Útok na Tridentskou mši: Předstupeň jejího zákazu. Cesta k herezi. Skuteční katolíci jsou hrozbou? Pro Bergoglia a jeho lemury určitě. Bitva mezi Kristem a satanem. Přicházejí zkoušky. Budeme dosvědčovat, že patříme Kristu
Carlo Maria Vigano se staví na obranu tradiční mše svaté a objasňuje příčiny, které vedly k poslednímu útoku současného papeže na tento úhelný kámen katolické liturgie
Papež František podepsal v uplynulých dnech předpis, který dále ztěžuje konání latinské liturgie v tridentském ritu. V některých případech už nebude stačit jen povolení biskupa, ale bude třeba také povolení vatikánských úřadů. Podle Vatikánu je nově vydaný dokument upřesnění papežského nařízení z roku 2021, kterým papež František silně omezil používání Tridentské mše (zatímco jeho předchůdce, za podivných okolností k rezignaci donucený - a nedávno zesnulý - papež Benedikt XVI. se jí naopak zastával, pozn PP).
Předstupeň zákazu latinské mše
Dokument stanovuje, že v některých případech nestačí pro vedení takového druhu mší svolení biskupa, ale je nutné se rovněž obrátit na Vatikán, který tak bude mít konečné slovo. Na toto nařízení, které zásadním způsobem omezuje sloužení tradiční mše, reagoval bývalý generální sekretář vatikánské vlády a bývalý apoštolský nuncius ve Spojených státech amerických arcibiskup Carlo Maria Vigano.
Druhý vatikánský koncil, který nebyl dogmatickým koncilem, nezamýšlel definovat žádnou věroučnou pravdu a omezil se pouze na často nejasné znovupotvrzení nauk, které dříve jasně a jednoznačně definovala neomylná autorita Magisteria. Byl neoprávněně a nuceně považován za „superkoncil“, za „superdogma“ nové „koncilní církve“, až do té míry, že nově definoval Církev ve vztahu k této události.
Cesta k herezi
V dějinách Církve do Druhého vatikánského koncilu se nikdy nestalo, že by nějaký koncil mohl ve skutečnosti mít více autority než předchozích dvacet dogmatických koncilů. Přesto se to stalo uprostřed mlčení většiny episkopátu a se souhlasem pěti římských papežů od Jana XXIII. po Benedikta XVI. A za těchto padesát let permanentní revoluce žádný z těchto papežů nikdy nezpochybnil „magisterium“ Druhého vatikánského koncilu, ani se neodvážil odsoudit jeho heretické teze nebo vyjasnit jeho nejasná vyjádření.
Čtěte ZDE: Třetí fatimské tajemství: Zrušení mše svaté. Antipapež, který bude heretikem. Žádná synoda nemá moc změnit formu svátostí. Zednáři a falešná Církev. Ďábelské zmatení v církvi i ve světě. Nebojte se! Já jsem přemohl svět
Naopak, všichni tito papežové od Pavla VI. učinili Druhý vatikánský koncil a jeho implementaci natolik ústředním bodem programu svého pontifikátu, že svou papežskou autoritu podřídili čemukoliv a spoutali s čímkoliv, co koncil nadiktoval. Jejich „magisterium“ začíná s Druhým vatikánským koncilem a tam i končí. A následující papeži prohlásili své bezprostřední předchůdce za svaté kvůli jediné skutečnosti: buď že svolali koncil nebo jej ukončili nebo jej zaváděli. Teologický jazyk se také přizpůsobil nejasným vyjádřením koncilních textů, což zašlo tak daleko, že byly jako definované nauky přijaty věci, které byly před koncilem považovány za heretické (kacířské) jako například tvrzení, že stát je nad náboženstvím.
Tridentská mše hrozbou
Papež Bergoglio František) má jednou dokonale pravdu, když tvrdí, že Tridentská mše je hrozbou pro Druhý vatikánský koncil, kterou nelze tolerovat. Je to proto, že tato mše je skutečně tak katolická, že podkopává jakýkoliv pokus o pokojné soužití dvou „forem“ téhož římského ritu. Je skutečně absurdní si představit řádnou montiniánskou „formu“ a mimořádnou tridentskou „formu“.
Novus Ordo je při bohoslužbě vyjádřením zcela odlišného náboženství – náboženství „koncilní církve“. Je to podvržený a dvojsmyslný ritus, který je natolik „nakloněný herezi“, že si zasluhuje jedině to, aby byl potlačen a abychom se s ním zcela rozloučili.
Čtěte ZDE: Výkřik na duchovní poušti: Oživme ducha křížových výprav! Evropa přežila díky víře předků. Zrada duchovních autorit a kapitulantský dialog s ďáblem. Vzplanou ještě naše srdce?
Nepřekvapí mě, pokud ve velmi blízké budoucnosti ti, kteří zneužívají papežovu autoritu, aby zničili pravou Církev, nejenom omezí slavení této starobylé mše, ale zcela ji zakážou. Pokud by měl Řím zakázat slavení této starobylé mše, zjistí katolíci, kteří věří, že nemohou sloužit dvěma pánům – Kristově Církvi i koncilní církvi – že byli podvedeni. Budou si muset vybrat mezi tím, že neuposlechnou nezákonné nařízení a zachovají poslušnost Bohu, nebo se skloní před vůlí tyrana a přitom zradí své povinnosti Božích služebníků.
Mezi Kristem a Satanem
Nejde o nic menšího než o bitvu mezi Kristem a satanem. Bitvu o mši, která je srdcem naší Víry, trůnem, na nějž sestupuje Božský eucharistický Král, která je Kalvárií, na níž se nekrvavým způsobem obnovuje obětování Neposkvrněného Beránka.
Tato bitva se musí vybojovat kvůli zásadní odlišnosti mezi na Boha zaměřené vizi tridentské mše a na člověka zaměřené vizi jejího koncilního padělku. Postarejme se o to, abychom si, jakkoliv nehodní jsme, zasloužili budoucí uznání ze strany Církve, zatímco se připravujeme na zkoušky, v nichž budeme dosvědčovat, že patříme Kristu.
Zdroj.
Tagy článku