štefan Füle, kterému končí mandát. Pochvalné pajány sepisují novináři napříč médii. Tak jak to, že jsme takový národní poklad dosud ignorovali?
Odpověď zřejmě nechtěně poskytl současný vládce Česka i jeho obrýlený podržtaška hned na první tiskové konferenci, kde nepadlo ani slovo o jakýchkoliv schopnostech budoucí eurokomisařky: jediná kvalifikace Věry Jourové, a zřejmě také všech ostatních budoucích eurokomisařek, jsou ve skutečnosti její pohlavní znaky.
Vousatá zpěvačka z ČSSD
Dozvěděli jsme se totiž pouze to, že nový předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker doporučil České republice, aby nominovala ženu. Bez povšimnutí mimochodem média přešla kuriózní Sobotkovu větu, kterou tlumočil slova nového říšského protektora: že by Evropská komise nedostala důvěru Evropského parlamentu, pokud by se v ní snad nacházelo málo žen. K tomu mě napadá již jen dotaz, zdali budou za pět let pro nové složení Komise povinné kvóty pro transgender lidi, a že ČSSD možná udělala chybu, když místo Pavla Mertlíka nenominovala nějakou „vousatou zpěvačku“. Ve svých řadách by ji určitě našla, a tak vysokou kartu by jistě ani Babiš nepřebil.
Kdo byl takovým masochistou, aby frašku nazvanou Hledání eurokomisaře sledoval, jistě si všiml, že když po nočním jednání vylezl loutkový premiér Sobotka před novináře, s potem se blyštící pleší vysvětloval, že nejdřív musí zajet „sladit noty“ do Bruselu. Pamětníci si jistě vzpomněli, jak za ne zase tak starých časů se žádná personální nominace neobešla bez dobrozdání z Moskvy.
Čtěte ZDE: Čtyři mrtví: Poučení z pracovního úrazu se smrtelnými následky. Pozor: Miloš Zeman vystřídá v Afghanistánu Američany! Hrad půjde teroristům po krku!
Papírový čert v optických výšinách
Tentokrát však nemuselo být na vině Sobotkovo jinak bezbřehé eurohujerství. Předseda ČSSD se totiž ze všeho nejvíc potřeboval nějak vymluvit z dalšího kardinálního ústupku Babišovi, který, jak víme, o svých návrzích nediskutuje, a se Sobotkou už teprve ne. A jak vidno, strategie zafungovala: S názorem „nejvyšší instance“ tentokrát nechtěl polemizovat ani Michal Hašek, který by jinak sotva vynechal příležitost, jak si do stranického soka kopnout.
Je tedy úplně jedno, jestli Věra Jourová dostane v Evropské komisi na starost resort pro určování správné délky rybích ocasů, či optimalizaci pastiček na myši, či jiné „významné portfolio“, což je další magická formule, kterou se naši vládci rádi zaklínají. Od začátku byla beztak pouze mediální tváří, na kterou Andrej Babiš lákal voliče, zejména mu v tom nahrál její příběh nespravedlivě (?) vězněné ženy, udatné bojovnice proti tzv. kmotrům.
Zlé (ale zato obvykle dobře informované) jazyky teď tvrdí, že se jí už nějaký čas potřeboval zbavit: některé z mála zbývajících šťouravých novinářů, které si ještě nekoupil, by mohlo napadnout začít se šťourat v jejích ministerských „úspěších“ (proslýchá se, že v čele resortu shořela jak papírový čert). Nejvyšší čas odklidit ji na místo, které sice opticky i finančně ční hodně vysoko, ale na které, navzdory přírodním zákonům, ani trochu nefouká.
Doporučujeme
Matej Gavlák přináší informace o vroucí tradiční katolické víře jednoho z největších spisovatelů 20. století,... více čtěte zde
Radomír Malý se zamýšlí nad zvolením Donalda Trumpa z katolického pohledu a upozorňuje, že i navzdory jeho... více čtěte zde