Kdo je Petr Hájek
Spisovatel, publicista, zakladatel a první šéfredaktor časopisu Reflex, v posledních deseti letech – do 28. února 2013 – státní úředník: Vicekancléř prezidenta Václava Klause a jeden z jeho nejbližších spolupracovníků a poradců. V novém Institutu Václava Klause sekci pro humanitní a mediální studia. Vytvořením „kontrarevolučního časopisu Protiproud“ se vrací do mediální praxe.
„Vystudoval jsem pražskou FAMU (1973 – 1978), do roku 1989 jsem se živil jako reportér společenského týdeníku Květy. Až dodnes jsem nikdy nebyl v žádné politické straně – především proto, že jako člověk s celoživotním zájmem o vztah politiky a médií jsem si chtěl udržet patřičný odstup od reality.
V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let jsem napsal několik knih - beletrii i literaturu faktu. Některé z nich najdete v této rubrice a můžete si jimi i zalistovat. Kniha s Boleslavem Polívkou Předběžný portrét (1989) dosáhla stotisícového nákladu a byla pro mě do převratu poslední.
Psal jsem sice dál, ale s žádnou knihou – šlo většinou o romány – jsem nevystoupil před veřejnost. Některé texty jsem nepokládal za dobré, s jinými jsem zažil podivnosti: Třeba v létě 2001 jsem dopisoval román a přátelům z něj četl ukázky. Klíčová scéna, v níž dva černí andělé smetou věže Světového obchodního centra v New Yorku, což se stane signálem pro závěrečnou bitvu o svět, se stala bezpředmětná 11. září.
Kdo by uvěřil, že jsem to napsal o několik měsíců dříve – a hlavně koho by zajímala fikce v konfrontaci s realitou? Dodnes mám ten text v šuplíku. A ani si nedivím, že si někteří na mou adresu ťukají na čelo a myslí si, že jsem blázen
K publikování jsem se tak vrátil až knihou Smrt ve středu (2009) a Smrt v sametu (2012). Obě vzbudily značnou pozornost, byly spolu se mnou mediálně skandalizovány, ale navzdory tomu jejich čtenářský ohlas i náklad byl mimořádný. Ve svém žánru se staly na několik měsíců nejprodávanějšími knihami na českém trhu a jejich další dotisky se stále prodávají. Na závěrečném dílu zamýšlené trilogie v současné době pracuji.
Nejdůležitějším poznatkem pro mě bylo, že klíčové otázky pokračující ztráty lidské svobody, mediální manipulace a mystifikace, destrukce demokratického politického systému v naší zemi i v Evropě a její nahrazení mediokracií - tedy vládou s médii spojených nevolených elit, jsou v centru pozornosti stále většího počtu znepokojených občanů – u nás, v Evropě i ve Spojených státech.
Stále větší počet lidí si začíná uvědomovat podstatu nebezpečí, kterému jsme vystaveni i metod, jimiž moderní revolucionáři pracují: Vymazávání historické paměti, kontinuity i duchovního zakotvení rve z našich mozků i srdcí mediálním rachotem POKROK, POKROK, POKROK!, vše individuální a svobodné a směřuje k nastolení nové diktatury.
Zjevně vítězící socialistická revoluce v celém euro-americkém civilizačním prostoru má jako vždy v posledních více než dvou stoletích globální cíle. V moderních technologiích však získala dosud nevídaného mocného spojence k šíření své ideologie a maskování skutečných záměrů: Mediální mainstream ve všech jeho technických podobách, formách.
To bylo hlavním motivem k vytvoření tohoto skromného názorového časopisu - s ambicí vytvořit případně v budoucnu nové mediální aktivity, které by přinesly alespoň nepatrnou protiváhu obrovské síle protivníka. Ale o tom až k tomu bude vhodný čas. Bude-li.“
Petr Hájek zjišťuje, že náš skvostný premiér je českou veřejností (na rozdíl od vševědoucí ČT) tragicky nepochopen, protože je dosud nejblíže splnění historického úkolu, na kterém si zatím vylámali zuby jinačí kabrňáci než náš fialový ka Brň... více čtěte zde