Slovo prevence v pojetí medicíny znamená předcházení, nebo co nejvčasnější zachycení nemoci a rychlé zahájení vhodné léčby, jež dává pacientovi šanci na uzdravení. Tedy… alespoň by znamenat mělo.
Zavaleni prevencí... stůněme
Koneckonců, žijeme v době, kdy jsme “preventivními opatřeními” v medicíně doslova zavaleni: Každoročně nás naši lékaři vybízejí k preventivním prohlídkám od gynekologie a zubního lékařství po mamografy a kolonoskopii. (Ženy absolvují každoročně preventivní gynekologické vyšetření, od určitého věku mají nárok na bezplatné vyšetření mamografem. Muži u svých lékařů také mohou absolvovat preventivní prohlídky.) Seznam nemocí, proti kterým se máme dát očkovat se každým rokem rozšiřuje.
Sečteno a podtrženo je o nás pečováno způsobem, který nás všechny ročně stojí miliardy korun a my bychom měli být zdraví. Ale statistika mluví o něčem jiném: každý třetí obyvatel ČR onemocní v průběhu života rakovinou a každý čtvrtý na ni zemře. Česká republika dlouhodobě obsazuje 1. místo v Evropě v četnosti výskytu rakoviny tlustého střeva a výskyt rakoviny ledvin je u nás nejvyšší na světě.
Čím to?
Možná, že na tuto otázku dokážeme odpovědět, pokud se sami sebe zeptáme, kdy nemoc vzniká. Ze statistiky - a nejen ze statistiky - je jasné, že v každém případě již před preventivní prohlídkou a bez závislosti na ní.
To nás ovšem na cestě ke zdraví zanechává v poněkud neveselé krajině - takříkajíc po kotníky v blátě. Pokud mi nepomohou preventivní prohlídky, pak co? Je nějaké řešení, jak neonemocnět?
Odpověď na tuto otázku může být dvojí a závisí na tom, zda se člověk rozhodne útrpně přijmout svůj osud, nebo vzít své zdraví do vlastních rukou. V prvním případě nám skutečně nezbývá nic jiného, než “papat” čím dál větší hrsti prášků a doufat, že mě mine ta nebo ona choroba - s jistotou, že některá mě nakonec zabije, protože tak to přece chodí.
Čtěte ZDE: Utajené "superjídlo" z And je na všech na českých stolech: Záchrana, nebo jed? Recept na detox. Léčí artritidu, žaludeční vředy, akné i rakovinu. Může způsobit lepru? Jak vyrobit nervový jed
Je i jiná prevence
Jenže je i jiná možnost. Pokud se rozhlédneme po stále se rozrůstajících řadách lidí, kteří se s podobným fatalistickým přístupem neztotožňují, objevíme: Ano, řešení jistě jsou.
Jedno nám nabízí makrobiotika. Ta ovšem “prevenci” chápe trochu jinak, než jako strkání hadiček do tělních otvorů (jakkoli i to je občas potřeba): prevencí se v makrobiotice myslí totiž především život v rovnováze. V tomto případě v rovnováze s dvěma hlavními silami Vesmíru jin a jangem. Stvořením se jako zlatá nit táhne princip jin a jangu coby nekonečný řetěz protikladů. Učení je to vlastně jednoduché a odpozorované z přírody, kde se střídá teplo a chlad, den a noc, léto a zima… a makrobiotika nás učí, jak tyto dvě přirozené polarity vyrovnat v lidském organismu a zároveň pomoci tělu se vyrovnat s okolním prostředím i událostmi, které prožívá.
Při tomto způsobu života je velmi nepravděpodobné, že se v našem těle nemoc uchytí. A pokud už se tak stane, automaticky dostaneme signál, co je třeba napravit. Makrobiotiku totiž můžeme současně použít i pro zlepšení zdravotního stavu člověka trpícího jakoukoli nemocí.
