Za minulého režimu (ten současný k tomu spěje stejně rychle) uváděl kalendář místo svátku sv. Štěpána "druhý svátek vánoční". Proč, k čemu, z jakého důvodu? Nic. Pokus vymazat sv. Štěpána z paměti a z historie ale nevyšel. Po převratu se svatý Štěpán do kalendáře vrátil. Ani podruhé se jej nepodařilo zavraždit.
Brzy přijde třetí pokus - a nejen pokud jde o Štěpána. V některých západních zemích (které zdejší revoluční "liberální legie zničení" bleskově napodobují) se již i Vánoce přejmenovávají na "Zimní svátky". Je tedy velmi důležité připomínat si, kdo sv. Štěpán byl - a proč jeho svátek připadá hned na den následující po Hodu Božím.
Byl totiž první z Kristových učedníků, kterého židé po ukřižování Spasitele popravili. Byl ukamenován za hradbami Jeruzaléma asi kolem roku 35. A aby toho nebylo málo, jeho popravě souhlasně přihlížel mladík, který se měl brzy stát nejoddanějším Kristovým bojovníkem, jenž nesl evangelium mezi národy světa.
Mučedník s tváří Anděla
Pocházel pravděpodobně z helénských Židů. Stal se mužem pevné víry a apoštolové na něm pozorovali působení Ducha svatého. Proto když se rozhodli vybrat sedm mužů, kteří by jim pomáhali v péči o chudé a opuštěné vdovy, kázat, křtít a rozdávat eucharistii, byl jako první vybrán Štěpán. Jejich jáhenské ustanovení provázela modlitba apoštolů a vkládání rukou.
Evangelista Lukáš o něm napsal toto svědectví: »Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagogy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilikia a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Navedli tedy některé lidi, aby vypovídali: "Slyšeli jsme ho, jak mluví rouhavé řeči proti Mojžíšovi a proti Bohu."
Tím rozbouřili lid, starší a učitele Zákona. Ti ho pak přepadli a násilím ho přivedli do velerady. Přivedli také křivé svědky a ti vypovídali: "Tenhle člověk neustále vede řeči proti chrámu a proti Zákonu. Tak jsme ho slyšeli, že říkal: 'Ježíš Nazaretský rozboří tento chrám a změní ustanovení, která máme od Mojžíše.'" Všichni, kdo seděli ve veleradě, upřeně se na něho podívali a viděli, že se jeho tvář podobá tváři anděla.« (Sk 6,8-15)
Lukáš uvádí Štěpánovo kázání pronesené k veleradě, když velekněz dal Štěpánovi slovo. Ten začal o historii národa od Abraháma přes Mojžíše, po Šalomounem vystavěný chrám a pak citoval začátek 66 kap. Izaijáše. Zde přešel v hovoru k výtkám, nazval je tvrdošíjnými, s neobřezaným srdcem i ušima, odporujícími Duchu svatému jako jejich otcové. Připomenul, jak zabíjeli proroky, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, kterého oni nyní skutečně zradili a zavraždili.
Čtěte ZDE: Příběh svatého Štěpána pokračuje dodnes: Ne každý zavražděný křesťan je mučedník. Proč Betlém a kříž patří k sobě. Věrní v hledáčku tajných služeb. Přichází nová doba mučednická?
Vidím nebesa otevřená a Syna člověka po Boží pravici
Poté co jim vytkl, že Zákon sice přijali, ale nezachovávali, se Židé rozzuřili a byli rozhodnuti ho usmrtit. Štěpán pohlédl k nebi a v Boží slávě uviděl Ježíše po Boží pravici, proto zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka po Boží pravici." (Sk 7,56).
To, že se postavil za Mesiáše, jehož ukřižování si vyžádali, a svědčil, že Ježíš je po Boží pravici, a tím vyměnil svou roli obžalovaného za svědka těžkých vin žalobců, bylo pro veleradu neúnosné.
Štěpánovou zbraní, kterou všude vítězil, byla Láska, čerpaná z Krista a k němu. S ní získával jako jáhen duše pro pravdu a rozdával almužny. Tuto Lásku nemohli farizeové a zákonici porazit pro její spojení s Duchem svatým. A tak vyzkoušeli prostředky jako proti Ježíši: lež, pomluvu, křivé svědectví, kamenování. Když tito Ježíšovi nepřátelé, odmítající Boží lásku zuřili proti Štěpánovi, toho láska k nim neopouštěla. Zatímco se do něj trefovali kameny, klesl na kolena a hlasitě se za ně modlil: "Pane nepřičítej jim tento hřích." A po těch slovech skonal. (Sk 7,60)
Pane nepřičítej jim tento hřích
K jeho ukamenování došlo za hradbami, protože rozsudek smrti se nesměl provádět uvnitř města. Významnou postavou při tomto výkonu byl mladý Šavel, u jehož nohou svědkové odložili své pláště. Později se z něj stal sv. Pavel, apoštol národů.
