„Amerika sedí na lavici obžalovaných,“ prohlásil v kostele Greater St. Mark’s Family Church ve Fergusonu v Missouri reverend Al Sharpton, politický spojenec a poradce Baracka Obamy (kterého tak obdivuje, že ho občas přirovnává k Ježíši Kristu, pozn. red.).
Fiktivní obžaloba
Předmětem obžaloby v onom fiktivním soudním sporu měla být násilná smrt Michaela Browna, která se odehrála na hlavní třídě dvaadvacetitisícového městečka, bezprostředně sousedícího s městečkem Jennings, kde pisatel tohoto článku měl tu čest v polovině šedesátých let sám žít.
Patrick J. Buchanan
Do osmnáctiletého Afroameričana Browna vypálil několik střelných ran Darren Wilson, osmadvacetiletý bílý policista, který s bezvadnou pověstí a čistým rejstříkem sloužil šest let u policie ve Fergusonu a Jenningsu.
Střelba do bezbranného?
Wilson z hlídkového vozu vyzval Browna, který šel uprostřed silnice a bránil provozu, aby se odklidil na chodník. Následovala rvačka. Zdá se, že během ní Wilson dostal pěstí do obličeje. Jeden policejní záznam říká, že se oba muži chvíli přetahovali o policistovu pistoli.
...násilnosti ve Fergusonu jsou legrace v porovnání s nepokoji ve Watts v pětašedesátém, Newarku a Detroitu v šedesátém sedmém a v celé stovce amerických měst, včetně Washingtonu, D. C., po atentátu na dr. Martina Luthera Kinga v roce 1968. V této pouliční válce byla zničena celá velká města, desítky lidí zemřely a tisíce jich skončily ve vězení.
Brownův společník, který celou bitku viděl, nicméně tvrdí, že poté, co byl poprvé postřelen, dal Brown ruce vzhůru a křičel: „Nestřílejte! Vzdávám se!“ Načež ho Wilson zastřelil.
Podle jedné z pitevních zpráv byl Brown postřelen celkem šesti ranami, přičemž jedna ho zasáhla do vršku hlavy, což by mohlo naznačovat, že se ve chvíli výstřelu pokoušel vrhnout se na střílejícího policistu. Druhá pitva, provedená okresním patologem v St. Louis, odhalila v Brownově těle stopy marihuany.
Střet o Ameriku
To, co následkem této příhody vidíme odehrávat se nejen ve Fergusonu, ale i v celých Spojených státech, není jen střet dvou verzí událostí onoho fatálního odpoledne, ale vůbec střet dvou pohledů na Ameriku jako takovou.
Nedá se přitom říci, že by dramaticky odlišné náhledy na Ameriku byly rasovou záležitostí. Mnozí bílí liberálové sdílejí Sharptonovy pocity. Mnozí černoši se zatím stěhují ze svých domovů, aby unikli stále narůstající vlně zločinu.
Podle Sharptona jsou Spojené státy zemí, kde bílí rasističtí policisté obtěžují, napadají a vraždí mladé černochy a Brownova poprava je poslední kapkou, jíž pohár přetekl. Mnohá média jako věrná ozvěna opakují tato obvinění a zdůrazňují ta fakta, která tuto předem připravenou verzi podporují.
Zloděj křičí...
Jenže pečlivě malovaný portrét porušila jedna videonahrávka, kterou zveřejnil šéf policejního sboru ve Fergusonu a která Ala Sharptona patřičně rozzuřila. Je na ní Brown, jak patnáct minut před svou smrtí krade v obchodě krabici doutníků v hodnotě 44 dolarů a prodavači, který se ho snaží zastavit, vyhrožuje a fyzicky ho napadá. Připomeňme, že Brown měl metr devadesát tři a sto třicet kilo.
Al Sharpton tvrdí, že Wilson o „drobné krádeži“ nevěděl, že nebyla nijak důležitá pro následující incident se střelbou a že zveřejnění nahrávky je zvěrstvo, které má poškodit pověst mrtvého mladíka.