Makrobiotika není o dietě
U nás má kupodivu makrobiotika pověst buď “diety”, nebo jakéhosi “dogmatu” - téměř tak striktního, jako jsou představy moderní západní medicíny o zdraví, jen jaksi tak nějak na druhou stranu, “alternativně”. Je to škoda. Ve světě je makrobiotika vysoce oceňována jako staletími prověřený systém životního stylu, založený na taoistickém učení o vzájemném působení protichůdných, ale přitom se doplňujících sil (jin a jang). Cílem tohoto učení je, aby člověk, jenž podle něj žije, byl všestranně vnímavý a vyrovnaný, i ve vysokém věku disponoval značnou vitalitou - zkrátka byl tělesně a duševně zdráv, stále aktivní. Makrobiotika znamená hluboké uvědomění si vesmírného řádu a našeho místa v něm.
To je panečku “prevence”! Mniši v buddhistických klášterech, kteří jsou vyznavači tohoto životního a filosofického směru, se dožívají ve zdraví velmi vysokého věku. A zdaleka nejde jen o ně. Ve světě jsou zakládána centra, kde se pod vedením zkušených makrobiotiků učí poznávat léčivou stravu, speciální masáže, dechová cvičení a další techniky, a pomocí nic se pak uzdravují i z těch nejobávanějších chorob.
U nás se bohužel nic podobného neděje - ba dokonce v našich zemích má makrobiotika pověst čehosi obskurního, přinejmenším na okraji spektra. Je to velká škoda. Jak už bylo řečeno, jedním z důvodů je i to, že je u nás kdo ví proč pojímána dogmaticky: jako by této metodě šlo jen o způsob stravování, dodržovaný stejně striktně jako náboženská pravidla některé ortodoxní víry.
Makrobiotika však vůbec není dogmatická, opak je pravda. Nejde o přísné dodržování diety, jde o pochopení přírodních zákonitostí, které vede ke zlepšení zdraví, v důsledku toho ke zjednodušení života a větší radosti z něj. Jistě, bez určitých stravovacích prvků to nejde. Ale dieta nestojí v centru makrobiotiky. Naopak, přirozeně z ní vyplývá, je až jedním z posledních kroků na cestě k uzdravení.
Jíst musíme - ale jak?
Makrobiotika nás učí pozorovat přírodu a vnímat její vliv na způsob a směřování našeho života. Přičemž je jasné, že nejzákladnějším kontaktem s přírodou u každého člověka je jídlo. Jíst musíme celý život, stejně jako dýchat. Tomu se zkrátka nevyhneme. Proto je důležité vědět, jak na nás různé potraviny působí, zejména to, které a v čem nám prospívají, nebo naopak škodí.
Naši nutriční odborníci pracují se složením stravy většinou jen z hlediska její energetické hodnoty (tedy kalorií či kilojoulů) a objemu, tedy množství. Počet kalorií nám ovšem nemůže zprostředkovat mnoho věcí - za prvé a především poznatek o tom, zda a za jak dlouho bude jídlo trávící soustavou zpracováno. Tedy co nám dá - co dá našemu tělu, nikoli našemu mozku v podobě abstraktního čísla v tabulce.
Podle makrobiotické filosofie je důležité vědět, zda nás jídlo ochlazuje nebo zahřívá, zda nám dává energii rozpínavou - stoupající nebo stahující, na které orgány působí, zda je pro náš organismus dobře stravitelné a regulovatelné. Makrobiotika nás učí, jak tyto charakteristické a rozhodující kvality stravy rozpoznat.
Čtěte ZDE: Rovnováha, půl zdraví: Máme si v létě dávat pozor na jídelníček? Je třeba „hubnout do plavek“? A jak se to vlastně dělá? "Čínské" houby – dobrý, ač málo známý pomocník (nejen) z českých luhů a hájů
Znaly naše babičky princip jin a jang?
