Popisek: Dialog nelze vést s každým.
|
Autor: Ondřej Höppner
Je papežova snaha o „dialog s islámem“ slepou uličkou?
Dialog s islámem není totéž, co dialog s muslimem. Ten je samozřejmě možný. Je-li motivován touhou po sdílení pravdy, pak je i záslužný.
“Je důležité posílit dialog mezi různými náboženstvími; a mám na mysli zejména dialog s islámem”, řekl nový papež v projevu k zahraničním velvyslancům ve Vatikánu.
Náboženský relativismus
Jistě nejsem sám, kdo si v této souvislosti klade otázku, co se „dialogem s islámem“ vlastně myslí. Mentalita náboženského relativismu, vyjádřená soudobou ekumenickou praxí a přiznáním spasitelné úlohy falešným náboženstvím (viz dokument Druhého vatikánského koncilu Nostra aetate) předem vylučuje, že by měl mezináboženský dialog sloužit jako prostředek k christianizaci světa.
O co tedy v případě papežem výslovně zmíněného dialogu s islámem může jít? Lepší vzájemné poznání? Pokud ano, pak jsou výsledky dosavadního, již pár desítek let trvajícího „dialogu“, poměrně tristní. Kdo si totiž nedělá iluze o možnosti bratrské spolupráce světových náboženství, již dávno dospěl k poznání, že soužití s islámem je značně obtížné. A důvod?
K podstatě islámu nepatří dialog
K vlastní podstatě islámu totiž nepatří dialog, nýbrž dobývání. Kývá-li uvědomělý muslim souhlasně na naši nabídku k dialogu, pak jednoduše proto, aby v nás otupil zbytky duchovní bdělosti a civilizačního sebevědomí.
S islámem jako takovým navíc nelze vést diskusi na úrovni rozumového poznání, neboť je mu tato metoda cizí. Islám je o vůli, a to nikoli lidské, jež není svobodná, ale Alláhově. Což činí dialog, jehož smyslem je nepředurčené poznání něčeho tak politicky nekorektního, jako je pravda, jen zbytečnou ztrátou času.
Další překážkou k dialogu s islámem je absence islám integrující autority. Neexistuje imám, v němž by se koncentrovala moc cokoli závazně pro celý muslimský svět rozhodnout. Proto také není zřejmé, s jakým islámem se má dialog vést, když je umma ze své podstaty rozdělena na mnoho vzájemně si konkurujících směrů.
Nezapomínejme, že islám nezná rozlišení mezi světskou a duchovní mocí.
Dialog s islámem však není totéž, co dialog s muslimem. Ten je samozřejmě možný a je-motivován touhou po sdílení pravdy, pak je i záslužný. S reprezentanty islámu a jeho politických struktur – nezapomínejme, že islám nezná rozlišení mezi světskou a duchovní mocí – je však možné se bavit toliko o tom, že dokud neumožní křesťanům svobodný život v islámském světě, nemají vyznavači islámu nárok na náboženskou toleranci ve světě křesťanském. Je tu však jeden háček. Na rozdíl od světa islámského tu žádný křesťanský svět není.
Proto by bylo mnohem užitečnější, kdyby se papež a spolu s ním i celá Církev zaměřili spíše než na dialog s nepřáteli na obnovu zpustošené vinice Páně.
Tagy článku