Opačný pohled
Jenže i když může mít pravdu, co se týče spojitosti krádeže v obchodě a střelby, faktem je, že nahrávka je dokumentem o tom, jaký postoj měl zřejmě Michael Brown ke slovnímu spojení „právní stát“ a v jaké byl v tu chvíli asi náladě. Neměli bychom mít právo se něco takového také dozvědět?
Existuje totiž ještě opačná verze náhledu na americkou realitu dneška, než je ta Sharptonova. Je to ta, v níž policisté jako Darren Wilson jsou první na ráně v přední obranné linii, kde riskují své životy v boji proti kriminálním živlům, jež ohrožují nás všechny i naši svobodnou společnost.
Čtěte ZDE: Složitou cikánskou otázku radikálně vyřešila ČT: Žádní cikáni u nás nejsou! Lekce z likvidace svobody slova a manipulace v přímém přenosu je velmi poučná
Dobře utajená pravda
Kromě toho, násilná trestná činnost ve Spojených státech – vraždy, rvačky, loupeže i znásilnění – je v disproporčně velkém procentu případů páchána černochy, speciálně pak mladými černými muži. Statistiky spáchaných zločinů, odsouzení, výkonů trestu, to vše hovoří samo za sebe.
Pokud jsou policisté automaticky ve střehu, když mají co do činění s mladým černochem, není to náhodou nikoli z rasismu, ale spíš proto, že – pokud se podíváme na statistiky – je jasné, že se v takovém případě mají více čeho obávat? Ostatně za vše hovoří každotýdenní zprávy z Obamova rodného Chicaga, kde se násilí, páchané černochy na černoších, šíří jako požár. Jenže to se nedozvíme. Už před desítkami let se americká média rozhodla nepublikovat ve zprávách o zločinech rasu oběti a útočníka, což do té doby činila. Měla pocit, že to jsou informace, které by publikum neměly zajímat.
Diskriminace? Leda mediální
Nedá se přitom říci, že by dramaticky odlišné náhledy na Ameriku byly rasovou záležitostí. Mnozí bílí liberálové sdílejí Sharptonovy pocity. Mnozí černoši se zatím stěhují ze svých domovů, aby unikli stále narůstající vlně zločinu.
Pokud je skutečně Ferguson rasistickým městem, jak máme podle médií věřit, proč se tam tedy přistěhovalo ze severního St. Louis, což je černošská čtvrť, takové množství černochů?
A pokud, jak všude slyšíme, jen tři ze třiapadesáti policistů ve Fergusonu jsou černoši, je to opravdu následek rasové diskriminace? Policejní náčelník tvrdí, že se snažil černochy rekrutovat a dokonce si k tomu účelu vyžádal pomoc od ministerstva spravedlnosti. Lže nám v tom snad?
Média říkají, že ze šesti členů fergusonské městské rady je jen jeden černý, přestože černoši představují dvě třetiny místního obyvatelstva. Jenže minulý týden vyšlo najevo, že v posledních místních volbách byla volební účast mezi černošským obyvatelstvem jen šest procent.
Budoucnost
Když poslal okres St. Louis, v odpověď na pouliční násilí, na místo policejní složky s obrněnými vozy a vojenskými puškami, všichni jej kritizovali za militarizaci policejního dohledu. „Řekněte jim někdo, ať odtamtud odvolají ty zatracené tanky,“ nařizoval ministr spravedlnosti Eric Holder. Okres ho poslechl a následoval podstatně jemnější a diplomatičtější způsob nastolení pořádku.
Jenže je nutno říci, že násilnosti ve Fergusonu jsou legrace v porovnání s nepokoji ve Watts v pětašedesátém, Newarku a Detroitu v šedesátém sedmém a v celé stovce amerických měst, včetně Washingtonu, D. C., po atentátu na dr. Martina Luthera Kinga v roce 1968. V této pouliční válce byla zničena celá velká města, desítky lidí zemřely a tisíce jich skončily ve vězení. Detroit se z nepokojů vlastně už nikdy nevzpamatoval.
A stejná budoucnost čeká nás všechny, pokud nepostavíme na první místo to, co na něm má být: znovunastolení pořádku a řádu a poté spravedlnost pro rodinu Michaela Browna a Darrena Wilsona, kterou nalezneme tak, jak velí právo.
Zdroj.
Tagy článku