V tradovaném místě mučednické smrti sv. Štěpána a objevení jeho hrobu, dala císařovna Eudoxie v V. století postavit kostel, jehož zbytky byly objeveny při vykopávkách r. 1882. Štěpánovy ostatky údajně našel v r. 417 kněz Lucián po trojím vidění ve snu a pak byly přeneseny do chrámu v Jeruzalémě. Odtud se části ostatků dostaly do Konstantinopole a v roce 560 do římské baziliky sv. Vavřince za hradbami. Zde je zmiňováno legendární vyprávění, že se Vavřinec pohnul ke straně, aby byly k němu uloženy Štěpánovy ostatky. Další jejich části se dostaly do Asie, Afriky, Evropy. S šířením jeho úcty vznikalo i mnoho vyobrazení a uměleckých děl. Kolem 14. století začal být zobrazován ve společnosti dalších dvou jáhnů mučedníků, a to sv. Vavřince a sv. Vincence ze Zaragozy.
Čtěte ZDE: Naděje v nejisté době: Půjdeme do nebe! Je jenom jedna pravda, jedna dokonalá nauka. V čem jsou jiné cesty pomýlené? Požitky světské a duchovní. Základním principem je spravedlnost. Život bez konce
S pocitem stále plným úžasu a zaplaveni světlem, jež vychází z Betlémské jeskyně, kde se Maria, Josef a pastýři klaněli našemu Spasiteli, slavíme dnes svátek svatého jáhna Štěpána, prvního křesťanského mučedníka. Jeho příklad nám pomáhá proniknout hlouběji do tajemství Vánoc a dosvědčuje podivuhodnou velikost narození onoho Dítěte, ve kterém se zjevuje milost Boží, přinášející spásu všem lidem (srov. Tit 2,11).
Ten, který leží v jeslích, je totiž Synem Božím, který se stal člověkem a který po nás žádá, abychom odvážně dosvědčovali jeho evangelium, jako to učinil svatý Štěpán, jenž naplněn Duchem svatým, neváhal dát život z lásky ke svému Pánu. Stejně jako jeho Mistr umírá, a přitom odpouští svým pronásledovatelům a dává nám pochopit, jak vstup Syna Božího do světa dává počátek nové civilizaci, civilizaci lásky, která neustupuje před zlem a násilím a bourá bariéry mezi lidmi tím, že z nich činí bratry velké rodiny dětí Božích.
Papež Benedikt XVI: Sv Štěpán je semenem klíčícího života Církve
Štěpán je také prvním jáhnem církve, který se stal služebníkem chudých z lásky ke Kristu, postupně vstupuje do plného souladu s Ním a následuje ho až k nejvyššímu sebedarování. Svědectví Štěpána a křesťanských mučedníků ukazuje našim často roztržitým a dezorientovaným současníkům do Koho vkládat svou důvěru, aby měl život smysl. Mučedník je totiž ten, který umírá s jistotou, že je milován Bohem, ničemu nedává přednost před láskou ke Kristu a ví, že zvolil to nejlepší.
Úplně se připodobnil Kristu, takže si je vědom, že je semenem klíčícího života a otevírá ve světě stezky pokoje a naděje. Církev, která nám dnes představuje jako vzor svatého jáhna Štěpána, nám také ukazuje, že přívětivost a láska vůči chudým je jednou z privilegovaných cest, jak žít evangelium a věrohodně lidem dosvědčovat království Boží, které přichází.
Svátek svatého Štěpána nám připomíná také mnoho věřících, kteří jsou v různých částech světa podrobeni zkouškám a soužením pro svou víru. Svěřme je nebeské ochraně, podpořme je modlitbou, nikdy neztrácejme své křesťanské povolání a ustavičně stavme do středu našeho života Ježíše Krista, kterého v těchto dnech kontemplujeme v jednoduchosti a pokoře jeslí.
Vzývejme proto přímluvu Panny Marie, Matky Vykupitele a Královny Mučedníků modlitbou Angelus.
Tagy článku