Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU

Ukrajinská volební fraška: Pučisté se rvou o zbývající kořist. V hororu má šanci oligarchův šašek. Porošenkova čokoládová tyranie? Proč lidé po miliónech prchají z této vzorné demokracie instalované Západem?

21. 3. 2019

Tisk článku

Václav Danda se pár dní před prvním kolem ukrajinských prezidentských voleb zamýšlí nad smyslem této tragické stínohry na pozadí rvačky o zbývající nerostné bohatství této zplundrované někdejší "obilnice Evropy"

Situace před prezidentskými volbami na Ukrajině (první kolo 31. března a druhé o měsíc později) připomíná černou komedii s prvky hororu: dosluhující prezident Petro Porošenko vytváří v zemi zmítané občanskou válkou své další "soukromé" paralelní struktury řízené tajnými službami. Ostatní kandidáti zničehonic vidí, že země je v rukou orwellovské mašinérie a upozorňují, že v případě Porošenkovy prohry, by mohlo dojít k vyhlášení stanného práva a k faktickému převzetí moci bezpečnostními složkami, věrnými „čokoládovému králi“. Zřejmě si dosud mysleli, že jde o demokracii. Teď ještě zahuštěnější, než kdykoli předtím po státním převratu zorganizovaném a zaplaceném Západem, Obamovými Spojenými státy na místě prvním. Protektoři ale teď nějak nevědí, co s tím.

Deset dní před volbami totiž nevypadá situace pro Porošenka vůbec růžově. Podle většiny průzkumů by se nedostal ani do druhého kola. A souboj o prezidentský palác v Kyjevě by svedla bývalá plynová princezna Julija Tymošenková, a "komik" Vladimir Zelenskij, který nad oběma politickými veterány vede zhruba o deset procent. Pokud se s ním utká předsedkyně strany Vlast Tymošenková, má podle všech průzkumů (berme je samozřejmě s patřičnou rezervou) velkou šanci ji porazit.

Tragédie s komikem

Pokud by ovšem přece jen prošel do druhého kola Porošenko, který za bývalou premiérkou (odsouzenou za defraudace milionových částek) zaostává zhruba o tři procenta, byla by šance na vítězství Zelenského ještě vyšší. Tedy v případě, že by se po volební noci dožil rána. Teror, který už pět let na Ukrajině vládne, se totiž v kampani před prezidentskými volbami projevuje ještě intenzivněji.

Mítinky Tymošenkové a Zelenského jsou soustavně narušovány porošenkovými gerilami. A občané naopak spontánně protestují proti obrovské korupci zejména v armádě na mítincích Porošenkových. Jednotlivým kandidátům a jejich příznivcům je vyhrožováno a mnozí byli dokonce zbiti. V centru Kyjeva došlo k opakovanému napadení kanceláří obou Porošenkových protikandidátů. Atmosféra připomíná spíše Německo třicátých let, těsně před křišťálovou nocí než demokratickou zemi, kterou si aktuálně tolik oblíbil náš ministr zahraničí Poche-Petříček, když při své poslední návštěvě, chválil kyjevské pučisty jako vzor demokracie pro celý postsovětský prostor.

Julie Tymošenková již prohlásila, že v případě svého vítězství se chce co nejdříve setkat s Vladimírem Putinem, neboť podle jejích slov bez jednání s ruským prezidentem se nikdy nepodaří dosáhnout míru na Ukrajině. S podobnými názory, i když často zahalenými do "humorných" frází vystupoval ve své kampani i Vladimír Zelenskij. Tento ukrajinský „Beppe Grillo“ je ovšem pouze loutka oligarchy Igora Kolomojského, bývalého gubernátora Dněpropetrovské oblasti, v jehož televizi tento komik vystupuje.

Kolomojský vs Porošenko?

Právě spor o dělení kořisti, které vypuklo po puči na Majdanu, stojí za současným nepřátelstvím těchto dvou dříve spolupracujících oligarchů. Pokud šlo o to rozpoutat v zemi teror nevídaný na evropské půdě od Druhé světové války, oba predátoři vzorně spolupracovali. Nikoli "ruská agrese", ale etnické čistky řízené kyjevskou juntou vzešlou z Majdanu doprovázené vražděním ruskojazyčného obyvatelstva vedly nakonec k odtržení východní části Ukrajiny a ustavení Doněcké a Luhanské republiky, které nechtějí mít s teroristickým režimem v Kyjevě nic společného. Pokud neuprchly za hranice, pak právě sem se uchýlily statisíce Ukrajinců, kteří se stali terčem etnických čistek pod heslem „zabij svého Moskala“.

