Boží muka

Bohuslav Reynek V květnu si připomeneme výročí narození jednoho z nejvýznamnějších českých básníků Bohuslava Reynka. Narodil se v Petrkově na Vysočině 31. května 1892 a zde také 28. září 1971 zemřel.

Bohuslav Reynek patřil k nejbližším spolupracovníkům Josefa Floriana ze Staré Říše. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Za první republiky publikoval zejména v časopisech Řád, Akord a Rozmach. Pro svůj katolický postoj byl po roce 1948 kromě krátkého období 1968-1969 až do konce života komunisty zcela ignorován a jeho dílo mělo být zapomenuto.

Boží muka

Cestami Pán v pokoji váže

pole, příbytky, chrám bílý.

Zdem i úrodě dal stráže,

aby rostly, nebloudily.

 

Úle milosti v lip stínu,

by si dálky poshověly,

kameny, jež drtí vinu,

sloupy se znaky a těly,

lisy oleji a vínu.

 

Větve posvátného jmelí,

kříže v pěšin pavučinu,

kde se osud krokem dělí.

Pastýř v plášti patriarchů

potkává Keř hořící,

v kopci zkamenělou Archu:

nejsvětější Trojici.

 

Šedé kříže rozkřídlené,

věčné sloupy naděje,

okna, v nichž se blankyt klene,

hvězd a slunce veřeje.

Kořen bytí, krev a světlo,

ze Zsinalého ran žene.

 

Matce Boží z hrudi vzlétlo

srdce meči okřídlené.

Podrobena kloní šíji

u studánky svatá Anna.

 

Hvězdy ticha do vln sijí

z mostu milé oči Jana.

Zmije plamenů se svíjí,

růže v ruce Floriana.

O lilii opírá se.

 

Josefova ruka svatá.

Bratr ptáků v Božím jase

opírá se o stigmata.

Kníže pokynutím dělí

vody, západy a střechy.

 

Mračna srážejí se čely.

Slunce sálá do útěchy.

Hvozdy tmy se rozletěly.

V slávě budují se Čechy.

 

Vyšlo v revue Řád v roce 1938

Tagy článku