Jak? Vlastně jednoduše. Základem pro pochopení makrobiotiky je pochopení fungování sil jinu a jangu. Jin a jang mají opačné vlastnosti – vyjadřují bipolaritu, protiklady, které však jsou podobně jako u magnetu, součástí jednoho celku. Jin znamená ženskost, uvolnění, chlad, pomalost, graficky se znázorňuje jako minus (-). Pod pojem jang naopak řadíme množinu znaků spíše mužských, jako je agresivita, napjatost, rychlost, síla, graficky se znázorňuje jako plus (+).
Celý svět je tvořen jednotou a vzájemným bojem protikladů. Pochopení tohoto principu je cestou k porozumění věcem a dějům kolem nás a v nás.
Je nutné zdůraznit, že obě energie jin i jang jsou k životu nezbytné a tedy dobré. Teprve v případě, kdy jedna energie neúměrně narůstá na úkor druhé, vzniká nerovnováha, která se projevuje zpočátku jemnějšími signály – bolestmi, únavou, pocitem nepohody či “nebytí ve své kůži”, posléze akutním onemocněním, které neřešeno přechází do chronické nemoci.
Učení o jin a jangu vypadá pro našince složitě a exoticky. Ve skutečnosti složité není: znaly ho a využívaly třeba naše babičky. Vlastně je to filosofie typu “to dá přece rozum”: V zimě se oblékáme jinak než v létě, nemá cenu si obléknout minisukni nebo šortky, a pak dostat zápal plic nebo zánět ledvin. Za časů našich babiček se tohle všechno vědělo - však se i přirozeně jedlo jinak v zimě a jinak v létě!
Návod (nejen) slavného panovníka
A když už jsme u časů dávno minulých: třeba slavný český panovník Karel IV. by z jistého úhlu pohledu mohl být označen za “makrobiotika”, protože její zákonitosti, vlastní všem původním kulturám, přirozeně nevědomky dodržoval. Ne, že by snad byl jejím tajným stoupencem. Jenže pravidla makrobiotiky jsou tak jednoduchá, přirozená že se dají docela dobře opsat jeho zásadním výrokem:
„Dobro čiň a zlu se vyhýbej.”
Co je dobro a co zlo? To je samozřejmě na jiný článek. V každém případě obsahuje ovšem slavný výrok slavného krále důležitou pomůcku. Ta říká: zlu je lepší se na hony vyhnout, než jej pozvat dovnitř, a pak s ním bojovat (ačkoli pokud tak činíme, nic jiného nám nezbývá). Podobně, jako je lepší jíst a činit to, co tělu (a duši) prospívá a zůstat zdráv, než následně bojovat s nemocí…
Je ovšem všude vidět, že od časů Karla IV. naše kultura a civilizace ledacos ze své přirozené moudrosti poztrácela. A netýká se to jen onoho výroku o dobru a zlu. Poztráceli jsme i přirozené, instinktivní vědění o tom, jak žít v souladu s cykly přírody. Navíc žijeme z velké části v podmínkách, které jsou vlastně “umělé” (osvětlení, topení, dovoz potravin z exotických zemí…).
Proto není na škodu inspirovat se alespoň co do zdravotních záležitostí východem a naučit se trochu o “exotických” pravidlech makrobiotiky. Pokud bychom měli vybrat jednu knihu, která našince s tímto oborem seznámí, je to určitě kniha Makrobiotikou ke skutečnému zdraví od Michia Kushiho, která u nás vyšla v nakladatelství Svítání, (www.svitani.eu).
Je to takový malý-velký „domácí rodinný lékař“ pro 200 nemocí, ať již chronických nebo akutních, lehčích i život ohrožujících. Doporučuje, které potraviny, v jakém množství a v jaké úpravě konzumovat při určitých nemocech a kterým se při nich vyhnout. Doporučuje také speciální domácí léčebné prostředky jako jsou čaje, masáže, oleje, obklady a cvičení. Doporučení jsou jednoduchá, je dobré je zařadit do života nebo mít v záloze pro případ nemoci.
Zkrátka - docela zajímavý návod na to, jak zůstat zdravý a v rovnováze i uprostřed turbulencí moderního světa. Tisíce let stará metoda “prevence” která nestojí mnoho. Zato ale funguje…
Tagy článku