Vrcholem zvěrstev prováděných ukrajinskými pučisty podporovanými Evropskou unií a obamovskými Spojenými státy byl masakr v Oděse, kde byla upálena a umučena v Domě odborů 2. května 2014 více než stovka antimajdanovských aktivistů včetně mnoha žen. Hororové scény upalování politických protivníků, o kterých západní média cudně pomlčela, a jež si v ničem nezadají se zločiny nacistů a "jejich" Banderovců (dnes již opět státem vyznamenávaní "hrdinové"), vedly k definitivnímu rozdělení země. Města na frontové linii jako Oděsa, Kramatorsk či Mariupol byla podrobena teroru po kterém si každý dvakrát rozmyslel domáhat se svých občanských práv nebo snad dokonce nesouhlasit s pučistickou politickou linii Kyjeva.

Čtěte ZDE: Spása pro Ukrajinu: Armáda prostitutek bude užitečnější než banderovci. Jak vylepšit HDP? Inspirace v zemích Evropské unie. Jediný kvetoucí resort v zemi. Cesta do Evropy bude konečně otevřená

Ukázková demokracie

Není divu, že kandidáti, kteří se smějí zúčastnit prezidentských voleb reprezentují pouze jednu zahraničně politickou linii, tu protiruskou. Ti, kdož se s ní neztotožňují, nebyli do voleb vůbec zaregistrováni. Demokracie jako řemen. Například kandidát za Komunistickou stranu Ukrajiny Petro Symonenko byl odmítnut při registraci u Ústřední volební komise s tím, že nemůžou zaregistrovat představitele komunistické strany. Ústřední volební komise zamítla také registraci kandidátům Sergeji Fareňukovi a Vitaliji Velidčenkovi.

Ale i přesto, že ve hře na volby smějí být jen propučističtí kandidáti, situace se bude zřejmě i nadále vyhrocovat. V mafií ovládané zemi, která téměř nic nevyrábí, kde se prohlubuje chudoba a beznaděj obyčejných lidí, z nichž milióny již odešli z utýrané země, se dravci perou vlastně jen o to, kdo bude mít klíče ke zbývajícímu nerostnému bohatství. Od Majdanu je sice rabováno západními korporacemi, ale jednotliví ukrajinští oligarchové chtějí ze zbytku pochopitelně také svůj podíl. Za to ovšem musejí něco odvést.

Stále se ještě nevzdali naděje, že se jim podaří prolomit obranné linie domobrany a zmocní se značného nerostného bohatství na Donbasu. Kromě politických a vojenských zájmů Západu, bylo právě to jedním z hlavních důvodů obrovských investic do státního převratu. Mnoho západních politiků má totiž spolu s místními oligarchy kromě politických i čistě osobní hospodářské zájmy - včetně snahy uchvátit donbaské nerosty.

Bratříček Velkého bratra

Nikoho proto nepřekvapí, že boj o prezidentské křeslo je stále ostřejší. Mezi oligarchy, ať už západními či ukrajinskými, se hraje o hodně. Pokud by Porošenko přišel o vliv a do prezidentského úřadu by byl dosazen některý z jeho konkurentů, posílí to jinou skupinu oligarchů, kteří budou v rabování země pokračovat ještě nelítostněji - ale bez Porošenka. Jaký div, že se dosluhující pučistický "prezident" proti této možnosti snaží pojistit tím, že zapojuje do boje o život tajné služby dosud nevídaným způsobem. Někteří komentátoři hovoří o tom, že v případě vítězství ustaví na Ukrajině „čokoládovou diktaturu“ již zcela otevřeně.

Porošenko například soustředil pod svou totální kontrolu všechny kyjevské úředníky. Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) za tímto účelem vytvořila speciální systém (část "vyspělého" odposlouchávacího zařízení byla údajně poskytnuta americkým velvyslanectvím). Stanice pro odposlechy byly dokonce i podle ukrajinského tisku umístěny ve všech hlavních úřadech v zemi: v budově Národní banky, v budovách všech mocenských orgánů včetně Nejvyšší rady, kabinetu ministrů, ministerstva vnitra a dalších úřadů. Prostě Porošenkova Ukrajina se konečně začíná Západu vskutku podobat.

Většina znechucených občanů, kteří se v terorem ovládané zemi bojí nahlas promluvit, se zřejmě této volební frašky odmítne účastnit. A ti, kteří k urnám přesto přijdou, dají zřejmě hlas Kolomojského komikovi. Pro hororovou tragédii zvanou "Demokratická prozápadní Ukrajina" mimořádně příznačné.