Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU

Smysl má pouze tvrdý Brexit: Mayové dohoda s EU byla podvod na voličích. Apokalyptické vize platí jen pro Brusel. Školí už Putin další hackery? Rumuni mají svou prioritu. Chronická porucha jako naše naděje

18. 1. 2019

Tisk článku

Michal Semín vysvětluje, čím ve skutečnosti byla (naštěstí) neschválená brexitová dohoda, a rýsuje možné scénáře vývoje na frontě boje o svobodu

Odmítnutí dohody o podmínkách Brexitu, předložené Theresou Mayovou poslancům britské Dolní sněmovny, staví Spojené království před následující dilema – buď se Britové osamostatní bez dohody s EU, nebo dojde k parlamentnímu puči a prostřednictvím referenda se „správným výsledkem“ i k návratu do náruče Bruselu.

Co je k pochopení stávající výbušné situace na britských ostrovech a možnostech dalšího vývoje třeba vědět? Předně to, že šestisetstránková dohoda, kterou Mayová a spol. s EU uzavřela, byla podvodem na voličích, kteří v červnu 2016 většinově rozhodli o obnově britské státní svrchovanosti.

Nic takového totiž dohoda nezaručovala.

Faleš

Tzv. irská pojistka ponechávala Severní Irsko pod kuratelou EU, navíc bez možnosti ovlivňovat podobu nařízení, kterými se severní Irové, ale i ostatní obyvatelé ostrovní monarchie, musí řídit. Nejen proto zněly opakované premiérčiny výroky „Brexit znamená Brexit“ falešně – jak známo, Theresa Mayová vždy podporovala setrvání Británie v Unii. Její vyjednávací tým šel od počátku eurokratům na ruku a nebylo by se čemu divit, kdyby to nebylo ze slabosti, ale z přesvědčení. Mayová dobře věděla, že její vnitrostranická opozice není tak silná, aby ji v čele nahradil zásadový „brexitář“. Podle všeho počítala s tím, že poté, co bude dohoda poslanci odmítnuta, vyjedná prodloužení termínu odchodu, původně stanoveného na 29. března.

Takto se dá lavírovat ještě celou řadu měsíců, přinejmenším do té doby, než nová Evropská komise – nyní již bez Junckera a jeho „melody boys“ – nabídne Londýnu ústupky, kterými Mayová zpacifikuje blairovskou frakci ve Straně práce a přehlasuje ve spolupráci s ní vlastní vnitrostranickou opozici.

Pokud se jí oddálení termínu vyjednat nepodaří, pak přijde na řadu „tvrdý Brexit“. Do té doby však ještě uslyšíme mnoho apokalypticky znějících vizí, prognózujících Britům hospodářský a společenský rozvrat v případě, že k odluce bez dohody nakonec dojde. Budou stejně falešná, jako byla ta, jimiž hrozil Cameron před referendem či Blair před odmítnutím Británie vstoupit do eurozóny. Ve skutečnosti se Britům v případě opravdového exitu uvolní ruce k volnému a vzájemně výhodnému obchodu se státy mimo EU a deregulaci různých sektorů ekonomiky, sešněrovaných dosavadními unijními direktivami.

Ostatně kde je psáno, že volný pohyb zboží – bez tarifů – by kvalitní vyjednávači neprosadili i při jednáních s EU, obzvláště po květnových volbách do Evropského parlamentu, jejichž výsledek nejspíš povede k výrazné obměně samotné Evropské komise? Strašení „tvrdým Brexitem“ tedy není nic jiného, než přání otcem myšlenky.

Čtěte ZDE: Brexit odkrývá velké umírání stále menší Británie: Kdo chce příliš, nemusí mít nic. Zbyde ze Spojeného království jen Anglie? Průvan v bankách. Střihnou si raději nějakou "malou válku" o Falklandy?

Systémová porucha

Eurokrati chtějí, aby Brity odchod z EU bolel. To však není jediný důvod, proč odporují vůli britských občanů. Primárně se děsí představy, že pobrexitový prosperující Albion dodá argumenty i kuráž vlastenecky smýšlejícím politikům a businessmanům i v jiných zemích EU. Představa, že si s myšlenkou exitu začnou pohrávat i další státy unie, nedá „junckerům“ spát. Po dalším exitu by totiž mohl následovat exitus. A tomu se budou snažit zabránit všemi možnými prostředky.

Například tím, že se v čase, který zbývá do eurovoleb, zaměří na tzv. boj s dezinformacemi, rozuměj s Putinem. Před pár dny se na tom dohodli ministři odpovědní za „evropskou problematiku“. Zřízen by měl být „systém včasného varování mezi orgány EU a členskými státy, který usnadní sdílení informací, hodnocení dezinformačních kampaní a vydávání varování týkajících se dezinformací v reálném čase.“

"Jednou z priorit rumunského předsednictví je ochrana evropských voleb před vnějšími vlivy," poznamenal rumunský „euroministr“ George Ciamba. "Aby byla naše odpověď efektivní, je třeba společná snaha členských zemí i občanské společnosti," uvedl.

První místopředseda Evropské komise Frans Timmermans k tomu uvedl: „Demokracie tvoří spolu se zásadami právního státu a základními právy naši identitu a definuje naši Unii. Nesmíme být naivní: existují osoby, které chtějí narušit průběh voleb do Evropského parlamentu, a postupují při tom nanejvýš promyšleným způsobem. Proto musíme všichni spolupracovat, abychom urychleně zvýšili odolnost naší demokracie.“

Své si k tomu musela říci i Babišova eurokomisařka Věra Jourová: „Musíme si vzít ponaučení z nedávných voleb a referend. Rizika spojená s volbami, které stojí před námi, chceme minimalizovat – ať už jde o netransparentní politickou reklamu či zneužití osobních údajů občanů, zejména zahraničními aktéry. Záleží mi na tom, aby hlas, který Evropané u voleb odevzdají, byl skutečně odrazem jejich svobodného rozhodnutí. Chceme-li toto však zajistit, je třeba skoncovat s anarchií, která vládne ve volebních pravidlech v online prostředí.“

Tou anarchií jistě myslí šíření názorů, které jsou k modelu evropské integrace kritické. Lze proto čekat zvýšený dohled nejen nad „dezinformačními weby“, ale i naší soukromou korespondencí.

Brexit je, alespoň pro jistou část mocenských „elit“, vážnou systémovou poruchou. Aby se nestala chronickou, vyvinou maximální úsilí k jejímu odstranění.

Včetně těch, kdo v této poruše hledají naději pro lepší budoucnost.